Báječná léta

Nostalgická slza z mého koutku oka ukápla. Vzpomínky na mé vysedávání před obrazovkou s právě běžícím seriálem bez pořádného tempa, smyslu a hereckých hvězd za doprovodu tradičního dabingu České televize jsou pro mě částečně záhadou a částečně perlou mého dětství. Kevin byl pro mě ideální hrdina, nic nevyhazoval do vzduchu, nechtěl změnit svět, jen dospíval a sledoval svou rodinu, kamarády a celou obyčejnou ulici. Síla tohoto díla je v jeho kouzelné atmosféře jedné doby, jednoho rostoucího chlapce a jeho životní lásky. Po závěru seriálu jsem měl chuť pustit slzy, ne protože se zastavil svět, ale že něco důležitého z něj odešlo... (kdo neviděl i konec, neviděl nic) (16.02.2010)

Velmi příjemný seriál, kde z každého záběru divák cítí nostalgii po ztraceném dětství a ideálech, které ještě nestačily okorat pod nánosem přízemní reality a špatných zkušeností. Výborný casting včetně dětských představitelů, kvalitní dialogy, scénář bez zbytečné vaty, uvěřitelné příhody, které i bez scénáristických kotrmelců dokážou zaujmout. Hodně dobrá je i poloha laskavého humoru a zdravé sebeironie v místech, kde hrozí moralizování nebo seriálová klišé. Tomuhle kvalitnímu dílku sluší uvedení na obrazovce veřejnoprávní televize. Celkový dojem: 90 %. (18.06.2006)

Seriál mého mládí. Seriál se kterým jsem vyrůstal a který mne díky dvojímu reprízování provázel i dobou dospívání. Začal se točit jen rok po mém narození a mne tento seriál prostě dostal. Ač se začal vysílat v době, kdy mi bylo nějakých sedm let, pamatuji si většinu detailů a pamatuji si, že jsem si hlídal dny a časy, kdy se vysílal a koukal jsem na něj. Jedná se o dojemné a mnohdy krásné a velmi upřímné nostalgické příběhy, které prostě v člověku musely zanechat hlubokou a nesmazatelnou stopu. Kevin Arnold, jeho starší brácha Wayne, Vinnie Cooperová, Paul a mnoho jiných postav mne provázeli v době růstu a dospívání a já na ně nedám dopustit. Některé epizody mi v hlavě utkvěly více, některé méně, ale stále je tam mám. Díl, ve kterém si děti přály barevnou televizi (tehdy novinka), ve kterém se všichni koukají na přistání na Měsíci, díl, ve kterém daroval Kevinovi děda pejska, díl, ve kterém Kevinova sestra propadla hnutí Hippies, atd. Ale nesmazatelně se mi vryl do hlavy závěrečný díl, který byl tak trochu smutný a Kevin nás seznamoval s tím, jak jeho rodina dopadla. A tehdy jsem pochopil, že život není zdaleka tak idylický, jak se může v dětství zdát. Rozhodně uděluji pět hvězdiček a v procentech je to plných 100%. Škoda, že takovýto seriál je jen jeden, ale zato v mém životě přelomový a nezapomenutelný. A jsem rád, že nezanikl hned po první sérii a celkem vzniklo 120 nádherných dílů. Sakra, teď jsem se naladil na silně nostalgickou vlnu, že asi strčím do videa jednu z kazet a ponořím do světa Kevina Arnolda. Jo, a abych nezapomněl, vynikající dabing Miroslava Donutila v roli dospělého Kevina, jež provází každým dílem, je stejně nezapomenutelný jako herecké výkony! (13.08.2007)

Seriál o dospívání, který se stal nedílnou součástí mého vlastního dospívání. Zásadní i nenápadné životní okamžiky a pravdy s nadhledem načrtnuté na pozadí obrazu přelomu 60. a 70. let, kdy v Americe doznívalo květinové hnutí, Američani dobyli Měsíc, ale nedobyli Vietnam, a podmalované dlouhou řadou dobových šlágrů. A tím vším se jako červená nit vine roztahaná romance hlavního hrdiny Kevina s jeho osudovou dětskou láskou Winnie. Byl jsem do ní tehdy zamilovaný jako všichni a když se s Kevinem rozešla, bylo to jako by se rozešla se mnou. Seriál měl výborné obsazení v čele s představitelem Kevina Fredem Savagem. S odstupem na mě ale působí hodně pateticky a humor je na jedno brdo, v podstatě to celou dobu valí jeden a ten samý fór a vy přesně víte, co bude po každé narážce následovat. A dneska mi přijde Winnie jako po lobotomii. (27.02.2003)

Velmi sofistikovaně podané zlaté šedesátky ze dnešního pohledu dosti neamerického amerického seriálu (jen zkuste postavit Kevina do latě např. vedle Beccy z CALIFORNICATION) s jednou ohromnou předností, a to je naprostá a netypická reálnost v postojích i dialozích, díky níž, domnívám se, nebylo třeba v seriálu "propagovat" 60. léta skrze opravdu radikální témata (Kennedy, King, Studená válka, hippies, Vietnam...) - spíš mě napadají ekvivalenty jako obyčejnost, přízemnost, citlivost, srdečnost, nostalgie. Navíc, některé prosté americké postavy (Lauriův bručoun, Landesův protěžovaný křupan) jsou ve svém hrubém mustru naprosto dokonalé. Ani WONDER YEARS se se nevyhnul nějaký ten opakovaný lapsus, jako příležitostné nafukování banálních světských problémů (Kevínek má díru v zoubku, Kevínkovi se zaběhl zhrzený čokl...) a v podstatě v každém díle se ozve úsměvná replika typu "Umědomili jsme si, že tím dnem se něco změnilo...", nicméně aktuálnost toho seriálu je i po X dekádách a o X tisíc kilometrů jinde na zemi pozoruhodná. (04.03.2008)