Bony a klid

V 80. letech se jednalo o naprosto převratný film. Příběh ze zákulisí veksláků, o nichž všichni věděli, ale režim na ně byl většinou krátký. Je vidět, že na svou dobu měli tihle hoši mírně řečeno nadstandartní příjmy a žili si jako prasata v žitě. Koneckonců, jejich tehdejší příjmy by je asi uživily i dneska. (23.07.2002)

Nejlepší soundtrack v dějinách české kinematografie. :-) A také životní role (ne)herce Romana Skamene, takže klídek, vy hateři, jenž tu sypete odpady. Bony a klid si je nezaslouží, ať už jste ho viděli za "socíku" nebo teď - v době, kdy se zdá, že ztratil na aktuálnosti, tím pádem může přijít dnešním divákům směšný, nenechte se ale odradit, kšeftařům kvete pšenka v každé době, takže Bony a klid asi nebude, bohužel, neaktuální v žádné době. 70% (20.05.2013)

V roce 1988 nebyli veksláci v centru mého zájmu. Proto i film byl spíše okrajovou záležitostí. Jsem ráda, že jsem ho mohla vidět až s delším odstupem, jen díky tomu vyniknou jeho kvality. Jde o dobře vystavěné drama (dokonce i v případu, že vím, jak to dopadlo), krásně zachycená dobová atmosféra, správné rozdělaní rolí, osobní konflikt i správně načasované rozuzlení. Našlapaná muzika Ondřeje Soukupa. Spolu s filmem Strašidlo Cantervillské Olmerův počin. (21.03.2015)

Atmosféra filmu verne vystihuje 80.roky plné zazobaných cigánskych podvodníkov, kšefty s valutovými cudzincami, disko trávenie voľného času, videorekordérovú kultúru a radosť z nového panelákového bytu získaného kadejakým pokútnym podplatením vhodného úradníka. Vexláci pred každým Tuzexom a hlavne spriaznenosť súdov a zločincov (to sa nezmenilo). Skvelé je tiež zvládnutie zobrazenia zúfalej osamelosti vo veľkomeste. Je pravdou, že niektoré fórky, prezentované zmrdliackou postavou Romana Skamene už dobovo zastarali, no pamätám si, ako väčšina z nich v čase vzniku filmu doslova zľudovela. Poznámka: Zaujímavé je ako sa koncom 80. rokov v menších mestách transformovali vexláci. Namiesto dobre nahodených a voňavkou Fahrenheit vykúpaných mládencov so zrkadlovkami na frajersky dôležitých xichtoch (ako som si ich pamätal napr. z Bratislavy) ich pred piešťanskými Tuzexami nahradili babičky pôsobiace akoby práve odišli zo skúšky folklórneho speváckeho súboru. Šatky na hlavách, krojované sukne a stíšená otázka: "Nechcete bony?" pôsobili absurdne a parodicky. Neskôr som sa dozvedel, že väčšina z nich mala príbuzných v zahraničí. Tí im posielali často domov peniaze oficiálnou cestou, no babičky dostali nie cudziu menu, ale na základe povinnej výmeny valút bony, ktoré platili len na území ČSSR a mohlo sa nimi platiť v špecializovaných predajniach západného tovaru (boli potravinové Tuzexy, odevné a zmiešané, predávali sa v nich aj automobily). Keďže na bežný chod domácnosti dôchodkyne bony veľmi nepotrebovali (tuzexový tovar bol považovaný za luxusný a drahý) skôr československé koruny, tak nasadili kroje a statočne sa činili. Poznámka č.2: Na podobnú tému a v podobnom čase ako Bony a klid vznikla pesnička "Strýko Johnny" skupiny Slniečko, humorne reflektujúca kultúru bonov. (12.05.2013)

Pokiaľ niekto túži dostať permanentnú alergiu na pesničku Relax, tak film je ideálnou možnosťou. Ten buzi kožený song sa ozýva snáď viac ako polovicu stopáže, na čo v krátkom slede ide ďalší hit od Frankie Goes To Hollywood - The Power of Love, ten ide asi 17 a pol krát. Takže nakoniec to vyzerá ako reklama na túto kapelu a celé pozadie bonov i klidov mi bolo šumák, túžil som len, aby mi konečne zaľahlo v ušniciach ako Beethovenovi. (23.01.2024)