Nahota na prodej

Film jsem viděl v době premiéry a pamatoval jsem si z něj vlastně jen to, že jde o mizerný film - typický příklad slátaniny natočené v okouzlení z raně kapitalistického podnikání ve filmové branži první poloviny 90. let. Po dlouhé době jsem si jej zopakoval a musím přiznat, že mě samotného má reakce na snímek překvapila. Obvykle totiž po nějaké té dekádě a novém zhlédnutí filmu hvězdičky ubírám, často i víc než jednu. Tady jsem se z předpokládaného odpadu dostal hned na tři, a to jen proto, že dát víc by bylo fackou pro opravdu dobré snímky. Už léta se zabývám myšlenkou navštívit jednou Festival otrlého diváka a zhlédnout filmy s mimořádně špatnou pověstí. Nemám k tomu ale odvahu, protože většina špatných filmů je nudná, špatná takovým tím urážlivým způsobem a jen tu a tam, obvykle náhodou, protože nic takového se nedá naplánovat, vznikne nechtěně vtipná záležitost, zkrátka guilty pleasure, kdy civíte na obrazovku či filmové plátno a na tváři se vám tetelí úsměv od ucha k uchu. Přesně to je případ Nahoty na prodej, kdy kombinace režiséra, hereckého obsazení, žánru a komerčních zájmů vedla k vytvoření prapodivné, ale o to zábavnější podívané. Obsazení Karly Trisky je bizár, který se bohužel už nikdy nikde neopakoval, Jirka Krampol se dostal k akčnímu hrdinovi mnohem později než by si to zasloužil a než by měl reálnou šanci takový part zvládnout. Účast takových zázraků charakterního herectví, jako byl Jirka Pomeje a někteří další, tomu přidává další level, stejně jako cameo rolička Ivana Jonáka. Víťa Olmer má své značně nízké limity, to všichni víme, ale přece jen to není žádný Simandl, takže tohle všechno dohromady vedlo k výsledku, kdy by si Nahota na prodej zařazení do programu Festivalu otrlého diváka oprávněně zasloužila a mohla by vyvolat slušný ohlas. Celkový dojem tentokrát raději neuvádím, protože co si budem namlouvat, tohle je specifická záležitost. (11.02.2018)

Neuvěřitelné, nepochopitelné, gigavtipné. Tohle je skutečně unikátní film, který by měl mít každý doma. Guilty pleasure jako řemen a především z českých luhů a hájů :-). Jedna hvězda za Krampola (To si pamatuj Nancy - New Yorku a Libni zdaleka se vyhni ...), druhou za léčku se skinama a třetí za úžasně vtipně strávené nedělní odpoledne :-) A postava cigána, který souloží s výfuky u aut? Na to hvězdičkové měřítko skutečně nestačí... (04.10.2009)

Tendenční faktory ve filmu jsou ty nejlepší. Nikdo v době uvedení je nevidí, ale po letech zůstanou trčet jako torzo vzpomínek. Nahota na prodej je bez okolků neskutečná kravina vyvolávající přinejmenším nechuť k Olmerovi. Rejža si bere nesmrtelnost za několik věcí 1) Impotentní scénář, který je na ručník po deseti minutách. 2) Obsazení toho nejhoršího, co ujíždí už v komediích, natož v dramatu (hlavně drsňák Krampol potěšil mé cynické já) a nakonec trapně nevyzrálá režie - uboze snaživý copyright stylu "to jsem někde v USA viděl, to je někde u nás a tohle tu ještě nebylo". A pak se mi divte, že jsem se tak bavil! Tenhle film je panoptikum všeho zmatku devadesátých let, ukázal nám zvrácený pohled - netolerance, odkrytí zakázaného, chaos a především atmosféru počátku nových časů. Je to hrozný film, mizerná práce všech, ale je tak geniálně vsunutý do pokřivené reality, že je úžasným dokumentem doby. A to snad ani Olmer nečekal, budiž mu věčná sláva...... (16.09.2005)

Nahota na prodej je esence nevkusu, ale zároveň čítanka porevoluční chtivosti všeho "tady a teď". Na tom filmu je hrozné snad všechno krom hudby. Ta je jen roztomilá. Scénář od Klímy je k popukání, jeho pojetí investigativní žurnalistiky v tomhle bijáku osvětluje, proč se podílel na hrůze zvané Na vlastní oči. Režie je spíš tragická, už jen proto že polovina scén se odehrává v noci a bez osvětlovače. Ale jak už jsem říkal, jsou věci, které činí z Nahoty zajímavý film, resp. zajímavou sociologickou studii. My, co si pamatujeme počátky kapitalismu, si jistě vzpomeneme na sládkovský populismus, který se opíral o rasové problémy. Na tom je vlastně celá story založená. Tahle nálada tehdy držela SPRRSČ v parlamentu. Sledování céčkových amerických akčňáků na VHSkách taky nedílně patřilo k době. Předobraz drsného detektiva je spíš nepovedenou aluzí na film-noir, ovšem patřičně zprzněnou (fernet namísto whisky mě dostal). Nahota si uvědomuje umělost importovaného žánru, který u nás nemá a nikdy neměl zázemí, ale ostentativně ji přehlíží a mnohá témata (jako privatizaci, rasismus nebo genderovou otázku) na jedné straně zesměňuje a na druhé adoruje (myšleno využívá jich, aby se tvářila světově a cool), čímž podporuje zajímavé scenáristické schizma. A právě díky tomu se Olmerův film řadí do kategorie snímků tak špatných, až jsou zábavné. O perličkách jako Ivan Jonák gangsterem ani nemluvím... (09.04.2011)

Kinofilm s kvalitou domácího videa:) Je to nádherně devadesátkový se všim všudy, včetně strašného herectví, tragické hudby, Krampola atd.. Je zvláštní, jak málo se toho v některejch ohledech změnilo - černý svině, čechy čechům...atd Při pomyšlení, že na tomhle díle byl někdo v kině a že těch lidí bylo několik set tisíc se musim stydět. (18.04.2009)