Samotáři

Pfú, tak neviem či to bude tými 18. rokmi oneskorenia, ale skôr asi nie. Vidím to ako komicko-absurdnú mozaiku životov zopár ľudí, ktorá sa pohybuje v kruhu. Za mňa asi tak všetko. Ten kult som tam nenašla, hlášky už som počula aj lepšie. Samotná prítomnosť huliča, ktorý je permanentne mimo, už dnes nikoho nedojme k slzám smiechu ani k obdivu. Alebo áno? Nuž, možno nie som cieľovka. Najviac na celom filme ma bavilo počúvať Vesninu lámanú češtinu. (18.06.2018)

Málokterej film byl pro mě a vrstevníky z mojí sociální bubliny tak silnou generační záležitostí. Lámalo se tisíciletí, bylo nám náct a Samotáři byli o nás a našem okolí. Identifikovali jsme se v nich, oni si z nás dělali srandu, připadali nám cool. Generace ovlivnila film, ten zase zpětně ovlivňoval generaci - co pro nás, mladý a emocionálně zdivočelý trotly, mohlo bejt lepší než hořkosladká karikatura nás samých? A pořád se na to dobře kouká. Hlášky jsou pořád v pořádku a hudba je pořád fajn. Objev Macháčka s Trojanem si dávno odnesl svoje zásluhy, každopádně zlatej rámeček si zaslouží i Labina Mitevska, Mikuláš Křen a Jitka Schneiderová. Mokrá momentka poslední jmenované navíc patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsem kdy v českým filmu viděl! (04.04.2020)

U většiny českých filmů z poslední doby se buď nudíte a nebo se vám z té trapnosti chce zvracet. Samotáři ovšem mezi tyto filmy nepatří. Copak se ale stalo v roce 2000? Ondříček se vynořil ze zabředlých českých kinematografických vod a v ruce nám přinesl vtipnou, inteligentní, netrapnou a hlavně JINOU komedii, na jakou už čeští diváci dlouho čekali!!! Film je dělaný hlavně pro mladé, díky čemuž působí až nečekaně svěžím dojmem a navíc si taky za velmi krátkou dobu získal kultovní status. Nebudeme si nic nalhávat - může za to především životní role Jiřího Macháčka, z jejíhož stínu už nikdy navystoupil a v každém přicházejícím filmu už jen paroduje sám sebe. No a nesmím zapomenout také na úžasnou Muchowovu hudbu. ***Věděli jste, že: Jiří Macháček si ve filmu celkem 37x potáhne marihuany.*** (24.03.2007)

Sedm lidí, láska, lži, tráva, kult i objevení zoufalce Ivana Trojana. Druhý (trpký) film Davida Ondříčka se motá mezi několika mladými lidmi, kteří nevědí, co chtějí, a když už na to přijdou, tak cíle dosahují krapet krkolomně. Scénář Petra Zelenky je odpozorovaný životem a mezilidskými vztahy, zdobí ho příjemný nadhled a ironie. Několik hlášek hned zlidovělo, pár situacemi se inspirovali jiní. Možná je škoda, že divák se v poslední třetině už příliš nebavil, co hůř, neměl moc podnětů k zamyšlení a k onomu pomyslnému uznalému pokyvování. Za mě jsou Samotáři prostě jen (moc) fajn, do stropu ale nějak neskáču. (10.08.2024)

Samotářům nelze upřít, že ve své době přinesli do malého českého filmového rybníka něco nového a vcelku originálního. S odstupem času už ale film nemá svoje kouzlo, které kdysi udeřilo jako blesk z čistého nebe. Snímek se stal kultovním díky několika vtipným hláškám a postavě Jiřího Macháčka a částečně i Ivana Trojana. To je ale ve výsledku vše, co dělá film zajímavým. Za největší problém považuji, že film v podstatě nemá děj. Plácá se to od ničeho k ničemu a je to dost fádně zakončený. Chybí gradace a dramatičnost v pozadí událostí. Jednotlivé příběhy, které spolu nesouvisí, jsou poněkud nevěrohodně pospojovány známostmi jednotlivých postav. Ti dobří herci mají málo prostoru. Z herců, kteří dostali prostoru víc, září jen Trojan. Jako bonus lze brát pár pražských interiérů a exteriérů. Dle mého názoru trochu přeceňovaný film, i když neříkám špatný. 62% (27.01.2011)