Co je vám, doktore?

Co je vám, doktore? je velmi podobný o rok mladšímu snímku Jako jed, až jsem si po filmu říkal, proč vlastně byly natočeny oba. Humoru zde bylo více, avšak postava Zdeňka Svěráka na můj vkus nedostala tolik prostoru, což mě docela zklamalo (nevím, proč režisér považoval Pavelkovu postavu a jeho partnerek za důležité). Jak jsem napsal v úvodu, od filmu Jako jed se tématem zas tak moc neliší, vlastně jen tou ekologickou vložkou a návratem ke kořenům, které ale stojí za zamyšlení. A ten hořkosladký konec vyzněl tak nějak do ztracena. Takže stejně jako v případě výše zmíněného filmu to vidím na lepší průměr. "Jestli chceš něco na uklidnění, mám dobrý švýcarský prášky. Sám jsem si zobnul než jsem šel k tobě" - "A pomohlo ti to?" - "Ne." (11.11.2011)

Jestli chtěl režisér vědět, co bylo doktorovi, rozhodně se neměl ptát jeho, neboť co může nějakej zubař vědět o psychickejch věcech? O těch neví nic ani psycholog či psychiatr. Jsou jediné dvě entity na světě, které vědí všechno: Tím prvním je siderické informační kyvadélko, tím druhým pak já, brouk pytlík. Vzhledem k tomu, že naučit se pracovat s kyvadélkem trvá tak hodinu, a já jsem altruista, vezmu to na sebe a prozradím, co tomu doktorovi bylo. Takže Burda trpěl nedomýšlivostí (dokázal vidět pouze výsek reality, celek mu unikal), nevědomostí (auto sice "spálí" kyslík, ale tak, že z něj vyrobí kysličník uhličitej, kterej zase papaj rostliny a vyráběj z něj kyslík zpět), pubertou (vtip je vtip, ale o jistých věcech se nežertuje), sobeckostí a machismem (kvůli svýmu potěšení nechá ženskou klidně drhnout prádlo na valše), a přitroublým zpátečnictvím. (22.03.2016)

Film ze zašlé doby seznamuje s neméně zapomenutým lidský typem. S idealistickým intelektuálem, který i splývá, i přesahuje normalizaci posledních let komunistického režimu. Romantismus je aversem, touha po plném, kořistnictvím nepoznamenaném životě jejím reversem. V typu ctižádostivého chlapce i neméně ambiciózní slečny, která v boji o přepych přináší i ty největší oběti - sebe samu - , jakoby předznamenával polistopadové konzumery. Tento romantismus je křehkou bylinkou se zvlášť odolným kořínkem. I když nikdy nezvítězí, je nevyhubitelný. Takové je poselství nejen protagonistů Hüttnerové, Svěráka a krásné Yvety Krajčovičové, ale i tvůrců filmu. CO nesporně patří do širší špičky "stříbrného" rozmachu české i slovenské filmové tvorby osmdesátých let minulého století. (22.05.2010)

Tak zas taková komedie to není, ale na Zdeňka Svěráka v roli, díky které se, podle vlastních slov, naučil hrát pro film, je radost se dívat... Je tu sice přehršle nesympatických, ne-li přímo záporných rolí, ale hlavní hrdina je tak opravdová postava s tak sympaticky nezkaženou duší, že ho musíte mít rádi... Průměr hodnocení tomu nechci kazit, myslím že 72% (1. 4. 2011), které to tu má, tak nějak dobře sedí... (01.04.2011)

Jednoznačně nejlepší Olmerův snímek, řekl bych (spolu s "Jako jed", rovněž se Zdeňkem Svěrákem). Pravdu má Šandík, když tvrdí, ze Olmer vlastně příliš nerežíruje - kdyby si pro tento přístup vybíral vhodnější materiál (jako např. tentokrát), mohl patřit mezi poměrně uznávané české režiséry (na druhou stranu, jeho současnou pozici našeho největšího filmového babrala považuji za nezaslouženou - disponujeme mnoha srovnatelně špatnými filmaři). Vypadá to, že film byl napsán Svěrákovi přímo na tělo a ten je v roli zjevně jako doma. Výborné je mudrování Smyczka a Vondrušky na schůzi, půvabná je scénka se Smoljakem. Zarazí jistá nadčasovost, kterou by zde divák příliš nečekal, ale faktem je, že kolem a kolem - změnilo se něco z popisovaného (tedy kromě kulis)? (06.02.2011)