The Tank Battalion
Tankový prápor
Režie:
Vít OlmerKamera:
Jan MalířHudba:
Martin KratochvílHrají:
Lukáš Vaculík, Roman Skamene, Simona Chytrová, Vítězslav Jandák, Miroslav Donutil, Ivana Velichová, Martina Adamcová, Jiří Kodeš, Vlastimil Zavřel (více)Obsahy(1)
Danny Smiřický, hlavní hrdina povídek a románů Josefa Škvoreckého (Zbabělci, Prima sezóna), který má autobiografické rysy svého autora, prožívá základní vojenskou službu v letech 1953–54, za časů neblaze proslulého komunistického ministra obrany Alexeje Čepičky. Ve vojenském prostoru Kobylec probíhá výcvik tankistů. Danny v hodnosti rotného přitom s nevšední vynalézavostí bojuje s tupostí bolševických lampasáků. Myšlenky na civil, jídlo, ženy a alkohol mu pomáhají, stejně jako jeho spolubojovníkům, přežít absurdní dobu „služby vlasti"… Filmový přepis Škvoreckého díla natočil režisér Vít Olmer spolu se scenáristou Radkem Johnem. Vojenská komedie vstoupila do dějin české kinematografie jako první soukromě natočený celovečerní film od znárodňovacího dekretu v roce 1945. Čeští filmaři se tak vydali na novou cestu svobodného podnikání. V případě Tankového praporu se to určitě vyplatilo – film viděly v kinech dva miliony diváků. V roce 1991 tak snímek obsadil první příčku v návštěvnosti kin. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (415)
Při vší úctě k panu Škvoreckému (zvlášť teď) si pamatuji, když prohlásil po premiéře Olmerovo pokusu o zfilmování jednoho z jeho románů, že takhle to v té knize nějak myslel a že je to to pravé. No, devadesátá léta byla hodně zvláštní. Knihu jsem v tom případě pochopil úplně jinak. Snad jen abych nekřivdil, Lukáš Vaculík byl vybrán, dle mého soudu, dobře, jako představitel mladého Smiřického, Škvorecký zamlada jak vyšitej. Z filmu si pamatuju jen uřvaného a přehrávajícího pana Skamene, nějaký kozy frajtryně (kurva, to je slovo) Babinčákový a Donutila na tankový věži....jinak nic. Kniha pro mě výborná záležitost, ostatně jako vše od pana Škvoreckého. Olmer naproti tomu filmová katastrofa, která od dob filmu Bony a klid, filmu v ČR jen škodí. Howgh ()
Knihu jsem četl dříve a tento film jen udělal hrubý výcuc, nic nepřidal a zabalil se do úděsného kabátu. Některé nádherné dialogy a scénky z knihy ve filmu totálně vyšuměly, vůbec už nejsou vtipné, ani lehké usmání se na mém obličeji neobjevilo. Navíc Olmerova režie je nulová a "hudba" ještě horší - trapné pokusy o imitaci amerického country či co to vůbec mělo znamenat neladí se scénami a jako kontrast to je ještě horší. Co jde na filmu ocenit jsou některé herecké výkony, obvzlášť Donutilův výkon. Ostatně za ty herce dávám tu jednu ušmoulanou hvězdičku. ()
Baroni jsou fajn, ale co si budeme povídat, Tankový prapor je slabý odvar. Pořád je to hodně zajímavá výpověď o něčem, co nikdo z nás nezažije, ale že bych se nějak obzvlášť bavil? Mrzí mě, že tenhle průměrný film je mnohokrát známější než úžasná Tichá bolest, která vypráví v podstatě stejný příběh. 65% ()
Pocítil jsem u této první české porevoluční hořké komedie podivnou lítost nad filmem, který je snad i součástí určitého folkloru a přitom se stal kultovním jaksi neprávem/nechtěně, jelikož je po všech stránkách poměrně slabý a dnes nedostojí ani sníženým nárokům. Zklamala mě hlavně zde už těžce vyvanulá, ve zdejších krajinách velmi populární poetika "tajtrlíkujících bolševiků", kde vychází se ctí snad jenom Donutil (ale i ten má mnohem lepší momenty v jiných filmech) a neschopnost odvyprávět tento příběh jinak než hranatě a bez jakéhokoliv pnutí mezi jednotlivými scénami, z nichž "kultovní" mi svou profláklostí připadala jenom jedna (k poctě zbraň). A vlastně filmu ani nemůžu přičíst k dobru nic moc campového (snad jenom Simonu Chytrovou), protože se sice jedná o rané devadesátky, ale neuměle maskované do raných padesátek, což při sledování působí ještě více odcizujícím dojmem. ()
Zajímavé, že záhy po revoluci vznikly po sobě rovnou dva úspěšně filmy podle knižní předlohy odlehčeně pojednávající o službě v československé lidové armádě v 50.letech . včetně několik stejných prvků (pasáž s lidovou osvětou.) Spojujícím prvkem je taky Miroslav Donutil. Z podobných Baronů jsem jsem měl lepší pocit (co teprve z vážněji pojaté Tiché bolesti.) Knižní předlohu neznám, takže nevím, jak moc byla vlastně doopravdy zploštěna, ale hlavní postava Smiřického mi přišla taková nevýrazná, stejně jako vyprávění jeho osobního milostného příběhu (často formou různých rychlých flashbacků) a výkon Lukaše Vaculíka. Ani jiné scény se samotnými vojáky mě zrovna nebraly, stejně jako celá ta ušmudlaná stylizace a v některých momentech naprosto nevhodná hudba. Stejně jako v Baronech zde ale dobře funguje zesměšnění všech těch kapitánů, poručíků atd., jejich frází a hlášek, z nichž některé jsou vážně povedené (abyste se neučil navazovat spojení ještě rok navíc. V ženě dnes vidíme především, co? Především soudruha, soudruzi) a v podstatě především za ty a Donutilovo legendární ,, Cože?" je ta třetí hvězda. ()
Galerie (20)
Photo © Bonton Home Video
Zajímavosti (34)
- Skladba, která zazní při praktické ukázce připravenosti praporu, nese název „The Song of Allied Forces“ – „Píseň spojeneckých armád“. (majky19)
- Než sa Vít Olmer pustil do natáčania filmu, dostal ponuku režírovať Obecnú školu (1991), ktorú Zdeněk Svěrák napísal priamo pre neho. Olmer sa však rozhodol pre román z pera Josefa Škvoreckého. (Raccoon.city)
- S použitím armádnej techniky bol problém, nakoľko sa parlament uzniesol, že armáda nesmie za peniaze robiť žiadne aktivity, až pokiaľ nepovolil výnimku samotný generál štábu. (Raccoon.city)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Reklama