Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Nehrdinský hrdina příběhu, čtyřicetiletý Bohouš Burda, je věčný idealista, který je nespokojen s tím, jak žije. Manželství nestojí za nic, jeho žena žije zcela v zajetí počítačů a nemá pochopení ani pro jeho recesní vtípky. Život ve velkoměstě ho otravuje doslova i v přeneseném smyslu, touží po rodné hájence v čisté přírodě. Radost ze života chce hledat jinde než v technickém pokroku a vyjádření tohoto názoru mu vynese dokonce i několik dobře mířených ran pěstí. A tak přichází vzpoura - proti všemu a proti všem. Do cesty se mu navíc připlete i mladá půvabná dívka Terezka, která má podobné názory jako on. A tak Burda končí v horách s pojízdnou zubní ordinací a s dívkou, která chce žít jen s ním. Zdá se, že idylka může začít. Jenže... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (174)

Martrix 

všechny recenze uživatele

Střípky Svěrákovského humoru v šedivé režii Olmera, ale především v příběhu bez zajímavého vyznění. Chlapi se nejspíš sešli v hospodě, kde po pár pivech přišla řeč na to, že civilizace se žene do záhuby. Tak vznikl nápad stvořit zubaře, kterému pokrok zas tak moc neimponuje a chce se spíš v čase vrátit zpět. Je otázka, jestli je ten závěr výsledek komančské cenzury, nebo to bylo takto cynicky uzavřené schválně, ale ve finále to působí spíš jako výsměch podobným lidem. Svým způsobem prožívá totéž co postava doktora skoro každý starší člověk i dnes. Není totiž snadné držet krok s překotným vývojem snad ve všech oborech, tlakem na výkon a čelit úpadku sociálních vazeb bez nostalgie nad starými časy.  V tomto provedení je to ale málo satirické...což by však režim stejně nepřipustil. A to přestože evidentní mravní úpadek (mimomanželský vztah, partnerské nevěry...) autorům prošlo jakožto běžná věc. V této polovičaté a nedomrlé podobě mě takový film moc neoslovuje. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Když Ladislav Smoljak neobsadil Zdeňka Svěráka do role Trachty v Rozpuštěný Vypuštěný a Svěrák nakonec dostal pouze menší roli básníka, naštvalo ho to natolik, že aby dokázal, že je dobrý herec spojil se s Vítem Olmerem a natočili dvojici filmu Co je vám doktore a Jako je. Z toho (jako obrovský fanda všeho okolo pana Svěráka) jsem Jako jed kysi zkoušel a dopadlo to menším negativním šokem a Doktora jsem ani nedokoukal. No, říkal jsem si, že asi přišel čas na to, dát filmu ještě šanci. A povedlo se. I když nejde ani zdaleka o typickou Svěrákovinu, je to trochu ,,jiné..´´. Ale dobré. Jen bych snad moc nepřeháněl, když bych podotkl, že jsem dlouho neviděl film, který by na mě působil tak depresivně a možná ve mě bude ten haluz ještě chvíli doznívat. Jako mladšího ročníka, který dobu socialismu vůbec nezažil mě to do ni tedy poctivě upoutalo (podobně jako například Šteinrovo Vrať se do hrobu) šedivou atmosférou, která tady je ale dost pochmurná. Navíc v sobě nese  ještě jiný nadčasový rozměr v podobě soupeření technologického a přírodního světa. Nejenom, že se tady už hodně mluví o počítačích (v československém filmu z 80.let hůstý), ale dokonce v jedné scéně (na nějaké přednášce v hospodě) padají návrhy, že by se měl les upravovat v ateliéru podle desingu. Zatímco Svěrákova postava namítá, že se nedá bojovat s přírodou. V tu chvíli ještě ochmelkovi vedle, co se chlubí autem, vyčte že za dvě hodiny jízdy spotřebuje to jeho auto tolik kyslíku jako jeden dospělý člověk za celý život. Dneska je brojení proti podobným ekologickým tématům v podstatě moderní trend, který šíří kdekdo na sociálních sítích. Ale zrovna rozporuplný Olmer s komediálně zaměřeným Svěrákem mě překvapili, že je dokázali v době, kdy se to ještě nenosilo takhle vytáhnout na povrch, v některých dialogách přesně pojmenovat. Ekologie je zde na víc zamíchaná   s přesahem mezi další témata jako šedivost socialismu, krizi středního věku, různé mezilidské  problémy a nedorozumění v čele manželského vztahu snílkovitého doktora a jeho pragmatické chladné vědecké ženy, který prostě nemohl fungovat. Olmer měl ale tehdy i zajímavé režijní nápady - třeba když se Svěrák prochází se svou blízkou po přírodě a do toho právě jako kontrast hraje ta přetechnizovaná hudba někde od městkých automatů. Ten kontrast je tam celkem propracován v různých směřech. Zajímavá mi tentokrát přišla i jakoby subjektivní kamera - někdy hodně ostrá a detailní, někdy zase zabírající z odstupu a ,,jakoby ze stropu.´´ Až se mi z ni občas pořádně točila hlava. A i když by se to nemuselo zdát, tak se to dá to samé tak trochu říct o celém filmu. Je mi líto, ale nedokázal bych ho nazvat komedíí. Naopak mi po většinu přišel jako chladné drama, ze kterého mi zůstala podivná smutná pachuť marastu bohužel nakonec i bez pořádného šťastného ho konce a východiska, kdy závěr mě bohužel docela slušně vyděsil  (ale nechci prozrazovat.) Z případného humoru snad zbylo jen pár nenápadných  hlášek na odlehčení. A Zdeněk Svěrák, který sice hraje takřka charakerně, ale pořád stejně přirozeně a neherecky. Mému osobnímu vkusu a nátuře mnohem více vyhovuje jeho tradiční tvorba, ale tohle hostování nedopadlo vůbec špatně a určitě jde o zajímavý snímek, byť asi nemusí vždy sednout, ale Olmer se předvedl jako tehdy zajímavý autor. Už jenom ten začátek s technizovanou hudbou, záběry na socialistické paneláky, dým z továren a počítače na mě působí tak depresivně a odcizeně, brrr. () (méně) (více)

Reklama

manonfire 

všechny recenze uživatele

Tak totožné obsazení jako ve filmu Jako Jed vás trochu nutí ke srovnání. Oba filmy jsou skvělé, ale tento jemnější a romantičtější. Don Quichotsky ekologický Svěrák byl permanentně smutný a přitom rozdával větami veselí. Ivona Krajčovičová je velmi přitažlivá. Vlastně se mi moc líbí až dodnes. Vlastně sakra......jsem se znovu zamiloval. Mám raději jeji andělštější verzi než ďáblíka z Košic. "Neplač......ať máme veselé dítě." 80% ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Olmerův film o muži v krizi středního věku a jeho věčném idealismu vnímám mnohem víc jako drama než komedii. Ale když hraje hlavní roli čtyřicátníka Bohouše pan Zdeněk Svěrák, bylo mi jasné, že dojde i na jemný vlidný humor, byť ten zde stojí spíše v pozadí jako odlehčení. Sonda do života obyčejného muže se prolíná se sondou do doby „šedivého“ socialismu 80. let a zároveň doby prvního zavádění počítačů v československém prostředí, sociální a osobní linka, tedy boj s problémy v manželství a boj tak trochu většího společenského rázu, se krásně doplňují. Malý boj velkého idealisty proti modernizaci prostředí ze strany pokrokové firmy přináší v sobě nadčasové poselství, aniž by se film překlopil do jakési násilné agitky ve víru budoucích ekotrendů. Zatímco řada filmů využívá kontrast přetechnizovaného města a prostředí čisté svěží přírody jako základ k rozverné komedii nebo poeticky laděnému filmu, zde převládá až netypická realističnost, jež vrcholí v silném závěru. U poslední scény mě poměrně zamrazilo... Podíval jsem se s odstupem pár let na film znovu a ještě víc než tenkrát oceňuji přehledně vykřeslené a ztvárněné postavy (vedle Svěráka se mi hodně líbila i jeho partnerka Ivona Krajčovičová), stejně tak velmi osobitou kameru. Skoro se mi nechce věřit, že za tak skvělým filmem stojí (vzhledem k jeho pozdější tvorbě) někdo jako Vít Olmer, byť na Jako jed se teprve v budoucnu chystám... 80% ()

insurgentes 

všechny recenze uživatele

dr.fish to napsal za mě, lépe bych trefit hřebík na hlavičku nesvedl. Pro mě osobně má tento film přidané kouzlo v několika nesmrtelných hláškách ("Kde je moje váha?") a situacích (prodej auta, manželské scény z kuchyně...) a taky v té zvláštní nostalgii, která ve Svěrákových filmech je čistší a nezkaženější než jinde. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (15)

  • Karel (Ondřej Pavelka) poslouchá hudbu z maďarského kazetového magnetofonu BRG MK27 vyráběného od roku 1980. (sator)
  • Točilo se v Ostravě a Lužických horách. (M.B)

Reklama

Reklama