Whisper
Režie:
David OndříčekKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Tatiana Dyková, Jan P. Muchow, Jan Čechtický, Kateřina Winterová, Petra Špalková, Zdeněk David, Zdeněk Suchý, Bořivoj Navrátil, Václav Mareš, Nikolaj Hejko (více)Obsahy(1)
Anna - šestnáctiletá dívka z malého města - utíká z domova a potkává mladého floutka Speedyho, který ji zavede mezi městskou partičku. Tady se Anna postupně seznámí s jeho bratrem Filipem, nemluvnou kamarádkou Irmou a záhadným mladíkem Kytkou. Anně se otevře nový svět, plný zábavy a večírků, který jí okouzlí svojí barevnou rozmanitostí. Postupně se sblíží s introvertním Filipem, který má také největší podíl na její proměně. Annina zdánlivá naivita a upřímnost jejích citů nakonec zamíchají kartami v celém příběhu. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (273)
Je zvlastni hodnotit tento film po tolika letech (2012). Zpetne to trochu ztratilo na krase, urcite kouzlo tam stejne presto citim. Rok 1996 byl uzasnej a uzasnej mi v ten rok prisel i tenhle film. V kine jsem na nem byl dokonce dvakrat. Mozna ta muzika, mozna ty divnohlasky a divnocharaktery, mozna proto ze jsem tenkrat zrovna prichazel na chut klubovemu zivotu a tenhle film to tak trochu vyjadroval... Z filmoveho hlediska to vidim za tri hvezdy, z osobniho to citim na 4, nemuzu si pomoci... :) ()
Ondříčkovi patří dík už jen za to, že se s pomocí Šeptej rozhodl vyprávět o teď a nikoliv tehdy, jak je tu stále v oblibě. Zajímavá generační výpověď a navíc skutečně pravdivá, nicméně se Samotáři se Ondříček ještě o třídu předběhl. Zaujme především obsazení třech našich dnes nejzajimavějších hudebních osobností - Jan P. Muchow (Ectasy of St. Theresa, Colorfactory), Káťa Winterová (EOST) a Jan Čechtický (Dj Jan 2, Ohm Sqaure) - navíc oba Janové to zahráli moc dobře a to žádnou hereckou průpravu vlastně nemají. ()
Slibný celovečerní debut, snad tehdy i něco vypovídající o jisté skupince jeho protagonistů a spolutvůrců. Ovšem je směšné mluvit o nějakém >kultu< , pokud tedy člověk není zastydlým pražským pseudoinťákem, že... ;-) Přesto - tři a půl hvězdičky zaslouží - a za tu hudbu (byť tohle není vyloženě moje parketa, i cd jsem si koupil) zaokrouhlím nahoru... ()
Bezprostředně po zhlédnutí mi unikají příčiny jisté proslulosti, jíž se tento snímek těší mezi celou řadou mých vrstevníků. Ten film je divný, nudný, prázdný a působící starší než ve skutečnosti je - za těch 17 let od svého vzniku strašně zestárnul. Místy jsem se neubránil občasnému uchechtnutí a Tatiana Vilhelmová se mi snad v žádném filmu nelíbila víc, ale za sebe nemám problém prohlásit, že mi Šeptej přijde spíše jako stylistické cvičení před Samotáři než jako plnohodnotný celovečerní film. Tímto si mimochodem mohu odškrtnout obeznámenost s kompletní Ondříčkovou režijní filmografií, z níž mě nejvíc oslovila adaptace Rudišova románu "Grandhotel" a samozřejmě Samotáři, jinak zbytek tedy nic moc. Mimochodem milostná scéna mezi Vilhelmovou a Muchowem v závěru je vážně trapas, stejně jako herectví některých protagonistů snímku. ()
Mnohem uprimnejsi a hlubsi jak Samotari s dokonce i lepsi hudbou. Nemam co vytknout. Vilhelmova je absolutne senzacni jak uz byva zvykem, ale tady se tak da hodnotit i celkovy dojem z filmu a kdybych mel jmenovat sceny co jsou skutecne nej tak jich bude opravdu rada, ale nejvic asi hopsajici Vilhelmova s Cechtickym v Roxy. Cesi umi dela dobre filmy, jen skoda ze jich je tak pet. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (19)
-
Režisér David Ondříček v čase premiéry otiskl v měsíčníku Cinema své poznámky. Několik výňatků:
- Nápad na Šeptej jsem dostal někdy roku 1993 v autě, když jsem poslochal stejnojmennou písničku brněnské skupiny Bratrstvo, která s tím filmem ale nakonec nemá vůbec nic společného.
- Příběh o holce, která přijde z malého světa do většího, se zalíbil dramaturgyni Ostravské televize, nakonec to ale všechno ztroskotalo na tom, že to bylo o Praze.
- Víceméně náhodou jsem se dostal ke scenáristovi Janu Novákovi, abych mu v Chicagu hlídal kočku, zatímco on bude dva měsíce v Mexiku. On nesnáší stylizace a řekl mi, že ten můj scénář je vlastně blbost. Kromě učení angličtiny jsem si tam čichnul na Columbia University College ke studentské filmařině a zase jsem dostal do filmu obrovskou chuť. Novák mi po návratu z Mexika řekl, že ten scénář není zase až taková blbost, ale že to chce spoustu práce.
- Prvního půl milionu na film jsem sehnal od multimilionáře, který se po Akumulátorovi 1, kam dal deset milionů, zařekl, že už nikdy nevrazí do českého filmu ani korunu. Ale teprve díky producentovi Petrovi Oukropcovi se začalo schylovat k natáčení.
- Natáčení začalo hodně divoce. Byl jsem nervózní, na všechny řval, všechni mě nesnášeli. Kameraman Ondřej Kubíček, původně tátův ostřič, úvod absolutně nezvládl. V jednu hodinu v noci se v kině U hradeb sešlo koncilium, kde jsme řešili, co dál. Rozhodli jsme se změnit kameramana. Volali jsme Šurkalovi, ten ráno přijel na plac, četl si scénář a když byl v polovině, říkáme mu, že musíme začít. Řekl 'fajn' a šel nasvěcovat. Podezírám ho, že ten scénář nikdy nedočetl.
- Tátova první věta, když film uviděl, byla ryze otcovská: "Kde si přišel k tý homosexualitě?" A potom řekl: "Už se těším na premiéru."
- Že se film dokončí, jsem začal věřit, až když jsme ho dostříhali. (NIRO)
- Film se natáčel pouhých 40 dní. Po třech dnech natáčení se David Ondříček rozhodl vyměnit kameramana. Kamarádství muselo jít stranou a za nezkušeného Ondřeje Kubíčka nastoupil Saša Šurkala. (mchnk)
- Námět k filmu vznikl v roce 1994, a to když David Ondříček poslouchal text skupiny Bratrstvo, kde se v refrénu objevovalo slovo "šeptej". Scénář potom sepsal s Tomášem Mašínem. Bylo to na jeho chatě, tedy ve stejné chatě, ve které psal i scénář k filmu Jedna ruka netleská (2003). (mchnk)
Reklama