Bony a klid

Pohodovej film z 80. let, který na mě zapůsobil jak příběhem, hereckými výkony tak i vekslem :) a tím, jak jsme jednou v životě dole a jednou zase nahoře. Z normálního boleslavského kluka, který se nechal nachytat od zkušených veksláku se náhle také stane vekslákem se zkušenou bandou. Ale všechno neskončí jak by se zdálo happyendem. Ale na to už se podívejte, jestli máte zájem a chuť se podívat na filmeček z 80. let. Doporučuji! 5* (30.09.2008)

"Lesby nebo s negrama?" "Milé děti, protože jste všichni zlobily, tak jděte do prdele." "Taky to s tebou dělala jenom v tričku?" Výsledná 1 * je rozhodně jen za poměrně zábavné šablony zahrané Pepou Nedorostem (vycházející hvězdy konce 80. let, jehož první tři filmy jsou absurdní kombinací Pěstí ve tmě, Anděl svádí ďábla a Bonů) a Tomášem Hanákem (kerý si podobně efektivně zahrál hned příští rok v Kopytem sem, kopytem tam). Veškeré ostatní mínusy jsou za celovečerní podkres z tehdy už poměrně staré desky Welcome to the Pleasuredome (1984) skupiny Frankie Goes To Hollywood, jejíž hlavní hity Relax a The Power of Love už doufám nikdy neuslyším. Takové nadužívání nebylo šťastným řešením. Konečně aktuální album Liverpool (1986) by asi jen tak za kačku nepustili, a to ani do filmu ze socialistického bloku. (03.10.2009)

"Hold me, hold me, hold me my baby..." Na svou dobu nepochybně velmi odvážný a moderní film, který v očích soudruhů možná změkčil moralistický konec s potrestáním, ale ten zároveň ukazuje propojení organizovaného zločinu s justicí, takže jim Olmer s Johnem nezůstali nic dlužni. Roztěkaná kamera a nadupané pecky od Frankie goes to the Hollywood krásně vykreslují velký svět pražských veksláků očima naivního venkovského kluka. (28.08.2007)

Zatímco většina filmů z této doby je skoro o ničem, Bony a klid narážely na mocí tolerovaný byznys s tuzexovými bony a valutami. Stát potřeboval devizy a tak se veksláctví více či méně tolerovalo. Ano, zde a v této době se počaly psát životopisy některých dnešních velkopodnikatelů. Dnes by jste to z jejich aut, vizáže ani bydlení nepoznali, ale někteří jsou bývalými veksláky a v socialistických osmdesátých získali kapitál a kontakty do divokých devadesátých... Dondes si pamatuji rčení: Oko za oko, zub za zub, Bon za bůra... :-)! Mladý Potměšil si tu zahrál dva roky před svým úrazem mladého kluka, který se postupně dostaně do celého veksláckého byznysu a ten ho pomalu začne drtit. Nevím jaké poslání měl mít film tehdá. Dnes je to opravdu dokonalá konzerva osmdesátých let. Divné doby, kdy půlnoční království Husáka se již pomalu začalo hroutit k zemi, doba plesnivých džín, chlapských účesů s melíry, neskutečně barevného oblečení, doba diskoték a barevných světel, doba podivné hudby ... Jednou za čas stojí si to připomenout. Aby si člověk uvědomil jak je dobře, že už je to pryč. Aby dětem mohl ukázat ten podivný svět za železnou oponou. Tři videa. * * * (26.03.2014)

FIlm, který nám přibližuje 80. léta, konkrétně vypráví příběh o mladíkovi, který přijede do Prahy pro marky, ale nakonec skončí ve skupině veksláků, která je nakonec rozprášena jinou, mocnější skupinou veksláků. Na konci 80. let tohle muselo být něco naprosto převratného, neboť Vít Olmer se skvělým scénářem Radka Johna, nám přiblížil nadstandartní život veksláků, o kterých každý věděl, ale tehdejší režim na ně byl krátký. Hlavní a zároveň i svoji nejslevnější roli si zahrál, dnes na vozíček upoutaný, Jan Potměšil. (11.12.2007)