Policejní odznak

Klasicky drsný policajt známy z osemdesiatych či deväťdesiatych rokov slúžil ako čiastočná predloha hlavnej postavy Vica Mackeyho, ktorý však zákon obchádza viac, než ktorýkoľvek drsný macho béčkových akčných filmov a ponúka našťastie aj dramatickú rovinu, ambivalenciu a výčitky. Okrem hlavného hrdinu tu nájdeme aj ďalšie skvostne napísané postavy a ich pevné ukotvenie v realite. V mojich očiach hlavnú postavu prekonáva jeho pravá ruka Shane v perfektnom podaní Waltona Gogginsa, ktorý má ako postava väčšie emocionálne a charakterové rozpätie ako hlavný hrdina. Je náladovejší, drsnejší a zároveň v citlivých scénach jemnejší, šialenejší, búrlivejší, vie do problémov dostať celý tím, ale v kríze neuhne a vie ju riešiť a množstvo scén s ním je kultových (bromance s Vicom, jeho vzťahy so ženami či interakcie s Tavonom, tiež skvelou postavou), pritom pre jeho základný povahový obrys ako rasistického rednecka mu je ťažko fandiť, no jeho herec už tento problém hravo zvládne. Je to dvojka nielen ako pravá ruka, ale aj významu pre seriál. Pre mňa je to aj druhá najkomplexnejšia postava po Tonym Sopranovi. Ostatní dvaja z tímu (Lem a Ronnie) si diváka získavajú neskôr, no stávajú sa po prvých dvoch najdôležitejšími postavami seriálu, ktoré ku uvedenje dvojici skvelo kontrastujú. Spočiatku je zaujímavý napríklad aj Dutch z oddelenia vrážd, ktorý neortodoxnými metódami a hlavne vcítením sa do sériových vrahov môže pripomínať Willa Grahama, no ten je len jeden a Dutch sa po zhodnotení aj neskorších epizód k nemu nepribližuje. Seriál má aj ďalšie postavy, ktoré potešia, no nerozvíja ich tak, ako členov Strike Teamu. Porovnanie s The Wire (do epizódy S02E12 The Wire): The Shield sa zameriava viac na súkromný život policajtov ako The Wire, pričom prime time ostáva v oboch seriáloch na pracovný život, pričom v The Shield nie sú pracovné postupy také komplikované ako v The Wire a zločin tam nie je zobrazený tak do detailov. The Shield ale vďaka väčšiemu zameraniu sa na súkromie postáv ich neukazuje len ako kolegov, ale aj viac ako partnerov, členov rodín, nezabúda na ich problémy a ambície, tieto veci sú však v The Wire riešené len málo a u menej postáv ako v The Shield. McNulty je v prvej sérii spúšťačom udalostí, v druhej sa už nejaví ako hlavná postava na rozdiel od Vica, ktorý je riešiteľom problémov okolo seba a stále hlavnou postavou. The Wire vyhráva nad The Shield v zobrazení zločincov, v The Wire sú to totiž tie isté postavy objavujúce sa každú epizódu a je im venovaná možno polovica času, vyvíjajú sa, kým v The Shield sú zločinci kvôli epizódnosti viac jednorazoví, ale máme tu aj vodcov gangov a významných členov mafie, ktorí vedia vydržať aj viac ako epizódu, no neobjavujú sa epizódu za epizódou a tvorcovia sa ich veľmi nesnažia vyvíjať ako postavy, no v oboch seriáloch sú tieto postavy plnokrvné. Porovnanie s The Sopranos (celý seriál dopozeraný). Vic je hlavným riešiteľom problémov okolo seba, do ktorých síce vstupuje náhoda bežného života, prostredia a prepletanie sa s osudmi ostatných reálne napísaných postáv, no budí dojem, že všetky dokáže hravo zvládnuť a nikto sa mu výraznejšie nepletie do cesty. V The Sopranos Tony chce riešiť všetky problémy okolo seba, je oveľa viac neurotický, ako Vic, ale vďaka náhode bežného života, prostredia a prepletaní sa s osudmi ostatných reálne napísaných postáv, nemá všetko pod kontrolou, a to hlavne vďaka ostatným postavám, ktoré si čas od času zmyslia rozhodovať samé a bez jeho vedomia. V The Shield teda cítiť väčšiu súdržnosť blízkych ľudí okolo Vica a je aj podmienená ich povolaním, v The Sopranos sa však vďaka vedľajším postavám, čo sa rozhodujú inak ako Tony, dostávame do krásnych absurdne vtipných situácií, ktoré sú v The Shield skôr nahradené len hláškami. Pri porovnaní komplexnosti postáv týchto dvoch seriálov vyhráva The Sopranos, možno aj vďaka dĺžke epizód, ktorá dosahuje cez 50 minút a viac, najdlhšia má 75 minút (okrem dĺžky to bola možno aj väčšia ochota scenáristov, ich väčší plat či lepší námet), pričom The Shield má prevažne epizódy dlhé 45 minút. Za ten dlhší čas dokázali The Sopranos ponúknuť viac rodinných hodnôt ako The Shield, čo by z hľadiska edukatívnosti malo byť práveže naopak, kým starší menovaný pojednáva o mafii, druhý o policajnej stanici. A možno si to The Sopranos môžu dovoliť ako kompenzáciu na vyváženie tej zábavy, ktorá vznikla z absurdnosti, čierneho a primitívneho humoru a väčšiemu tlaku na charaktery postáv, ktoré sa už pri samotnom konaní zločinu musia obrusovať, kým pri konaní policajnej povinnosti ten tlak taký nie je, nie každý prípad hlavného tímu musí totiž končiť korupciou. Posledná scéna je porovnateľná práve s Tonyho scénou. Série sa vyvíjajú v podstate rovnako, čo však nikdy nie je nudne, až na zásadnú zmenu na konci piatej série, ktorá pripomína utopenie šťeňaťa v potoku zákerným predátorom. Od šiestej série sa tak medzi postavy dostala ako veľký klin nezmazateľná nedôvera. The Shield sa oplatí pozerať kvôli mocumentary kamere, dynamike akčných scén, vývoju komplexných postáv, vývoju hlavných dejových línií naprieč sériami a jednému z najlepších zobrazení fungovania policajnej stanice a zločinu. Seriál je kultový hlavne ústrednou štvoricou Strike Teamu, ktorá prejavuje zohranosť v akcii, dialógoch, pohybovaním sa za hranou zákona či činmi, ako spoločné zbitie chlapa, ktorý si dovolil rozbiť hlavu jednému členovi tímu. Bratanie týchto hrdinov tu presahuje všetky problémy, s ktorými sa stretávajú a možno sa ním Kurt Sutter inšpiroval aj pri SoA. Každý hod pokrovej karty Strike Teamu na slabšieho súpera si tak divák dokonale vychutná. Postavy v The Shield podľa obľúbenosti: Shane; Vic; Lem; Ronnie; Tavon; Hiatt. Best scene: Shane vs.Tavon. (16.11.2020) (méně) (více)

První řada - 50%: Tak jsem se tím konečně prokousal a dostavilo se zklamání. Vic Mackey je sice nehorázně nářezová postava, o tom žádná, ALE The Shield zároveň potvrzuje pravidlo, že (většinou) seriál nemůžete postavit pouze na hlavním hrdinovi. Díly jsou až moc epizodní, chybí tomu nějaká výraznější dějová linka či spojitost. Potenciál mnoha případů (sériový vrah) tvůrci z nepochopitelných důvodů raději odbytou ve dvou na sebe nenavazujících epizodách, i když by z toho mohli ve stylu Dextera udělat katalyzátor příběhu postav mimo zásahovou jednotku. Osobní problémy všech charakterů pendlujících okolo nečestného fízla jsou řešeny povrchním způsobem a rychle smeteny ze stolu (homosexuál, detektivova touha po kolegyni), takže nakonec vidím jediné nadprůměrné pozitivum seriálu právě v charismatickém plešounovi. A to mi vážně nestačí. Pokud se druhá série nepolepší, tak s tím seknu. Čekat několik desítek hodin na cenami ověnčené zakončení vážně nehodlám. Druhá řada - 70%: Celistvější, lépe gradující, bez absence nesmyslných epizod, i přesto mě stále dobrá polovina případů odehrávajících se mimo Strike Team vůbec nebere. The Shield na mě působí dojmem, jako by se tvůrci snažili spojit dohromady The Wire (Mackey a spol.) s CSI (Dutch a spol.), neboť měli strach, že natočit čistě syrový thriller o policejní korupci s intelektuálním a morálním podtextem by většina „casual” diváků nepochopila nebo dokonce nepřijala (škoda). Tenhle seriál má nehorázný potenciál a doufám, že se všech svých neduhů zbaví v nadcházejících řadách, které jsem po té druhé (o poznání mnohem lepší) ochoten sledovat. Třetí řada - 80%: Asi takto jsem si představoval celý seriál. Většina příběhů je propojena, Mackeyho tým jede v té největší špíně a Dutch řeší připad, který se protahuje téměř přes celou sérii. Retardované dialogy o tom, co je správné a špatné, už naštěstí (téměř, Claudette je má furt, nesnáším tu postavu) vymizely. Jede se sice stále na efekt, ale je to povětšinou efekt úderný a překvapivý, nepostrádající napětí či hutnou atmosféru. Konečně je také možné od sebe rozeznat všechny ty gangy. Dokonce jsem se po čase naučil i jména jejich vůdců, což v předchozích řadách byla téměř nemožná věc. Postavy se začaly vyvíjet, odhalují své temné nebo světlé stránky (samozřejmě, že Claudette je pořád stejně správňácka pinda, jako na začátku), díky čemuž u mě takový Aceveda nebo Lem značně stoupli. Škrcení kočky je ale humus, to tvůrcům neodpustím. Celkově by to bylo za čistých 90%, ale zakončení je až trestuhodně nevýrazné. Jediné silné emoce se ukáží u Zásahovky, jinak se jede běžnou rutinou předchozích epizod. Zkrátka téměř nic výjmečného. Na čtvrtou řadu se ale těším. Čtvrtá řada - 30%: Nudnější jak Kobra 11, protože tam jsou alespoň ty luxusní bouračky. Jelikož se postavy chovají absolutně stejně už čtvrtou řadu, tak se dá děj krásně předvídat několik dílů napřed. Glenn Close se svým maminkovským přístupem je pouze "fajn". Až na poslední díl se o žádnou dramatickou scénu v jejím podání nejedná. Vážně nevím, co napsat, protože si stěží pamatuji začátek a konec, jelikož se všechny ty epizodní díly slévají dohromady hned po shlédnutí. Paradox: Díky otřesné předvídatelnosti jsem přišel i na zakončení celého seriálů (kamarád mi to po donucení potvrdil). Těším se, ale nevím, zda-li ty uspávající hodiny předtím dokáži vydržet. Pátá řada - 20%: Končím. (16.04.2012) (méně) (více)