RRR

Režisér S. S. Rajamouli udržel laťku nasazenou Baahubalim, ale jeho nejpromyšlenějším a kompozičně nejsevřenějším filmem pro mě, aspoň v tuto chvíli, zůstává Eega. _______________ Z celé Rajamouliho tvorby se RRR nejvíc odchyluje od konvence, že první cca třetina až polovina filmu je vlastně prolog, kde se divák seznamuje s postavami, dělají se humory a romantika, přičemž zápletka se začne pořádně rozjíždět až později. V Baahubali: The Beginning docela dlouho trvá, než hlavní hrdina (spolu s diváky) vůbec zjistí, že existuje království Mahishmati. V Eeze se od začátku dozvídáme spoustu informací, které vyprávění posléze zužitkuje, ale cca prvních 30 - 40 minut ještě Naani není moucha a místo netypické revenge story sledujeme de facto romantickou komedii. RRR naopak vyloží karty na stůl hned v prvních minutách a od začátku je jasné, co musí hrdinové udělat. Jejich backgroundu se film v dlouhém flashbacku věnuje až v druhé polovině, a to proto, aby změnil dosavadní pohled na motivaci a cíl jednoho z nich.  _______________  Rom-comové sekvence jsou zde poměrně úsporné a jasně podřízené hlavnímu cíli - Bheem se seznamuje s Jenny především proto, že ji chce využít k proniknutí do guvernérova sídla. Stejně tak jediná hudební scéna s tancem (nepočítáme-li titulkovou) je vlastně symbolickým (kulturním) soubojem Britů a Indů.  _______________ Když se film zaměřuje na oba "odlišné a přece stejné" hrdiny a kreativně je propojuje s živly vody a ohně, je super. Problémy nastávají u dalších postav, kterým je věnováno méně péče a pozornosti. Evidentní je to u záporáků. Eega se záporákovi věnuje stejně jako hrdinům. V Baahubalim jde stále o výrazné postavy, s nimiž se poměrně rozsáhle seznamujeme. Suroví Britové v RRR jsou na tom ale podobně jako v Baahubalim "vedlejší zlouni" v podobě Kalakejů - ty nebylo třeba nijak představovat, protože to prostě byli agresivní barbaři ohrožující království a basta. Britové jsou v RRR sadističtí rasisti a basta. _______________ U guvernéra a jeho ženy by asi až tak nevadilo - jsou to jednorozměrné karikatury, hlubší charakteristiku nepotřebují. Ale třeba v případě Jenny by divák docela chtěl vědět, jak se vyrovnává s napětím mezi příslušností a loajalitou k Britům na jedné straně a s odporem vůči britské krutosti a rasismu na straně druhé. To se nedozvíme a Jenny tak prostě jednou (se znepokojeným obličejem) sleduje bičování zajatce a jindy pomáhá protibritským rebelům. Navíc bych řekl, že většina holek by se rozešla i s partnery, kteří by u nich doma předvedli řádově menší rotyku než tu, kterou v půlce filmu rozpoutá Bheem. Film to opět nijak neřeší. _______________ Jistým zklamáním je i finální zúčtování, které nepůsobí jako logický důsledek předchozího dění (když se bude divák snažit, v rámci logiky filmu s nějakým vysvětlením asi přijde, ale film sám mu v tom nejde naproti). Tak jako se během závěrečné honičky v nočním lese náhle rozední a náhle se (s přispěním tradiční indické medicíny) uzdraví Rajuova noha, tak náhle hrdinové přestanou prchat a naopak mohou záporáky celkem snadno vyřídit._______________P.S: Na rozdíl od některých indických komentátorů si nemyslím, že by se RRR vezl na vlně "Hindu supremacist" filmů poplatných současné vládě. Sice se z Rajua na konci stane doslova ztělesnění Rámy, cituje (myslím) Bhagavadgítu a řídí se jejími etickými principy, ale Rajamouli hinduistické motivy do vyprávění zapojuje přirozeně - bez snahy o patolízalské deklamace zjevně odkazující k současné politické situaci. Nakonec RRR jasně ukazuje historické centrum Dillí jako muslimské, což by se v 'modiwoodském' blockbusteru těžko stalo. Rajamouliho filmy (a ty telugské obecně) ostatně s hinduistickými motivy kontinuálně pracují po celou svou historii, zatímco osobnosti typu Kangany Ranaut, Anupama Khera, nebo Akshaye Kumara v sobě okázalý nábožensko-vlastenecký zápal objevily teprve před pár lety. _______________ Většina neeindických komentářů k RRR nějak blíže popisuje jeho excesivnost, což se mi nedělá snadno, protože jsem na ni už zkrátka zvyklý. Není to pro mě nová zkušenost budící nadšení či naopak divácký diskomfort - prostě to automaticky beru tak, že takhle (některé) filmy vypadají a takové věci se v nich dějí. (24.05.2022) (méně) (více)