Stav ztroskotání

Už tenkrát je měli lidi prokouklý, ale červené výložky příslušníků VB a případná gumoléčba, je drželi tak něják v mezích normy. Tady šlo o prachy a světe div se, křivda převeliká, černí byli očerněni. Cigoši v čele s "bakelitem" Tofim, celý film někam pochodujou, asi v duchu svých kočovnických tradic, bohužel se nikdy nedozvíme, kam se teda vlastně vydali. Točit to dnes a pustit si je byť jen do komparzu, tak to můžou rovnou zabalit, jelikož ráno jsou i bez těch lodí a překvapivě i bez komparzu. No řekněme, že jde o veskrze pozitivně a optimisticky laděnou podívanou :-)) (27.12.2015)

V roku 1983 natočil český režisér Vít Olmer jednoduchý, teenagerský film o partii študentov, čo spoločne splavujú rieku. Na tomto snímku je pozoruhodné najmä to koľko hercov, ktorí sú dnes už všeobecne známymi tvárami, sa tu stretlo v detských úlohách. Tak napríklad mladučký Martin Zounar býval celkom sympaťák, alebo aj ďaľší ako povedzme Michal Suchánek, Kateřina Brožová, Michaela Jílková, Yvetta Blanarovičová, Filip Renč či už nebohý Michael Hofbauer boli celkom fajn. Taktiež sa mi pozdávali aj Sagman Tofi v úlohe značne zidealizovaného náčeľníka cigánskej bandy a charizmatický Vladimír Kratina ako rázny a rozumný vodca pubertálnych vodákov. ** (24.03.2013)

Klasický normalizačný výtvor plný omletých klišé. Parta vodákov splavuje rieku, dostanú sa do krížku s tlupou cigánov. Časom sa im stratia prachy a podozrenie pochopiteľné padá na našich milovaných spoluobčanov. Nakoniec sa ale podľa žánrových pravidiel samozrejme ukáže, že páchateľ je niekto iný. Film dnešného diváka zaujme snad len plejádou dnešných "celebrít" ako: Brožová, Jílková, Renč, Suchánek, Zounar, Tofi či Blanarovičová. Ale to je asi jediné čím stojí za pozornosť. Filmu totiž chýba patričné tempo, vďaka ktorému by film išiel dopredu. A niektoré postavy sú nesympatické až hanba, napríklad zabrzdená blbka, ktorá sa zabuchne do vodcu cigánov (Tofi). (18.06.2014)

Stav ztroskotání vystihuje úroveň usmoleného vodáckého putování, a to co do trapnosti i statického vyjádření herců. Kratina vypadá mezi těmi přihlouplými zajíčky pěkně, ale jako by se divil, že by měl produkovat nějakou roli, tak nakonec jen tak mechanicky snáší tu jednu táborovou odrhovačku furt dokola a pak pošle děti raději spát, aby to dál nemusel poslouchat, nebo aby se mu ta přiblblá ucha neožrala a nezvracela do áček. (13.08.2019)

Vodní léto po mládežnicku coby upocený blábol o šťastných časech normalizačních, s etnicky etickou zápletkou návdavkem ke vší té rádoby alternatívnosti... Jojo, postpubertální pražská čudlárna zplodila pod taktovkou budoucího >národního údmělce< Olmera téměř generační výpověď o proplouvání sračkami doby, tehdá ještě netuše nic o věcech budoucích. Ale já jim to věřím, že to mysleli upřimně! Ano, oni si věřili, a věřili straně a vládě a šťastným zítřkům bez budoucnosti i ctnosti. Možná i proto většina z nich v dobách popřevratových svobodně dorostla (či líp ztroskotala?) do podoby entit, jak je (do)dnes vídáme na všech (k)análech napříč televizáckým spektrem... °-/ . . . Čistě řemeslně filmařsky pak jde o materii značně nevyrovnanou, se scénářem doslova plovoucím na říčném proudu laciné svazácké zábavy, s hroznými postsynchrony a bezzvučným zvukem vůbec, obraz >orwokolór< 4:3 nevyjímaje... . . . Resumé? No, párkrát se děcka udělaly, lotr byl odhalen, družba gadžů s romáky byla navázána a víc už šmytec. Dnes už dobré jen na zalepení pozdně letních nováckých popolední a doklad toho, jací (oni!) tenkrát byli... Docela bída teda d.m.s.n. - - - - - (Poprvé viděno kupodivu /jojo, tenkrát igitátor nuceně bránil socialistickou vlast a pak už na tuhle kultůru tak nějak sral/ až 11.9.2011, hodnocení 388., komentář zde jako pětadvacátý - 11.9.2011) (11.09.2011)