Režie:
Karel KachyňaScénář:
Karel ČabrádekKamera:
Jiří MacákHudba:
Petr HapkaHrají:
Ondřej Vetchý, Jiřina Jirásková, Jiří Ployhar ml., Mojmír Maděrič, Jan Hrušínský, Jan Hraběta, Lucie Vondráčková, Simona Stašová, Alena Mihulová (více)Obsahy(1)
Příběh z fotbalové „pralesní" ligy Zelená je tráva, fotbal to je hra... A to jak ten „velký" ligový, kde se točí obrovské peníze, tak i fotbal, který žije jen z nadšení vesnických fandů, fotrů, klubových funkcionářů a dalších lidí, kteří jsou pro něj schopni obětovat i svůj osobní život. SK Vrátno je klub, který nedrží nad vodou sponzorské dary, ale srdce a obětavost členů, přátel a fanoušků. Nikdo nechce spadnout do pralesní ligy, ale někdo tam musí. Proto se zápasy neodehrávají jen na hřišti, ale i v hospodě, kde je dohodnutá výhra stejně důležitá jako ta vydřená na hřišti. (Bohemia MP)
(více)Recenze (177)
Kde nehrajou fotbal, tam chcípl pes. Fotbalový klub SK Vrátno, nedrží nad vodou ani sponzorské dary od místní pohřební služby. A spadnout do pralesní ligy, tak to je potupa, kterou nikdo nechce zažít. A tak se hraje nejen na hřišti, ale i v hospodě. Kachyňovi se povedl mimořádně pravdivý snímek, jak to ve sportu zvláště ve fotbalu chodí. Hereckému obsazení zcela naprosto kraluje Ondřej Vetchý. ()
V dobách, kdy ještě houslický Slavoj ani nepřemýšlel o svém filmovém úspěchu, se na nerovném pažitu nadšeně prohánělo SK Vrátno. Nebyla s ním taková zábava jako v Houslicích, protože režisér Kachyňa příliš sondoval mezilidské vztahy a výkonům popocházejících plejerů nevěnoval patřičnou pozornost, ale snahu o propagaci amatérského fotbalu je třeba ocenit. Já sám si dám ještě po demižónu vínečka do každé nohy a pak s lehkostí sobě vlastní vstřelím pět gólů prvnímu soupeři, který se mi postaví. Dáme bůra, dáme bůra ... ()
Celkem příjemný film a nejkrásnější hře na světě a nejen o ní. Film nám mimo jiné ukazuje, jak jsou lidé fotbalu oddáni - toto je opravdu realita. Film nám ale také ukazuje, jakou cenu za tuto oddanost můžeme platit. Přesto jsou ale lidé, kteří toto riziko podstoupí a podstupují celý život, protože bez fotbalu prostě neumí žít. PS: Manželku Vetchého bych zabil, jaká to byla děvka a toho jeho souseda, když na vesnici takřka nepokrytě a bez skrupulí jede po vdané ženské. Blbeček, co spravuje 24 hodin denně auta, aby se pak oblékl do květinkované košile. Fakt štramák. ()
Tady někde se zrodil Okresní přebor. Kožené slunce ještě není tak vybroušené v dialozích a místy je na komedii spíše smutné, přesto snímek dokázal vyšlapat cestu (stejně jak ten dědek pro pivo přes hřiště :-)) ke svému duchovnímu pokračování - seriálu Okresní přebor a za to mu patří velké poděkování. Kožené slunce je výborný televizní film, ve srovnání s tvorbou pro kina ovšem trochu pokulhává, nicméně tři hvězdy si s přehledem uhájí. ()
Předposlední počin pana Kachyni má v sobě naději, radost, oddanost, smutek i beznaděj. To vše díky koženému kulatému nesmyslu, který ovšem do životů občanů Vrátnova vnáší ten pravý životní úděl. Vnímají ho všechny generace i profese, světské i duchovní. Precizní výběr herců a uspokojivá režie, v této době již legendy českého filmu. Není divu, že se tématu poté chopili jiní, a rozvedli ho ve svůj seriálový úspěch. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (4)
- Na konci jedou všichni hlavní protagonisté filmu na zápas na kole, až na dvě vyjímky, kdy farář (Jaromír Dulava) veze Zobalku (Jiřina Jirásková) na skútru. Toto řešení bylo zvoleno proto, že ve skutečném životě neuměla Jiřina Jirásková jezdit na kole. (cundak)
- Ve scéně, kdy na konci filmu docent (Jan Hraběta) vykopne míč do vzduchu, je míč celý bílý. Když však dopadá, je černobílý. (M.B)
Reklama