Osvícení

Není nelogické, že třídílná filmová adaptace zvládla obsáhnout knižní předlohu zevrubněji než snímek s Nicholsonem. Bylo zde více prostoru pro vykreslení postav, vztahů mezi nimi i změnu, kterou postupně všichni prochází. Z tohoto pohledu je pro mě toto zpracování lepší adaptací, je své předloze věrnější. Bohužel u prvního Osvícení jsem se bála skoro od začátku do konce a tady téměř po celou dobu ne. Ale může za to asi i znalost Kubrickovy verze. (01.03.2020)

Film se věrně drží předlohy,což je zároveň i jeho slabina.Pořád jsem měl pocit,že z toho mohlo být něco víc.Konec se sice od knížky trochu liší,ale příliš to nepomohlo.Nicméně nemohu říci,že jsem se nudil (4,5 hodiny jsem dal téměř v kuse).Ale Kubrick je Kubrick a to říkám i přesto,že Kingovo knížky fakt miluju!!!!!(Pěkný Kingovo cameo jako dirigent mrtvého orchestru!) (26.12.2012)

Zkouknuto celé jedním dechem a můžu říct, že převládají pozitivní pocity. Člověk v první řadě nesmí SROVNÁVAT s originálem, který vznikl na motivy stejnojmennné Kingovy předlohy. Proč tento miniseriál stojí za pozornost? 1) Kdo nečetl knihu, jistě rád pozná, co všechno se v příběhu stalo, ale neobjevilo se v původním Kubrickovo filmu (a že je toho dost!). 2) Kdo četl knihu, ví, že Kubrickův film těží z knihy jenom to naprosto zásadní a zbytek si jde vlastní cestou. Sám King Kubrickovo verzi zavrhuje z důvodu nevěrohodnosti vůči předloze a oproti tomu vyzvihuje tv serial z roku 1997. Tento model (tv miniseries) dává poměrně široký prostor ukázat to, co by se do filmu standardní stopáže těžko vešlo. Vyjimečně tohle není na škodu, protože to na můj vkus dost věrně kopíruje kapitoly přesně podle předlohy, přičemž nic zásadního není vynecháno. Obrovské plus - film/seriál (jak chcete) nenudí a to ani v relativně klidnějších pasážích. Nikdy jsem nebyl vysazenej na herecké výkony, zde nejsou nijak zvlášť oslnivé, ale jsou uvěřitelné. Asi nejpůsobivější vedlejší role Halloranna, kterou ztvárnil Melvin Van Peebles. U jeho výstupů se mi ani nechtělo věřit, že hraje, nebo skutečně takový je. Ale zpět k hodnocení. Osvícení z roku 97 je snad prvním remakem na světě, před kterým smekám. Ani ne tak pro filmařské kvality jako proto, že ten film mě dostal. Nicholas Pike coby skladatel hudby přirozeně nenabízí to stejné jako Wendy Carlos, nicméně i toto jiné, přesto stejně působivé dílo, nepůsobí rozhodně špatně. Mínusy - televizní rozpočet byl místy nepříjemně znát. Overlook není honosné sídlo, jaké jsem si z knihy představoval a jaké známe z původního filmu. CGI efekty jsou do očí bijící, závěr působí vizuálně hrozně uměle a nepřirozeně (co naplat, rozpočet...). Nemůžu si pomoct, ale ten konec mi nesedl opět z důvodu ne úplné věrohodnosti oproti knize. Je tu jakýsi epilog, který jsem v knize nenašel a který je tu podlě mě úplně zbytečný. Nicméně, dobře odvedená práce. Ať už jste knihu četli nebo ne a znáte Osvícení jen jako klasiku, určitě si pusťte i tohle, nebudete litovat. (21.01.2013)

Jelikož byl Stephen King léta v rozepři se Stanley Kubrickem, kvůli jeho zpracování Osvícení, tak došlo i na remake, kterému dal Kubrick zelenou, jen pod podmínkou, že bude King mlčet o jeho nespokojenosti s jeho filmem. A tak se stalo. Mick Garris se opět ujal převedení Kinga na plátno, opět v podobě minisérie a přestože, to nedopadlo tak slibně jako Svědectví, tak je to vcelku povedený snímek, který je maximálně věrný předloze, tudíž uspokojí nejen Kinga zklamaného původní adaptací, ale též jeho fanoušky. Vyhýbám se srovnávání Kubricka a Garrise, protože je to něco nesmyslného a to už jen proto, že je to dohadování se mezi odlišnými břehy. Minisérie statečně drží hororovou atmosféru, i když ne vždy tak intenzivně, jak mohlo být a zejména ke konci, kdy mohla být atmosféra o mnoho tísnivější. Každopádně opět musím uznat, že na TV adaptaci si vede dobře a to zejména v případě Stevena Webera, u kterého je velmi znatelná proměna z hodného na zlého. 4*. Doplnění 5.1.2012: Tak jsem si po skoro pěti letech pustil tuto TV minisérii znovu. Od té doby jsem přečetl knihu a Kubrickovu verzi viděl spoustukrát. Zatímco Kubrickova verze na mě při každém dalším shlédnutí působí stejným naprosto intenzivním atmosferickým dojmem a i nadále je vůbec jedním z mých nejoblíbenějších filmů, po druhém shlédnutí TV minisérie jsem na toto dílo výrazně změnil nápor. Je to právě tím, že jsem si přečetl knihu. Mnozí by čekali, že se tím změní můj názor právě na Kubrickův film, ale nikoliv. Beru knihy a jejich filmové adaptace jako samostatná díla. Co je hlavní, že obě dvě díla (kniha a původní film) mají naprosto jedinečnou specifickou atmosféru, což se o TV remaku říct nedá. Největším kladem Garrisovi verze je určitě Steven Webber, jak už jsem psal tenkrát a naopak jako největší zápor bych viděl právě Garrisovu režii a přílišné držení se předlohy, přestože Kingův záměr chápu, takto až přehnaně knihu kopírující přepis, podle mě není zrovna správná volba. Jako dokonalý příklad bych uvedl Gilberta Adaira a jeho adaptaci knihy Snílci, ke které psal taktéž scénář a pojal obě díla jako naprosto samostatná, takže se ve výsledku navzájem doplňují a zároveň fungují každé samo pro sebe. To jen na okraj, jako důkaz toho, že když autor předlohy píše sám scénář, nemusí záměrně jít o naprostý přepis původního literárního díla. Celá TV minisérie pak působí docela křečovitě, postrádá atmosféru a věrohodnost. Jsou zde scény, které jsou dobré (Když Jack zlomí Dannymu ruku, pokoj 217, večírek, flashbacky z minulosti hotelu), ale vzápětí příjde průměrný až podprůměrný zbytek společně s mnohdy nezdařenými efekty (zvířata z keřů) a ony nadějné scény zazdí. Na podruhé tedy velké zklamání. Každopádně je určitě škoda, že se Webber nedostal od televizáků dál. (24.09.2008)

Předně ještě jednou díky za sdílení, RUSSELLe ;) / Pro ctitele excelentního Kubrickova majstrštyku zajímavé pokoukání, no a samozřejmě nelze než porovnávat. A porovnání by pro TV verzi nedopadlo nejhůř, nebýt ovšem protivně přechytralého prcka v roli Dannyho - ošklivý malý sysel s logopedickou vadou a s jakousi nestvůrnou genetickou anomálií namísto běžných dětských úst. Otravoval mě a nebavil mě, i když objektivně uznávám, že zahrál dobře. Úplně jiná je i postava Wendy - v TV zpracování finalistka soutěže Miss American Housewife, zatímco u Kubricka suverénní vítězka Miss Psychotica. Záleží už pak jen na vkusu každého diváka, chce-li vidět Wendy radši jako nordickou aristokratickou sfingu, nebo vytřeštěné nesvéprávné jelito. A Jack? Inu Nicholson možná zbytečně přehrával, ale TV Jackovi zase většinou schází jeho charisma. Taky je škoda, že delší stopáž nebyla využita k propracovanějšímu zobrazení vývoje jeho šílenství. Jinak přiznávám, že obsah knihy jsem už dávno zapomněl. Ale i kdyby byla TV verze předloze věrnější, stejně se mi mnohem víc líbila ta Kubrickova, která je kompaktnější, s lépe vygradovanou atmosférou a v neposlední řadě i hezčí. A z televizního konce (promoce) jsem se zhnuseně pozvracel. Přihodím-li na misku vah ještě i nějakou tu scénáristickou vatu, nevýraznou hudbu a obyčejný televizní "look", nemůžu hodnotit výš než slušnými třemi. 60%. (27.12.2016)