Umučení Krista

Umučenie Krista je komorný, až divadelný film s dych tajacim veľkoplátnovým pojatím. Jeho podstatou nie je mohutná historická výprava, ale pôsobivosť perfekcionisticky nakrútených scén, odohrávajúcich sa - či už v interiéroch alebo exteriéroch - na niekoľkých desiatkach metrov štvorcových. Film začína scénou honu na "nejakého zúfalého mladíka", pokračuje jeho lynčovaním a končí jeho smrťou. O tom, kto sa skrýva pod kapucou a kto sú ostatné tváre na plátne, sa dozvedáme až z krátkych flashbackov počas jeho mučenia. Odhalenie ich identity prehlbuje náš vzťah k Ježišovi z Nazaretu a tiež precítenie bolesti, ktorou sami prechádzajú. Sila filmu spočíva v zobrazení neopísateľného utrpenia človeka s veľkým srdcom, spôsobeného ľudmi bez srdca. ___ Mel Gibson volí čestnú cestu rozprávania bez náznaku sentimentu. Zostáva nestranný a v lynčovaní muža sa doslova vyžíva. V spomalených záberoch, v navršujúcej sa bolesti trpiteľa nám dáva v rovnakom pomere pocítiť aj jeho fyzickú bolesť, aj zverstvo sadistických pudov jeho katov. Tento šokujúco chladný nástup v prvej tretine nás priklincuje do sedadiel, aby neskoršími flashbackmi s Ježišovými duchovnými výrokmi celú makabrozitu prehĺbil a dal jej zmysel, emócie a filozofický rozmer. Mučeník a jeho katovia sa stávajú čoraz výraznejšími stelesneniami hodnôt dobra a zla a spolu vytvárajú "dielo", ktoré navždy zmení ľudské dejiny. ___ Film si drží pomalé tempo a trvá cez dve hodiny, no nenájdete v ňom jediný záber, zvuk, strih, ktorý by v ňom nemal svoje miesto a nevyvolal by vo vás potrebnú emóciu. Je to hypnoticky plynulá, ponurá báseň, nesúca na chrbte obrovskú, každou minútou sa ešte viac prehlbujúcu váhu naliehavosti. Buď odvraciate zrak, alebo zatajujete dych, alebo premýšľate nad tým, čo bolo povedané. (16.03.2004)

Nekřestansky blbý film a totálně prázdná bublina. A té zbytečné hysterie okolo násilí! Kdeže naturalizmus! Jen ikonické, ilustrativní, lyrizované, zpomalené obrázky se ztišeným zvukem. Kombinace akčního filmu, comicsu, hororu či snuffu a videoklipu, která s uměním (inovativním pohledem na staré téma) nemá nic společného. Technicky perfektní, ale naprosto kýčovité, příšerně manýristické a velmi nudné. O podstatě Kristovy oběti film nic neříká, protože nemá žádnou expozici a dramatický oblouk. Zbičované tělo vypovídá jen o zbičovaném tělu. Mrzí mě, kolik lidí tomu filmu naletělo. (08.04.2004)

Všeobecne známy námet spracovaný až minuciózne presvedčivo. Predpokladá aspoň minimálnu všeobecnú gramotnosť publika. Oživenie dávno mŕtvych jazykov v živej reči (aramejčina, latinčina) - krásny príspevok ich zabudnutému zneniu. Nádherná obrazová stránka filmu postupne vystupuje zo scény temného šerosvitu lesa. Negatívum: zmasakrovanie Kristovho tela ako závdavok všetkým sadistom a zároveň masochistom (ak sa vciťujú do Krista) bolo na môj vkus neprimerane dlhé. Rozflákanie tela na krvavú kašu bolo našťastie zjemnenené obrazovými prestrihmi výjavov z Ježišovej minulosti. Rozškľabené vyžraté, prepité a vyrehotané tváre rímskych mučiteľov tak skoro nezabudnem. Konanie zázrakov zmučeného tela, nehynúceho ducha počas krížovej cesty pôsobivé. Celkové vyznenie je však veľmi silné, dlhotrvajúce a emocionálne odrovnávajúce. Tento film buď prijmete srdcom, alebo budete hľadať dôvody pre jeho odmietnutie. Áno, je to o viere v možnosť spásy života na Zemi prostredníctvom ukázania vlastného životného postoja, nevynechávajúceho z milosti Božej nikoho. (21.02.2005)

Vizuálně dokonále, hudebně podmaňující, příběhově epické. Posledních dvanáct hodin jedné z nejdůležitějších postav lidských dějin bylo ztvárněno dokonale. Ano, dokonale. Nedokáži si představit, že by někdo mohl vytvořit lepší film o Ježíši Nazaretském, jenž by plně ukázal sílu jeho oběti. Styl, jakým Gibson dílo převedl na plátno nejznámější příběh všech dob je ukázka mistrovství, ať už se jedná o dialogy, vedlejší postavy Petra, Jidáše, Marie, Máří Magdalény či Ďábla nebo střih Křížové cesty (kamenující dav) s vstupem do Jeruzaléma (milující dav). Přiznám se, že jsem ateista, ale tohle monumentální dílo o lidskosti a její povaze, mne ohromilo a ohromuje dodnes. (21.08.2007)

''Fraška, nic jiného než fraška...'' zaznělo v filmu z úst jednoho muže a přesně tato věta se hodí i na snímek samotný. Gibsonova podivná intenpretace biblického příběhu o ukřižování Ježíše Krista je zbytečným filmem, který sám sebe podráží snad všude kde jen to jde. Režisér vsází na podivné spomalené záběry, které mají umocnit drsné scény nebo alespoň atmosféru míst, kde se konají, několikrát sice fungují, ale uznejme že jejich neustálé opakování je stejně zoufalé jako Bollův oblíbený bullet time. Stejně tak jsou na tom flashbacky, jejichž jediným účelem je vytvořit pomocí jistých vzpomínek pouto mezi hlavní postavou a divákem, jenže to se nemůže povést. Ježíš působí spíše odpudivě a nesympaticky než abych jej litoval. Nezajímavé jsou taktéž herecké výkony. Tvůrci vsadili na neznámé tváře, ale s tím také přišel problém neschopnosti hrát... Umučení Krista je prostě otrava v pěkném kabátku. (20.10.2005)