Jako jed

Neskutečně hořký pohled na téměř sebedestruktivní cestu zamilovaného skoropadesátníka, kterého naplno zasáhla krize středního věku a pocit promarněného života, mě po letech, kdy jsem ho považoval za spíš průměrný, nečekaně zasáhl svou tíživou věrohodností. Postraralo se o to syrové podání, výborné vykreslení doby, nadčasový příběh, vynikající místy až neskutečně skutečný Zdeněk Svěrák a možná také čas, který mě za těch dvacet let, co jsem to viděl naposledy, dotlačil o notný kus blíž věku hlavní postavy. (04.08.2011)

Poprosil bych pány, kteří to tady mají na starost, aby odpárali zařazení mezi komedie a urychleně sem napsali, že se jedná o drama. Nic tak depresivního jsem dlouho neviděl. Ostatně, nic tak depresivního jako krize středního věku člověka potkat snad ani nemůže. Musím se vydat na plavbu proti proudu a přiznat se, že mi Zdena Svěrák do role postaršího svůdníka úplně nepasoval. Nicméně, na něj se dovedu dívat, i kdyby hrál záchodové prkýnko. Zatím nemohu posoudit, zda je snímek věrnou interpretací krize středního věku, neboť od této životní fáze jsem prozatím na míle vzdálen. Pokud by mě něco takového snad mělo potkat, tak budu u sebe stále nosit naládovanou brokovnici. Sžíravý pohled na manželství, kde už je vášeň záležitostí vzpomínek a partneři spolu zůstávají čistě ze zvyku. No jo, jenže cipísek je po ránu stále v pozoru a stačí zamrkání mladé Slovenky, aby se muž zbláznil. Opravdu nehezký pohled, kterak se Zdenda Svěrák řítil střemhlav do propasti a nebylo úplně v jeho moci směr pádu jakkoli korigovat. Rozumu může člověk přisuzovat sebevětší váhu, ale jsme stvoření jednající takřka výlučně na základě svých emocí a až následně dokážeme tato emoční rozhodnutí rozumově popsat a obhájit si je u sebe. Tento film to popsal moc hezky. Ďábelská jízda, na kterou se nedívalo vůbec hezky. [70 %] (17.10.2020)

"Běžte, běžte... do prdele i z Hnědousama." Takový až nepříjemně smutný film. Částečně tou dobou, částečně věkovým rozpoložením hlavních hrdinů. Vnímám ho jako nedílnou součást, prakticky protiklad Olmerova o rok staršího filmu "Co je vám, doktore?", kdy ten starší je pozitiv a Jako jed negativ v podstatě jedné a té samé věci. Co je vám, doktore je svým způsobem veselý a končí pozitivně, Jako jed je veskrze smutný a končí negativně. Dvě stránky jedné věci. Jinak výborná hudba. (02.02.2018)

Světlý bod režijní filmografie Víta Olmera. I tady platí, že tu byl Olmer jen do počtu. Kvality filmu tví především v herectví Zdeňka Svěráka, v dobře napsaném scénáři a v zajímavě pojaté kameře. Taky nesmím nezmínit skvělou hudbu Jiřího Stivína, která mi vždycky zní v uších ještě hodně dlouho a skutečně kongeniálně film podbarvuje nesmírně intenzivní atmosférou. Zajímavé komentáře: Legas, consuela1, Piškotka, brooklyn73, sportovec, anais (10.09.2006)

Jako jed je pravým opakem dnešní české filmové tvorby - laskavých, i při dramatických tématech pozlátkem potažených komedií pro širokou veřejnost. Díky výborné, převážně ruční, kameře, znervózňující hudbě Jiřího Stivína, neútěšně chladivého podzimu, nepopíratelné atmosféře socialismu a v neposlední řadě díky tématu filmu se Jako jed v mých očích jeví jako Vratné lahve naruby. Už dlouho jsem neplesal radostí nad tak trefně přesným vystižením vztahů mezi manželi a milenci, nad zobrazením lidských tužeb a potřeb. Výborný film, naplněný až po okraj černým humorem. (20.09.2007)