Osvícení

Film se věrně drží předlohy,což je zároveň i jeho slabina.Pořád jsem měl pocit,že z toho mohlo být něco víc.Konec se sice od knížky trochu liší,ale příliš to nepomohlo.Nicméně nemohu říci,že jsem se nudil (4,5 hodiny jsem dal téměř v kuse).Ale Kubrick je Kubrick a to říkám i přesto,že Kingovo knížky fakt miluju!!!!!(Pěkný Kingovo cameo jako dirigent mrtvého orchestru!) (26.12.2012)

Čtyřhodinová televizka, kterou mám daleko raději jak Kubrickovu verzi. Jako malá jsem v tom filmu měla i své vybrané lekačky, které na mě fungovaly do zemdlení, což už se dneska sice nekoná, ale atmosféra přesto i po těch letech zůstává zachována. A Weberova proměna je tu stejně lahůdková, jako ta Nicholsonova. Viděno - nesčetněkrát. (30.05.2012)

Kingova kniha nepatří mezi mé nejoblíbenější. Mám tuhle verzi mnohem radši než Kubrickovu (kterou vlastně nemám rád vůbec). Nejen proto, že je věrnější knize, ale hlavně proto, že na rozdíl od Nicholsonova Jacka Torrance, Weberův Jack prochází kompletní proměnou a jeho propadnutí šílenství je uvěřitelnější. Jeho postava se někam vyvíjí. Podobně tak samotný příběh, který není jen slepencem scén, ale souvislou linkou. Tohle Osvícení je o hotelu, ne o Jacku Torrancovi. Dalším kladem je velmi sympatická Rebecca de Mornay. Shelley Duvall v Kubrickově verzi z Wendy vytvořila nejnesnesitelnější filmovou postavu, jakou jsem kdy viděl. Rebecca z ní vytvořila realistickou postavu. Garrisova televizní verze v sobě sdružuje veškerou atmosféru příběhu. Ano, jde "jen o pouhý" televizní snímek, ale přijde mi hodně sympatický. (04.06.2020)

Nechápu, proč bych nemohl srovnávat. Problém remaků je, že "nevstoupíš do téže řeky" je tvrzení, na kterém není co diskutovat. Když je v prvním kole nastavena laťka vysoko, nechápu, proč se vždycky najde někdo, kdo si myslí, že ji přečůrá a pro jistotu svůj záměr posílí ansámblem herců druhého sledu, zjevně nižších finančních požadavků, ale i kvalit. Produkt je zaměřen jednoznačně pro nenáročné publikum, není co řešit. (10.05.2009)

Naprosto chápu, proč má King tuhle verzi radši. Nepřekáží mu tu geniální režisér ani bezchybní herci, za hlavní hvězdu je tu tedy on. A jeho příběh. Asi by tomu bylo jinak, kdybych celý film viděla v kuse (podle oficiálního doporučení jsem si ho rozkouskovala natřikrát), ale i přes ne zrovna krátkou stopáž jsem se ani jednou vyloženě nenudila. Jasně, střídaly se lepší momenty s těmi horšími, ale nezpomínejme, že tohle je materiál pro televizi, ne majstrštyk věhlasného umělce. Proto se pokusím vyhnout dalšímu srovnávání. Takže ano, líbilo se mi to, ale...Hmatatelné zlo už není zlo. V knížce to fungovat může (nevím, nečetla jsem), protože jsme odkázáni jen na svou vlastní ochotu představovat si, ale film, pokud chce děsit, by nám neměl cpát hotové obrazy. Teď mluvím především o násilných prostřihách z Jackova subjektivního světa plného duchů do objektivní reality, kde samozřejmě nic není. Ale proč?! Bylo to nutné? Proč nedali naší fantazii trochu volnosti? Abych pravdu řekla, celkově závěr se moc nepovedl (tedy až na vyjímku finálního souboje tatínek vs. maminka), nemám ráda, když jsou postavy, obzvlášť v hororu, hloupé. "Danny, uteč, táta tě chce zabít! - Ok, ale až si nazuju botičky" nebo "Rychle, hotel za chvíli vybouchne! - Hlavně nezapomeň na čepici!" No dobře, trochu jsem si ty situace přibarvila, ale jen pro zdůraznění debility jednání, které mě doháněla k šílenství. Co mě ale dohnalo jinam, přesněji do googlovského vyhledávače, byl mimořádný soundtrack. V Kubrickově šajnění sice byla parádní hudba, navíc mnohem děsivější, ale méně charakteristická. A vidíte, už zas srovnávám... (24.02.2016)