Pramen panny

Temná syrová a velice jednoduchá Bergmanova povídka je dle mého jeden z vrcholů filmografie. Naprosté vtažení do děje, psychologie bez zbytečného přehrávání, nervydrásající napětí bez prázdných okamžiků a čistá poetická estetika srovnatelná jen s Lesními jahodami. Dialogy možná nejsou tak filosofické a složité jako v Sedmé pečeti - ale ve filmu nejde v první řadě o filosofii, ale o komplexní filmový prožitek. A tahle kratičká legenda je filmařina jak má být. (30.09.2009)

Jak už tu bylo víckrát napsáno, Sedmé pečeti se Pramen Panny nevyrovná, přesto se mi moc líbil. Místy mi připomněl Markétu Lazarovou - neurčitost doby, kulisy, charaktery některých postav.Plusem nebyla rozvláčnost děje, děj se soustředil jen na jednu zápletku. Pravdou je že znásilnění a vraždějí bylo pouze v jakémsi náznaku a trocha větší syrovosti by zde byla namístě. Otcova láska působí opravdověji než láska matky. Výkony herců nebyly nijak exceletní, ale kamera byla skvělá. Jasná čtyřka! (26.08.2007)

Jednoznačně katarze. Komentář bezprostředně po zhlédnutí by napsat nešlo, protože jsem dlouho nenacházel slova, jak se k tomu vyjádřit, přesto jsem cítil, že tomu snímku nějaká dlužím. Nepamatuji si, že bych kdy při filmu cítil takové pocity. Mučivé opojení, kdy jsem se bál toho, co nastane dál, přitom bych nebyl schopen to přerušit a závisle a takřka bez dechu jsem hltal každý další záběr. Bylo to jako sledovat přírodní katastrofu, která ničí město, ve kterém žijete. Napínavé, zlověstné, tragické, ale zároveň nádherné, mocné a tajemné. Nevím vůbec jistě, jestli bych takové niterní sevření chtěl v blízké době prožívat znova, ale vím, že když pominulo, vytryskl i ve mně pramen. Pramen osvěžující, obohacující, naplňující. Myslel jsem, že po tak silném, intenzivním zážitku ho budu plný ještě několik následujících dnů. Je to možná tou absolutní odlišností od života dnešního člověka, že film teď už nerezonuje všude kolem mě, ale přesto jsem jej cítil jako velký zásah do mého filmového světa. Už bude navždy v mém vědomí i podvědomí, i když vím, že už jej nikdy nebudu moci vidět znovu poprvé, což je zvláštní pocit. Bergman to dokázal. Takto jsem si jeho tvorbu vždy představoval a o takovýchto dílech jsem snil - zdrcujících a zadostiučiňujících. Doporučuji každému odvážnému a vnímavému člověku tento film v sobě nechat umřít, a znovu vykvést. 100% (30.03.2023)

Jako pozitivní tady vidím dialogy, ale to co se tady odehrávalo, mě nechal spíše chladným. Přece je to příběh z 13. století, kdy na každém rohu někdo vysel, anebo byl jinak zabit, bylo jedno jak se jmenoval, kde se nacházel, jestli byl vinen, atd. Jasně, Bergman mluví tady o víře, ale já nevím co na to říct, nevím v čem je jeho myšlenka výjimečný. 3/5 (22.11.2014)

Zločin a Trest:Návykový Naturalizmus,kde perfekcionistický Bergman ma čoraz viac prekvapuje,ale hlavne nešetrí... Príbeh zločinu a pomsty,kde dôležitú rolu bude zohrávať OTEC-MAX VON SYDOW ako konateľ pomsty v určitej súhre náhod,keď traja pastieri kôz sa čírou náhodou dostanú po jednom akte do domu otca dcéry Karin,ktorú títo záškodníci najprv stretávajú v horách,kde ona ide okolo nich,zahovoria sa s ňou,aby ju obalamutili,aby sugestívna scéna násilia,neskôr aj zabitia predurčujú týchto troch primitívnych ľudí,že sa ani nenazdajú,lebo nevedia,čo činia,po zabití si zoberú jej drahé hodvábne šaty,ktoré sa budú snažiť speňažiť práve u Töreho(Max),ktorý bude musieť učiniť najťažšie rozhodnutie jeho doterajšieho života! Videl som niekoľko skvelých zahraničných filmov,ktoré dostali OSCARA(Spomínam si na Plechový bubienok),ale len máloktorý z nich má takúto výpovednú hodnotu... Všimol som si pri pozeraní Bergmanových filmov,že nevnímam čas,lebo príbehy sú zostrihané do 90 minút,pri ktorých sa tak sústredím na DEJ,že premýšľať zároveň nad inými vecami je nemožné... Geniálna réžia,kamera Svena Nykvista a herecké výkony Maxa Von Sydowa a Karin i Ingeri v depresívno-pesimistickom prostredí hôr,ktoré celkovo atmosféru môžu doslova krájať! (01.10.2014)