Co je vám, doktore?

Skoro bych neřekl, že tento film mohl režírovat Vít Olmer. I když jeho rukopis je znát v sondě do pracovních poměrů v továrně. Rozhodně podle mě jeho nejlepší film. Smutná komedie o životních ideálech, kterých se člověk stejně nakonec musel vzdát. Na rozdíl od pohádek. Potěšila mě účast dalších "cimrmanů", i když se ve fimu spíš mihli. (07.07.2010)

K neuvěření...Vít Olmer kdysi točil docela dobré filmy a tenhle je z nich určitě nejlepší. Svěrák je prostě úžasnej, ta scéna s prodejem auta, to je špička a takových pěkných scén je tady víc. Dokonce se tady objeví i Svěrákův věčný kolega Smoljak. Pěknej kousek. Nechápu co pak tomu Olmerovi přelítlo přes nos, že žačal točit takový sračky. (08.06.2008)

Jedna z dalších Olmerových a Svěrákových komedií, v podstatě "dokumentujícíh" českou společnost 80. let, kdy nevěra a promiskuita jsou již samozřejmostí. Zde manželé: „hodný“ idealista Svěrák a „zlá“ Hüttnerová. Tak se rozvedou a Svěrák to zkouší s mladou holkou znovu. Celkem pravděpodobný, a v různých obměnách, asi dosti častý příběh mnoha dalších lidí. Zda budou šťastni, se tu -pro jistotu- neukáže (a to je celkem poctivé, jinak by to byla pohádka). Film má mnoho shodných rysů s následovným „Jako jed“, ale je přece jen trochu méně dramatický. Znovu opakuji, pro Olmerovy filmy je charakteristické, že hlavní postavy jsou jakoby ponechány samy sobě napospas, tak nějak bez východiska a naděje. (06.02.2008)

Film ze zašlé doby seznamuje s neméně zapomenutým lidský typem. S idealistickým intelektuálem, který i splývá, i přesahuje normalizaci posledních let komunistického režimu. Romantismus je aversem, touha po plném, kořistnictvím nepoznamenaném životě jejím reversem. V typu ctižádostivého chlapce i neméně ambiciózní slečny, která v boji o přepych přináší i ty největší oběti - sebe samu - , jakoby předznamenával polistopadové konzumery. Tento romantismus je křehkou bylinkou se zvlášť odolným kořínkem. I když nikdy nezvítězí, je nevyhubitelný. Takové je poselství nejen protagonistů Hüttnerové, Svěráka a krásné Yvety Krajčovičové, ale i tvůrců filmu. CO nesporně patří do širší špičky "stříbrného" rozmachu české i slovenské filmové tvorby osmdesátých let minulého století. (22.05.2010)

Kolikrát jsem film viděl, nespočítám ani neodhadnu, kolikrát jej ještě uvidím..... Aby filmu člověk porozuměl, musí mít právě duši Bohouše Burdy....Já člověče trpím fixní ideou že se svět někam řítí...co by tomu pan Máša říkal dneska...Já myslel že už vrtáte bez bolesti, taková civilizace stojí za hovno... (27.05.2010)