Co je vám, doktore?

"Igelitové vemeno". Svým způsobem ekologická agitka, která se však, jak napovídá samotný závěr filmu (který mimo jiné tako natvrdo odhaluje, že ten film vůbec není tak veselý, jak se snaží tvářit) minula účinkem. Stejně tak typologická studie lidských charakterů. Ňoumatý dobrota, jeho kariérní žena (vůbec ne tak špatná a zlá, jak na první pohled působí), kurvózní zlatokopka, milá a příjemná slečna od vedle a týpek, kterému nejde ani tak o práci a dobré výkony, jako spíše o to být nejlepší (ten, na rozdíl od Burdovy ženy, špatný a zlý je). plus takové ty klasické minipostavičky, které dořbe známe ze svého okolí. Je to hezký film, ale čím častěji ho vidím, tím mi přijde smutnější. (25.09.2017)

O tom, že Vorlova Cesta z města nebyla prvním filmovým přikývnutím fenoménu návratu k přírodě a s tím spojeným útěkem před civilizací, nás může přesvědčit i tento snímek Víta Olmera. Příznačné je, že tvůrci závěrečnou scénou naznačují, že odchod z města (v Čechách, potažmo v Evropě) není vlastně možný, neboť civilizace si pro člověka přijde a přitáhne si ho zpátky. Co je vám, doktore je v kontrapunktu se zvolenými výrazovými prostředky (které zestárly spolu s dobou svého vzniku) film svým obsahem až překvapivě nadčasový, a nepoukazuji tím jen na jeho zjevný ekologický rozměr. Olmer tu na příběhu stárnoucího intelektuála zkoumá i v české kinematografii spíše opomíjenou hodnotovou krizi české společnosti (jejíž rámec má ale rozměr širší, evropský či spíše euroatlantický) a především pak krizi středního věku. Svěrákův dentista má pod Olmerovým režijním (ne)vedením až překvapivě hodně prostoru a vytváří tak zcela příznačnou ,,svěrákovskou" postavu, přičemž platí, že jeho hrdina dělá celý film, bez něj by byla aura filmu velmi mlhavá. Olmer prokázal velmi dobrý prognostický odhad a z podoby gulášového socialismu u nás velmi trefně předpověděl charakter konzumní společnosti, která se naplno rozvinula v etapě budování tržního systému po roce 1989. Kdyby výrazové prostředky charakteristické pro dobovou československou kinematografii (podivně roztřesená kamera snímaná z ruky, syntezátorová hudební složka, šedivá mizanscéna...) tak nerušily při percepci díla, měli bychom tu i dnes film, který bez satirického nádechu zcela pregnantně popisuje materialismus Česka současnosti... (24.07.2011)

Jaksemi líbil tento film, když jsem ho v premiéře viděl v kině... Snad i proto, že jsem tehdy ve výpočetním středisku pracoval, a to prostředí velkých sálů počítače s magnetopáskovými paměti jsem zažíval denně. A postava Bohouše Burdy mi byla svou donkichotovskou filozofií velmi blízká. Nejlepší scéna filmu byla s prodávaným autem. Asi tak nějak bych prodával cokoliv i já, naštěstí jsem se obchodu nemusel ani v této době chytat... Tři ženy, tři muži (počítám-li i toho kameramana z televize) a jejich propletenec, který byl scénáristicky ne zcela zvládnutý, ploché postavy - Ondřej Pavelka coby vychytralý inženýr, který se šplhá výš a výš (dnes by to takhle mohl dotáhnout i na ministra), třebaže dělá podrazy i vůči své nadřízené, správně sebevědomý a liberálně uvažující, řeklo by se dnešním slovníkem. A snílek, který touží po zachování krásné přírody v době, kdy ji společnost devastuje... Krásná sympatická Tereza - a zase její vychytralá kolegyně, která sice zprvu míří za kameramanem, ale nakonec chytne za pačesy našeho inženýrka - a jistě dobře udělala, jen by se mělo natočit porevoluční pokračování... Mezitím proplouvá paní Hüttnerová... A zcela zbytečná postava Terezina otce. Tři hvězdy. (27.03.2016)

Film z hlubokého socializmu, u nějž by člověk očekával, že bude postupně zvětrávat až do nekoukatelnosti, ale pravdou je pravý opak. Patrně zejména Svěrákově osobnosti a jeho osobnímu charisma, v čase zraje a zdá se mi, že právě s odstupem let je na něj příjemnější pohledění než v době vzniku, kdy tak trochu snad i právem zapadl. (30.07.2012)

Je úžasné, jak dobré filmy dokázal kdysi Olmer dělat. Jeho schopnosti jaksi s přibývajícími léty vyvanuly. Ale tady máme čest s nefalšovanou krizí středního věku jednoho zubaře, který má pocit, že má život za sebou a nic si neužil. V takové chvíli obvykle do života takového chlapa vstoupí mladá holka plná očekávání a ideálů, která staříkovi naslouchá a považuje ho za moudrého a zkušeného. No a krize je zažehnána. Heslo: Rodinný rozvrat. Pán se rozvede a může třeba začít nový život, jinak a lépe. Návratem k přírodě a lidem. Jako tady náš pan doktor. Nesmíme ovšem zapomínat, že život je kruh, vše se opakuje a jenom neustálá touha po změně to nevyřeší....80% (10.06.2014)