Bony a klid

Zatímco většina filmů z této doby je skoro o ničem, Bony a klid narážely na mocí tolerovaný byznys s tuzexovými bony a valutami. Stát potřeboval devizy a tak se veksláctví více či méně tolerovalo. Ano, zde a v této době se počaly psát životopisy některých dnešních velkopodnikatelů. Dnes by jste to z jejich aut, vizáže ani bydlení nepoznali, ale někteří jsou bývalými veksláky a v socialistických osmdesátých získali kapitál a kontakty do divokých devadesátých... Dondes si pamatuji rčení: Oko za oko, zub za zub, Bon za bůra... :-)! Mladý Potměšil si tu zahrál dva roky před svým úrazem mladého kluka, který se postupně dostaně do celého veksláckého byznysu a ten ho pomalu začne drtit. Nevím jaké poslání měl mít film tehdá. Dnes je to opravdu dokonalá konzerva osmdesátých let. Divné doby, kdy půlnoční království Husáka se již pomalu začalo hroutit k zemi, doba plesnivých džín, chlapských účesů s melíry, neskutečně barevného oblečení, doba diskoték a barevných světel, doba podivné hudby ... Jednou za čas stojí si to připomenout. Aby si člověk uvědomil jak je dobře, že už je to pryč. Aby dětem mohl ukázat ten podivný svět za železnou oponou. Tři videa. * * * (26.03.2014)

Tohle je vážně film? Tipoval bych to spíš na podprůměrný devadesátiminutový videoklip, dělající (medvědí) službu Frankie Goes To Hollywood. Horší hudební dramaturgii (pouštět jeden song pořád dokola po celou stopáž!) si snad ani nejde představit. Ale chápu, že ve své době to muselo zdejším lidem připadat asi dost cool. 40 - 50 % (28.12.2014)

FIlm, který nám přibližuje 80. léta, konkrétně vypráví příběh o mladíkovi, který přijede do Prahy pro marky, ale nakonec skončí ve skupině veksláků, která je nakonec rozprášena jinou, mocnější skupinou veksláků. Na konci 80. let tohle muselo být něco naprosto převratného, neboť Vít Olmer se skvělým scénářem Radka Johna, nám přiblížil nadstandartní život veksláků, o kterých každý věděl, ale tehdejší režim na ně byl krátký. Hlavní a zároveň i svoji nejslevnější roli si zahrál, dnes na vozíček upoutaný, Jan Potměšil. (11.12.2007)

Nedávno jsem Bony a klid znovu viděl a překvapilo mě, jak nezadržitelně zestárly. A pak je tu důvod proč jsou skoro k nepřežití - jmenuje se Frankie Goes To Hollywood. Olmerovi se záhadně podařilo prosadit použití jejich písní "Relax" a "Power of Love", což oslavil tím, že je narval střídavě do každé druhé scény. Po chvíli je to vážně otravné a připadáte si jak Malcolm McDowell v Mechanickém pomeranči, když ho mučili Beethovenem. ;o) 40% (07.12.2006)

"Lesby nebo s negrama?" "Milé děti, protože jste všichni zlobily, tak jděte do prdele." "Taky to s tebou dělala jenom v tričku?" Výsledná 1 * je rozhodně jen za poměrně zábavné šablony zahrané Pepou Nedorostem (vycházející hvězdy konce 80. let, jehož první tři filmy jsou absurdní kombinací Pěstí ve tmě, Anděl svádí ďábla a Bonů) a Tomášem Hanákem (kerý si podobně efektivně zahrál hned příští rok v Kopytem sem, kopytem tam). Veškeré ostatní mínusy jsou za celovečerní podkres z tehdy už poměrně staré desky Welcome to the Pleasuredome (1984) skupiny Frankie Goes To Hollywood, jejíž hlavní hity Relax a The Power of Love už doufám nikdy neuslyším. Takové nadužívání nebylo šťastným řešením. Konečně aktuální album Liverpool (1986) by asi jen tak za kačku nepustili, a to ani do filmu ze socialistického bloku. (03.10.2009)