Ta naše písnička česká II

Film, ktery ani tak nemapuje jeden zivot snazici se prezit v socialismu, jako charakteristiku ceske povahy (coz mozna tvurci v dobe vzniku jeste netusili, nebo nemeli v planu). Lidi, kteri se snazi prosadit lezenim do prdele, kurvenim, pomlouvanim, lhanim a bonzovanim je nekonecny zastup i dnes. Je to proste o lidech a ne o socialismu, kapitalismu, protektoratu nebo Rakousko-Uhersku. Poloczek v roli funkcionare vyborny, Hartl hraje cely zivot stejne typy, coz z neho nedela velkeho herce, na tuto roli to ale slusne staci. Olmer byl na prelomu 80.-90. let na svem vrcholu, film me bavil svou beznadeji a hlaskami... "Vite, ze ktere strany to ma zenska nejradeji? Z te komunisticke, tam jsou totiz ti nejvetsi curaci". Vyborny filmovy plakat. (26.04.2014)

Stejně jako v "Nahotě na prodej" Olmer sestavil katalog neduhů a morální dekadence doby porevoluční, ve svém o tři roky starším filmu zcela totožně přistoupil k éře rozkladu komunistické totality. Projekt vznikal ještě před listopadem 1989 a měl původně být dalším z řady cynicky apatických filmů o dobových poměrech, mezi něž patří také Olmerův svěrákovský diptych "Jako jed" a "Co je vám, doktore?". Náhlé změny politického klimatu tvůrci využili k většímu vyostření látky, což vyústilo v charakteristickou olmerovskou porevoluční jedovatou slinu. "Ta naše písnička česká II" sestává z epizodických výjevů, které tematizováním pozdně-normalizačního cynismu, bezmoci jednotlivce, morálních kompromisů a nespravedlnosti kastového systému úspěšně v divácích kumuluje nasranost. Vyprávění ale neopomíjí ani dobové paradoxy jako byla vědomě přijímaná kriminalita, divoké výjezdy za lákadly Západu i kontrast paradoxně stále srdnaté propagandy oficiálních médií a vulgárních fórků na účet režimu, které nebyly cizí ani jeho čelným představitelům. Pod závojem nevybíravého pohledu na zlo komunismu s reálnou lidskou tváří vzniklo vypjaté exploatační leporelo, které ale přestože vzniklo v porevoluční euforii, nenabízí divákům ventil a oddech, nýbrž sálá normalizačním babráním se v marasmu a hospodsky pasivním mrmláním. (13.12.2015)

No špatný to nejni, i když se tam vyskytují dnes zcela zprofanovaná jména John (byl mi vrcholně před "sametem" to svojí konstruktivní kritikou v mezích zákona vrcholně nesympatický už jako prominentní redaktor Mladého světa) a Vít Olmer, který by si asi udělal později líp, kdyby se až zas tak nežinýroval a začal točit to tvrdé porno, přesto tohle ukazuje, jak to v oné době chodilo. Je to sice poněkud přehnané (to jsou Bony a klid taky, i když tady je vidět, jak si autoři s tou svobodou neuměli poradit). Nakonec, Hartl hraje pořád stejně, Poloczek si onoho odporného funkcionáře opravdu užil a jednoho potěší i roličky Lucky Bílé a Evičky Čížkovské.....porovnávat tohle ale třeba s Mášovým Byli jsme to my nelze ani trošku. (28.08.2015)

Na filmu je už jasně vidět Olmerovo směřování ke sračkám typu Playgirls - sice točim film na hovno, ale dám tam nějaký mrdání, kozy a nahý prdele a snad se to chytne... Tady se ještě tak nějak držel v mezích a navíc to zachránil Poloczek s Hartlem. Mimochodem ve filmu má plno celkem známejch herců nejrůznější kratičký štěky. Hlavně mě teda dostal František Husák, kterej za celej film řekne jedinou větu a vybleje se na nějakym rautu do talířů s chlebíčkama. Pro mě je to za hodně slaboučký 3 hvězdy. A to dávám teda hlavně za nedávno zemřelýho Poloczka, protože ten byl v tý roli stranickýho funkcionáře naprosto dokonalej. (19.03.2012)

Vypruzený Hartl, který psychicky nepobírá, co se děje kolem něho působí přeexponovaně. Dekadence moci funguje v každém politickém režimu. Strkat někomu hlavu do p.dele musí hodně lidí i dnes. Scénář od Johna je nevyrovnaný. V určitých momentech chce zbytečně šokovat. Chybí tomu určitý nadhled jako ve výborném Vážení přátele, ano. 52%. (26.04.2013)