Jako jed

Vít Olmer podľa môjho názoru nie je dobrým režisérom. Napriek tomu sa mu Jako jed podaril. Dominuje mu samozrejme precízne stvárnená postava stvárnená Zdeňkom Svěrákom, ale ani ostatné postavy príliš za ním nezostávali. Problémy krízy stredného veku v podmienkach permanentne krízového socializmu boli výstižné, Ivona Krajčovičová pôsobila príjemne cudzorodo a výsledkom bol film, u ktorého možno zabudnem na detaily, ale na celkové vyznenie určite nie. (06.08.2014)

„Výborná věc je to, tenhleten hasák!“ No tenhle snímek mi přijde výborný neméně. :) Už Co je vám, doktore? mě nedávno opakovaně přesvědčilo, že Vít Olmer byl minimálně někdy v půlce 80. let velmi schopným režisérem a Zdeněk Svěrák mnohem zajímavějším hercem, než se na první pohled může zdát. Jako jed jsem si užil snad ještě o něco víc, než jejich předchozí spolupráci. Celý film doprovází velmi sugestivní dynamická kamera, která mě svými nejrůznějšími nájezdy či záběry snímanými často i z pohledu hlavní postavy okamžitě vtáhla do dění a vytvářela ve mě od počátku jistý neklid, který se pocitově dokázal přiblížit neklidu prožívaného Svěrákovou postavou uprostřed dvojité krizy vlastního života a v pozadí pomalu upadajícího socialismu. Ani nechci vědět, jak na mě bude tenhle film působit, až za nějaký ten čas trochu zestárnu, když už teď mě uměl zasáhnout tak, že jsem celý den ještě po zhlédnutí na něj pravidelně zpětně musel myslet. Nadčasový příběh ze života zoufalého padesátníka, který podlehne vášnivému vztahu k mladé dívce s velkým temperamentem, má sice víc úsměvných momentů či vtipných proslovů hlavní postavy, ale vnímal jsem ho daleko více jako silné (skoro až psychologické) drama, než vyloženě komedii. Mnohem víc, než smích a případný vtip, ke mě doléhal smutek, jenž slova titulní písně o posledním odjíždějícím vlaku silně podtrhují, a depresivní obraz šedivé každodenní rutiny a marasmu plného podlézajících pracovníků. Přesto mi ta deprese nepřipadá nijak přehnaná, také jí dokážou občas vyvážit i pocitově pozitivní momenty a to jiskrění mezi Svěrákem a Krajčovičovou je milé. Mimo to mě hodně potěšily i dobové záběry na nadráží v mých studijních Košicích. K mé spokojenosti jde o film skvěle napsaný, zahraný, s působivým vyzněním, navíc natočený (i sestříhaný) s výraznou dávkou invence a bez hluchých míst. [90%] (25.11.2021)

Pro film byly složeny dvě písně. "Vlak poslední odjíždí", kterou zpívá Schelingrovským chraplákem Petr Flyn, hudbu zkomponoval Jiří Stivín a text složil Pavel Kopta. A "Ve snách ťa vidím" zpívá Ivona Krajčovičová a  Zdeněk Svěrák , hudbu zkomponoval Jiří Stivín, text složil Jaroslav Kaiser. Zvláštní název knihy a později i filmu vychází z vyprávění dědečka autora předlohy Karla Zídka, který byl lékárníkem. V dobách kdy byl cukr velmi vzácný  byl považován za lék a prodáván pouze v lékárnách. A protože jeho vlastnosti nebyly prozkoumány a lékárníci  byli obezřetní, byl na dózách v kterých byl uchován nápis: "Tamquam venenum"tedy česky "Jako jed". A jak to souvisí s příběhem ? Tak, že když je sladkého příliš, stává se jedem... Libuše Švormová která hraje manželku Inženýra  Hnyka (Z.Svěráka) zavzpomínala že mnoho dialogů a vtipných replik vymyslel pan Svěrák přímo na place. Legendární  je hláška, když Hnyk loudí v posteli na své manželce sex a odpovídá "nech toho já mám zítra stání", on odpovídá "když já mám stání teď"... (11.01.2013)

Nevím, čím to je, ale filmy Víta Olmera se mi povšechně líbí. Nepostrádají humor a ironii, hrdinové jsou obyčejní smrtelníci, se kterýma je možno se měřit. A navíc podávají odkaz generacím narozeným po pádu komunismu. "Jako jed" hodnotím jako hořkou cimrmanovskou komedii, kdy chlapa chytne druhá míza. Zdeňka Svěráka příliš nepovažuju za vhodného do této role, ale budiž. Mám jiný vkus, možná Kodet by mi tam seděl víc. Ale co naplat. I tak se mi film líbil, hlavně hlášky, hudba a dějové linie, kdy má hlavní hrdina plnou hlavu půvabné slovenské kolegyně. Kdy na poradě začíná mít slovenské přeřeky s českým přízvukem, kdy životní peripetie řeší přímočaře a po chlapsku, bez ohledu, co na to okolí a rodina. Obdivuhodné. (16.06.2008)

Jako jed je pravým opakem dnešní české filmové tvorby - laskavých, i při dramatických tématech pozlátkem potažených komedií pro širokou veřejnost. Díky výborné, převážně ruční, kameře, znervózňující hudbě Jiřího Stivína, neútěšně chladivého podzimu, nepopíratelné atmosféře socialismu a v neposlední řadě díky tématu filmu se Jako jed v mých očích jeví jako Vratné lahve naruby. Už dlouho jsem neplesal radostí nad tak trefně přesným vystižením vztahů mezi manželi a milenci, nad zobrazením lidských tužeb a potřeb. Výborný film, naplněný až po okraj černým humorem. (20.09.2007)