Nahota na prodej

V hodnocení jsem se nemohl rozhodnout mezi plným počtem a nulou. Opravdu těžko říct, kde je pravda. Pokud se podíváme na starší Olmerovi snímky Jako jed a Co je vám, doktore, nelze si nepovšimnout určité formální podobnosti s Nahotou na prodej. Olmer má tendenci vše dovádět do absurdních zkratek, hlasitá hudba mu neslouží ke gradaci ale k propojování jednotlivých scén a v jakýsi ztřeštěný slepenec, který vypovídá o době a atmosféře víc, než o samotných postavách příběhu. A to není nutně špatně. Film je tak jakousi koláží, která drží pohromadě jednotným stylem. Zatímco ale Svěrákovské film jsou v první řadě hořké komedie a podobný styl snesou celkem snadno, u "akční drsné krimi" to jde hůř. Pokud by to bylo celé míněno vážně, pak se to hrubě nepovedlo. Ale nemohu se zbavit dojmu (s přihlédnutím k Olmerově minulosti, a odvrácením se od jeho režijní budoucnosti), že ta absurdita a jakási nepovedenost je do velké míry záměr. Už jen ta scéna, ve které Krampol sleduje v televizi drsnou kriminálku je skoro jako z Muže z Acapulca! Všichni ve filmu si na něco hrají - čeští gauneři z Václaváku po revoluci přitvrdili a koukají se po západních trzích, média jsou na povrchu svobodná a nezávislá a přitom je ovládají ti samí gauneři, Krampol je nejtvrdší policista a kouká na kriminálky v televizi...a samotná Nahota na prodej se tváří jako akční film a přitom jím evidentně být ani nechce. Nastavuje zrcadlo nevkusu svou vlastní formou a obsahem. (27.02.2013)

Tendenční faktory ve filmu jsou ty nejlepší. Nikdo v době uvedení je nevidí, ale po letech zůstanou trčet jako torzo vzpomínek. Nahota na prodej je bez okolků neskutečná kravina vyvolávající přinejmenším nechuť k Olmerovi. Rejža si bere nesmrtelnost za několik věcí 1) Impotentní scénář, který je na ručník po deseti minutách. 2) Obsazení toho nejhoršího, co ujíždí už v komediích, natož v dramatu (hlavně drsňák Krampol potěšil mé cynické já) a nakonec trapně nevyzrálá režie - uboze snaživý copyright stylu "to jsem někde v USA viděl, to je někde u nás a tohle tu ještě nebylo". A pak se mi divte, že jsem se tak bavil! Tenhle film je panoptikum všeho zmatku devadesátých let, ukázal nám zvrácený pohled - netolerance, odkrytí zakázaného, chaos a především atmosféru počátku nových časů. Je to hrozný film, mizerná práce všech, ale je tak geniálně vsunutý do pokřivené reality, že je úžasným dokumentem doby. A to snad ani Olmer nečekal, budiž mu věčná sláva...... (16.09.2005)

Mé hodnocení sice zcela neodpovídá kvalitě díla, ale na druhou stranu, vypovídá nějaký porevoluční film lépe o době svého vzniku, o té vyšinutosti, do které se celkově naše společnost přechodně dostala? A nejde ani tak o notně nadsazený a žánrově posunutý obsah, ale především o samotný přístup autorů k problematice. Film má sice své nepopíratelné vzory, na druhou stranu je sympatická snaha vyjádřit se k otázkám dne, nesnažit se o světovost, když síly tvůrců evidentně nestačily. Jako béčkový film se všemi náležitostmi lze Nahotu přijmout - navíc ji neschází dynamika, její naivita přispívá k zábavnosti, nevídaný zápal drží film při životě. Přidanou hodnotou je určitě dobový odstup, jimž film jen získává na zajímavosti až neuvěřitelnosti. Nedivím se, že se televize zdráhají Nahotu odvysílat - je to ve všech stránkách naprosto nekorektní film - ve vztahu k romské menšině, v morálním nastavení hlavních figur, sadistickému řešení situací. To co v divokých devadesátkách hravě prošlo by v dnešní citlivé době způsobilo určitě vlnu nesouhlasu. V dějinách našeho filmu Nahota má své nepopíratelné a neopakovatelné místo, už proto ji přímo nezatracuji. Když navíc srovnám utrpení u Fialek, Soukupovských a sobotovských výplodů dobové kinematografie, tak tohle je přece jen pro mě vyšší liga. (16.04.2011)

Fenomenální exploatační snímek doslova napěchovaný projevy polistopadové doby (hlad po brakové zábavě, bulvárních informacích, nahotě a smažených rybích prstech). Nejpříznačnější české dílo první poloviny 90. let a současně výmluvné zrcadlo své společnosti (rasismus, šovinismus, hospodské chytrolínství a vidlácké budování národní identity). Lidé už (radši) zapomínají, jaké to tehdy bylo a že estetika laciného nevkusu byla pro devadesátkové Česko příznačnější než cokoli jiného - ostatně viz dobové videoklipy domácích popových hvězd jako Dalibor Janda či Heidi Janků. Olmer je nedoceněný režisér, který dokázal perfektně zakonzervovat tehdejší zeitgeist. (19.08.2008)

Kinofilm s kvalitou domácího videa:) Je to nádherně devadesátkový se všim všudy, včetně strašného herectví, tragické hudby, Krampola atd.. Je zvláštní, jak málo se toho v některejch ohledech změnilo - černý svině, čechy čechům...atd Při pomyšlení, že na tomhle díle byl někdo v kině a že těch lidí bylo několik set tisíc se musim stydět. (18.04.2009)