Krajina ve stínu

Silné téma, které je ale zpracováno rutinním a nezáživným způsobem. Tak přesně takto bych v pár slovech popsal snímek režiséra Bohdana Slámy Krajina ve Stínu, který se vyjma toto bolestivé téma nemá téměř o co opřít. Snímek totiž postrádá jakýkoliv náznak kontinuity a postavy jsou mizerně vystavěné, přičemž se s nimi po celou dobu stopáže nemáme sebemenší šanci sžít, jelikož jejich záměry zde nejdou ani náznakem definovány. Nastalou smutnou situaci bohužel nezachrání ani syrová černobílá kamera a tklivý soundtrack. Pokud tedy hledáte servítky si neberoucí snímek z tohoto temného období našich dějin, sáhněte raději po dva roky starém snímku “Nabarvené Ptáče”. Tohle se totiž moc nepovedlo. Škoda. (12.03.2021)

… a je zřejmé, že film nekutá jen v tehdy a tam a že nekončí, když se vizuálně odmlčí (ani nezačíná svým začátkem), ale odvíjí se, se stejnou vážností a nesmlouvavostí, dalšími etapami nevzdálené a z nevědomí se nevzdalující historie Kotliny, a vždy ve vypjaté, rozhodné chvíli (jedno na které návsi, rynku, za jakého dramatického tónu) pohlédne oko kamery na identickou stupnici lidských charakterů, rozehranou dopadajícím stínem demagogie, a spatří, jak právě ti, kteří soudem nebo činem bez rozerdění oddělí/oddělají, odsunou, vytěsní, zneviditelní neproviněné, v ten samý okamžik a touž měrou oddělí, odsunou, vytěsní, zneviditelní část sebe sama, čímž svůj akt křivdy zdvojí a Krajinu dvojnásob uhranou, a čím blíž dnešku by kamera dospěla, tím zřetelněji by nazřela, že Stín nebytní toliko z vůle režimních Stínadel, kdysi hrozících kvérem a vyhnanstvím, a tím křivditele chiméricky vyviňujících, a dnes Stínadel v šalbě důvtipně belzebubovských (a stejně důvtipně odzbrojitelných), nýbrž že nově Stín sílí svobodně, dobrovolně - z vůle tmářských ozvěn, z chorobného šepotu démonů, žijících ve strachu ve stínu katakomb - vykotlaných duší; a kamera bez ustání mimo obraz snímá, potravu stále nalézajíc, protože Stín dál zůstává s touto krajinou… // Tfujtajbl, i tomuhle komentáři! (14.11.2020)

Klobúk dole, niektoré charaktery postáv tu boli rozobraté priam ukážkovo. Nie darmo sa hovorí, že: "charakter človeka najlepšie spoznáš v ťažkých časoch." Alebo tiež: "Daj blbcovi moc a to najhoršie ešte len príde..." Presne toto naplnil Csongor Kassai, ktorí si tu zahral jednu z najodpudivejších postáv v českom filme. Ale aj tak... najviac vždy trpia tí nevinní. Niečo na zamyslenie, slušný nadpriemer. 80/100 (09.06.2021)

Jen další trapný, prolhaný, ideologický a propagandistický propadák. Už jen stačí aby nějaký Sláma natočil jak strašně trpěli Fašisté v Osvětimi když je tam Židé hromadně popravovali nebo jak hodní mírumilovní Esesáci na východní frontě u Stalingradu neměli co jíst, čím topit a Rudá armáda je k tomu ještě odstřelovala s kanonů.To nevymyslíš! Vyvolení, kteří ovládají "kulturu" litují skopčáky. Oni byli vždycky velcí kámoši nacistů! Za Českého ehm spíše Xidovského lva se veřejně stydím!.Kdo byl sponzorem Slámova filmu? Všechno ukazuje na Kohna s Roubíčkem ! :) (29.01.2021)

Poselství, že kombinace zrůdné ideologie a „zasrané doby“ obnažuje lidské charaktery až na kost v neoznačeném hrobě, je neprůstřelné, ale pro intenzivnější dotek autenticity bych potřeboval víc než jen pobíhaní hejna hus napříč záběrem. Chtělo to trošku být jako Haneke, ale výsledkem je Urousaná pentle, která si moc neví rady s návazností a postavami. Taclík tu svou evidentně uchopil jako odkaz na armádní role Víti Jandáka.. (10.05.2022)