Nahota na prodej

Film jsem viděl v době premiéry a pamatoval jsem si z něj vlastně jen to, že jde o mizerný film - typický příklad slátaniny natočené v okouzlení z raně kapitalistického podnikání ve filmové branži první poloviny 90. let. Po dlouhé době jsem si jej zopakoval a musím přiznat, že mě samotného má reakce na snímek překvapila. Obvykle totiž po nějaké té dekádě a novém zhlédnutí filmu hvězdičky ubírám, často i víc než jednu. Tady jsem se z předpokládaného odpadu dostal hned na tři, a to jen proto, že dát víc by bylo fackou pro opravdu dobré snímky. Už léta se zabývám myšlenkou navštívit jednou Festival otrlého diváka a zhlédnout filmy s mimořádně špatnou pověstí. Nemám k tomu ale odvahu, protože většina špatných filmů je nudná, špatná takovým tím urážlivým způsobem a jen tu a tam, obvykle náhodou, protože nic takového se nedá naplánovat, vznikne nechtěně vtipná záležitost, zkrátka guilty pleasure, kdy civíte na obrazovku či filmové plátno a na tváři se vám tetelí úsměv od ucha k uchu. Přesně to je případ Nahoty na prodej, kdy kombinace režiséra, hereckého obsazení, žánru a komerčních zájmů vedla k vytvoření prapodivné, ale o to zábavnější podívané. Obsazení Karly Trisky je bizár, který se bohužel už nikdy nikde neopakoval, Jirka Krampol se dostal k akčnímu hrdinovi mnohem později než by si to zasloužil a než by měl reálnou šanci takový part zvládnout. Účast takových zázraků charakterního herectví, jako byl Jirka Pomeje a někteří další, tomu přidává další level, stejně jako cameo rolička Ivana Jonáka. Víťa Olmer má své značně nízké limity, to všichni víme, ale přece jen to není žádný Simandl, takže tohle všechno dohromady vedlo k výsledku, kdy by si Nahota na prodej zařazení do programu Festivalu otrlého diváka oprávněně zasloužila a mohla by vyvolat slušný ohlas. Celkový dojem tentokrát raději neuvádím, protože co si budem namlouvat, tohle je specifická záležitost. (11.02.2018)

"New Yorku a Libni zdaleka se vyhni." To je tak krásně rasistický, úchvatně genderově nevyvážený a tak trochu pitomý. Ale to nevadí, protože dobu to vystihlo slušně. Naši chránění euroromové byli ještě cigány, ale dost mě pohoršilo, že tady bylo naznačeno, že organizovali prostituci a občas vytáhli i vreckový nožík. Tak to určitě nebylo. To už by si nějakej fantasta mohl vymyslet, že kradou barevný kovy, provádějí kapesní krádeže nebo strkají péra do vejfuků. To musím brát jako uměleckou licenci. A teď k tomu pozitivnímu. Hrozně mě bavilo kvílení Bílý Lucky, bitka lesklejch hlav s opálenejma intelektuálama a cigánka fackující pravýho Jonáka. Na tenhle skvost český kinematografie prostě není jednoduchý zapomenout. (27.02.2022)

Naprosto špičková česká podívaná. Jiří Krampol zcela ve formě a ve svém top fitness období, hláškuje zcela nekompromisně a bez přestávky, mlátí cikány, polyká fernety a zavináče. Kája Triska ve své jediné roli, též zcela bezpochyb pronese jedny z nejlegendárnějších vět polistopadové produkce. Vaculík, který celý film vypadá jako bezďák a Jirka Pomeje střílící z bazuky - bez diskuze. K tomu si přidejte milá camea typu Katřiná Winterová (EOST), Ivan Jonák, Roman Skamene či J.X. Doležal ("Chceš si zahulit.") a máte vystaráno. Korunu všemu pak nasazuje crossoverová hudba Onřeje Soukupa (s "rapujicím" Otou Klempířem) a úchyla, co šoustá výfuky. http://www.youtube.com/watch?v=H2oi-AS8iXc (09.01.2011)

Měl to být hit roku, ale skutečnost nakonec měla blíže ke "shitu" roku. Jiří Krampol jako akční hrdina mohl zaujmout snad v roce 1983, ale o 10 let později už je spíše k smíchu. Navíc jej většina diváků zná spíše z komediálních rolí (anebo z dabingu), takže tady jeho výkon působí poněkud nepřesvědčivě. Lukáš Vaculík už měl v době natáčení svůj zenit za sebou a Kája Třísková ukázala, že v jejím případě spadlo jablko od stromu pěkně daleko. Děj je rádoby šokující, ale myslím, že na většinu diváků to mělo spíše opačný efekt. Nejvíce mě ovšem "pobavil" ten výfukový úchyl, hlavně jeho zálibný pohled na zadní část startujícího letadla. Co je moc, to je moc, ale tohle už je příliš. (08.10.2002)

To si jednou Víťa s Pepou šňupli nadrcené omítky s Azurem a v tom solidním rauši pak spolu splácali bytelnou akční řežbu, na české poměry přímo nevídanou, a první pokus v boji o zlatého bludišťáka s českým zástupcem v tomto žánru byl na světě. Pepa do toho vložil svůj um investigativního žurnalisty se sklony k dramatičnosti a Víťa si nejspíš řekl, že tentokrát ty Bony s klidem dotáhne do úspěšného konce. Začalo to nadějně, až jsem si říkal, že tolik nahoty už v úvodních titulcích tehdy na premiéře určitě vyráželo dech. Byl jsem jako na trní. Pak se ale na scéně objevila ústřední dvojice; reportér Vaculík a Třísková, Američanka s českými kořeny, která tam paradoxně měla nejspíš představovat jakýsi sexuální objekt zájmu, což bylo asi stejně uvěřitelné, jako cikán, jedoucí na vlastním kole, protože vypadala jako Bohdalová v roli Fany, ovšem zamlada. Když pak ty dva doplnil stárnoucí Krampol, představující údernou sílu a ostříleného zabijáka, už mi šla hlava kolem. Z filmu je cítit velký problém společnosti s polistopadovým amnestováním všelijaké verbeže, která z republiky, spolu s "kapitalisty", v několika krocích udělala veliký bordel, rasistickou školku a ráj zlodějů. Všichni si mysleli, že můžou vše a také to dokáží. O vykreslení a zachycení tohoto se autoři snaží nejen v příběhu, ale i film samotný je důkazem. Bohužel, vinou nedostatku finančních prostředků a zkušeností s tímto žánrem obecně se z tohoto pokusu stal jen odstrašující příklad pro všechny a úsměvný unikát svého druhu, ve kterém si Jonák zahrál sám sebe a Pomeje podtrhl svou kategorii neherce, účinkujícího jen v propadácích. Do toho tam celý film neskutečně otravně vyje Bílá, to mi rvalo uši. Určitě, minimálně z akademických důvodů, lze tento film doporučit. Alespoň si pak člověk řekne, že ty céčkové filmy s obtloustlým Seagalem vlastně nejsou tak špatné. 30% (08.12.2020)