Richard III.

Monumentální zpracování slavného dramatu Shakespeara v podání charizmatického a úchvatného Laurence Oliviera. Richardovi vojenské dovednosti pomáhají staršímu bratrovi Eduardovi v cestě na anglický trůn. Ovšem zášť a žárlivost způsobí, že se o anglický trůn začne ucházet sám. Naplánuje si krvavou, dlouhou , ale pečlivě promyšlenou cestu podvodů, manipulací a vražd, které ho postupně dovádějí k vytouženému cíli. Jeho intriky brzy přinášejí problémy nejen jemu samotnému, ale i celé Anglii. Něco mezi čtyřmi a pěti hvězdami. (21.03.2008)

Shakespearovy hry jsou nadčasovým materiálem, ikdyž vlastně Olivierův Richard III. je jedním z těch ranějších zpracování. Když divák sleduje několik desítek staré filmy, tak musí počítat s tehdejšími filmařskými postupy, což může zahrnovat extrémní herecké kreace na place, nebo přehnaně údernou hudbu. Ale to vem čert! A proč?! Protože Laurence Olivier jako úlisný, slizký, podlý, intrikářský, kulhavý, vlezlý a na všechny strany hrající Richard. Jeho herecký výkon (tedy možná až na závěrečné posmrtné tiky) opravdu zaslouží klobouk dolů, a to zejména jeho monology vedené přímo do kamery. Zkrátka film, který není zrovna pro každého (i já jsem k němu přistupoval s jistou mírou odstupu), ale jako historické drama funguje solidně. (11.03.2011)

I tato adaptace víc než důstojně zapadá do řady olivierovskýchv filmových ztvárnění nejslavnějšího dramatika alžbětinského renesančního období. V konstrukci dramatu je cítit jistá křeč, daná autorovou snahou o maximální ztvárnění tudorovské dobové oficiální verze o závěru tragických válek dvou růží. Skutečný historický Richard III. (1452-1485) byl opakem jeho shakespearovského ztvárnění. Na velikosti a klasickém rozměru tohoto filmu to ovšem nemůže nic změnit. Povšimněme si ještě jedné okolnosti. Roku ztvárnění. RICHARD III. vznikl ve stejné době jako Vávrova husitská trilogie JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM. Oproti Olivierovi byl Vávra navíc znevýhodněn střety s cenzory typu Zdeňka Nejedlého a Václava Kopeckého. Přesto - soudím - , že dosažený výsledek je srovnatelný. Jak pojetím a snahou po postižení doby a její autenticity, tak patosem a vznosnými závěry. Srovnatelné velkofilmy nebyly od té doby v naší kinematografii natočeny. Na obdivu k velkému Angličanovi není co měnit; pochopíme však snáze alespoň na pozadí právě uvedeného srovnání velikost a osobnostní formát jeho českého dobového vzdáleně profesního současníka? (31.03.2012)

Je fascinující sledovat Oliviera, jak divákovi s neskrývanou radostí odkrývá v monolozích záměry a výsledky svých intrik a lží, jak se hadím hlasem vemlouvá do přízně žen, dětí, bratrů, aby pak jako král sedící na trůnu uprostřed sálu pokračoval šeptem a ve skrytu v intrikách na místě, kde předchozí králové hrdě a silným hlasem pronášeli svá rozhodnutí. Ovšem ač je Richard hlavní postava, je tu velký prostor i pro ty ostatní, takže divák díky Olivierově režii přesně v každém okamžiku ví, kdo je s kým a proti komu, kdo je čí bratr, kdo patří ke královně... Snad je Olivier producent nedokázal sehnat více komparsu pro závěrečnou bitvu a herecky ho proškolit, takže těch pár postávajících statistů vypadá nedomrle, ale to je jen smítko na jinak skvělé filmové adaptaci. Zatímco v Romeovi a Julii stmelila dva rody tragická láska, Yorky a Lancastery musela spojit nenávist ke krvavému tyranovi. (02.11.2009)

Od úvodního (perfektně odehraného) Olivierova monologu jsem si ten příběh užíval jako bych byl na divadle. To se mi u filmů opravdu často nestává. ...-Je zajímavé (a časté) jak tradice (i díky příspěvku jistého Thomase Moora) a jedna povedená divadelní hra vyrobí netvora z vysoce postaveného feudála,jehož pohnutky a činy nijak zvlášť nevybočovaly mimo rámec ,,běžných" počinů tehdejší doby. Samozřejmě že historii píšou vítězové (klišé!). (05.05.2010)