Hamlet

Jedná se zřejmě o jednu z vůbec nejzdařilejších hamletovských filmových adaptací vůbec. Krácení obsáhlého díla vůbec výslednému tvaru neublížilo. Tragédie do nekonečna vykladatelného a stále nově režisérsky i herecky uchopitelného muže-intelektuála je promítnuta do dobových poválečných poměrů, které byly až úzkostlivě citlivé ve věcech mravnosti a heroismu či naopak zrady a selhání. Olivierova adaptace důsledně ctí prvotní divadelní tvar díla, využívá však i možností filmové kamery k prokreslování detailů a ponorům do vnitřních hnutí hrdinů tohoto geniálního Shakespearova dramatu. Rozervanost ženských postav - Ofélie i královnina - propůjčuje ději věrohodnost a přesvědčivost; svá etická zakolísání má však také např. i Klaudius. Olivierův výkon v titulní úloze je nesporně mezníkem a klasikou sám o sobě. A tak i po šedesáti letech se zatajeným dechem přihlížíme dramatu dánského prince, který sice nikdy nežil, ale jehož tragédie je navzdory tomu o to živější a přesvědčivější. A nadčasovější. (26.12.2010)

Olivierova Hamleta dávali v televizi zrovna v ten den, kdy jsme si koupili televizi (tedy rodiče, a byl první na ulici). Bylo to někdy v roce 1963 a tento film – i když trochu pokousaný a potrhaný – vidím přede sebou dosud. Ale jak ho hodnotit? Z pozice tehdy nebo nyní? Hodnotit z pozice tehdy a psát o něm z pozice nyní, to by mohlo jít. Mezitím se však stalo hodně. Především klesl můj zájem o Shakespearova dramata (ke komediím jsem se vůbec nedostal, a z drama si drží svoje postavení jen Král Lear). Když odhlédnu od španělských dramat (od Rojase po Lorcu) a absurdních dramat moderny (Jarry, Ionesco, Beckett a další), pak si vystačím s Ibsenem a Čechovem. A "Hamlet" (neboli ať jed dokoná své dílo") je postavou předmoderní, v naší době by se musel podrobit minimálně určitým testům. Myšlenky, které ho přetrvávají (jako např. z onoho slavného monologu "To be or not to be" (... snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací... překlad Martin Hilský, 2002) poukazují ambivalentně i na naši dobu a společnost, která by se měla určitým (snad obdobným) testům podrobit rovněž. (25.12.2016)

Fantazia. Po sklamani s Henrychom V. sa mi do toho velme nechcelo, ale toto je ina liga. Olivier sa z filmu na film ohromne posunul a vytvoril uzasnu adaptaciu ikonickeho diela. Klucove sceny (duch, smrt Ofelie, lebka, divadlo, monolog byt ci nebyt) su bombove a celkova stylizacia je krasne podnetna. S divadelnym povodom sa pracuje velmi posobivo. Cele to posobi ako keby do predstavenia vtrhol stab, sme tak k postavam blizssie a ich pocity podporuje napadita filmova rec. Uzasne herecke vykony su samozrejmostou. Videl som som predtym iba dve verzie (Zeffireliho a Branaghovu), no tato mi, aj napriek dobe vzniku, pride najlepsia. 10/10 (24.03.2020)

Čekal jsem, že Olivierova adaptace bude ještě trochu filmovější, ale na mě je stále příliš divadelní. Kamera je úžasná, ale první polovinu, než se představí všechny postavy a rozehrají všechny zápletky, které navíc každý dobře zná, jsem se nudil. Druhá půle je ovšem skvělá, nejlepší je jednoznačně scéna na hřbitově s Yorickovou lebkou a utonutí Ofélie. (02.08.2007)

,,BOL SOM ZABITÝ NA KAPITOLE. BRUTUS MA ZABIL." ,,TAKÝ KAPITÁLNY KUS, TOMU VRAVÍM BRUTALITA." __ Už podľa ďalších tunajších súvisejúcich odkazov filmových adaptácií slávnej Shakespearovej tragédie, si môžeme urobiť úsudok, nakoľko nadčasovým je dielo tohto dramatika. Priznávam sa, že napriek obsiahlemu počtu som okrem tejto verzie videl len veľmi slušné Zeffirelliho spracovanie so skvelým netradične obsadeným Melom Gibsonom, no trúfam si povedať, že to, čo predvádza Olivier nielen ako herec, ale i ako režisér je niečo fantasticky mimoriadne a zrejme už nikdy nikým neprekonateľné. woody-ho bezducho vyšteknutý komentár vlastne vypovedá o všetkom. Hamlet má nielen skvelých hercov (okrem boha Oliviera, napr. aj výborne zahraní Polonius či Horácio) a ich prednes, ale aj fascinujúcu formu počnúc pôsobivou hudbou, vynaliezavou kamerou (Olivier si istotne bral inšpiráciu z Hitchcockovej ,,Mŕtvej a živej") a končiac (trocha netradične) pri práci so špeciálnymi, resp. optickými efektami. Filmový Shakespeare by sa mal napriek miestami náročnejšiemu textu pokiaľ možno sledovať v pôvodnom znení, ak však narazíte na český dabing zo 60. rokov, neváhajte ani na chvíľku. Aj na ten presne pasuje prostý woody-ho komentár. (308. hodnotenie, 35. komentár k filmu) (31.03.2013)