Štěstí ve hře

Trochu rozvleklá, ale nakonec celkem snesitelná podívaná. Las Vegas je vždy atraktivní samo o sobě, zde prezentovaný poker, kdy se hraje s krupierem, ale proti ostatním hráčům je navíc hra, kterou si v Evropě, pokud vím, nezahrajete, i v Londýně nebo Monte Carlu se hraje vždy jen proti krupierovi. Pokerové koncovky nejsou v tomhle filmu tak nepravděpodobné jako třeba v Maverickovi, ale i tak mě zaráží, kolik her končí tím, že sázející vsadí všechno a odchází poražen. Pokud budete sledovat nějakou hru na specializovaním televizním pokerovém kanálu, moc podobných situací tam neuvidíte. Film potěší hudbou: zazní Maybe This Time z Cabaretu, Dylan (i v závěrečných titulcích) nebo Cohenovo Danicn To the End of Love. (25.07.2011)

Mé vychytralé blafování okamžitě odhalí i premiant zvláštní školy, takže jako celoživotní "Pan Opatrný" musím s obdivem sledovat každé individuum, které při hazardu za odpoledne znuděně vyhraje mou roční výplatu a v noci odchází ve slipech zabrat nějaké reprezentativní místo pod mostem. Tak nějak nevěřím na to, že tato stvoření jsou schopna citu, takže romantická linka mne tentokrát minula, ale mezi poletujícími kartami jsem se nečekaně cítil celkem fajn. (22.12.2011)

Už je jasné, proč Curtis Hanson natáčel jeden film za dva tři roky. Volný čas trávil ve sklepě svého domu, stloukajíc z postupně nasysleného materiálu stroj času. Svůj vynález následně využil k cestě do 50. let minulého století, kde zjistil, jakým byl jeho otec mazák a jaké skvělé filmy se v té době točily. Pln impresí skočil bezprostředně po návratu po knize Erica Rotha, napsal podle ní scénář a podle scénáře natočil film. Stroj času dle posledních zpráv krátce po svém výletu zničil. Nám tedy nezbývá, než Hansonovi tiše závidět a snažit se sílu jeho osobního zážitku pochopit alespoň z nestydatě utlumeného dramatu Štěstí ve hře. Zpočátku jsem nechápal. Nebo jinak – chápal jsem zdejší hodnocení naprané sedativy. Ale pak, asi po hodině naprosto nezajímavého děje, kdy jsem dobrovolně začal předstírat, že je vše (s výjimkou toho internetu a digitálů) jako dřív, mi to celé začalo připadat moc sympatické. Umravněná, umravňující a jako úsměv Drew Barrymore prostinká ani-ne-komedie. Drew je milá dívka, sice tristně netalentovaná a svou přítomností zajišťující ty nejdutější momenty filmu, ale vedle neexistujícího charismatu Erica „pokerface“ Bany by to jiné tolik neslušelo. A dokonce i ten prostinký, jednou propustnou vrstvou tvořený příběh se mi naráz začal zamlouvat. Zasazena do atraktivního prostředí města hazardu, vyznívá také v bazaru pořízená variace sinusoidové vyprávěnky poutavě. Jednou asi (určitě) padneš do žumpy a lízneš si dna, ale pak, když překousneš vlastní hrdost, zas vyjde slunce a bude fajn. V rámci filmových partiček pokeru jde o jednu z nejryzejších za pěknou řádku let (a navíc obsahuje vysvětlení pravidel (jako) pro blbé, což coby naprostý karetní neznaboh s potěchou vítám). Do doby nádherně přímočarých snímků přenesená mysl nedokáže pobrat jediné – co měla kruci znamenat ta pidi-účast Roberta Downeyho Jr.? Poděkování za to, že Hansonovi pomohl se stěhováním? 80% Zajímavé komentáře: genetique, Eddard, jaco (23.10.2009)

"zvyšuju na padesát... dorovnávám a zvyšuju na sto...call a dávám všechno..já taky plus navíc moje slipy, sice jsou trošku zasraný ale nosil je už můj děda za války.."...nebýt místy až humorných situací a obecně až moc pouček o pokru,asi by to ušlo..paradoxně ale jako romantická komedie...bez toho pokeru prosím.............moje hodnocení = 6 z 10. (02.04.2018)

což o to, napětí i romantiky bylo dost, ale postrádal jsem trochu hlubší pointu, ubral bych půl hodinky a zhustil příběh... zde bylo bohužel téměř vše předvídatelné a bojím se, že za týden budu vědět jen to, že to byl milej film o pokru... a to je asi trochu málo. nicméně coby neškodná jednorázovka neurazí snad nikoho. 60% (08.02.2010)