Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Anna - šestnáctiletá dívka z malého města - utíká z domova a potkává mladého floutka Speedyho, který ji zavede mezi městskou partičku. Tady se Anna postupně seznámí s jeho bratrem Filipem, nemluvnou kamarádkou Irmou a záhadným mladíkem Kytkou. Anně se otevře nový svět, plný zábavy a večírků, který jí okouzlí svojí barevnou rozmanitostí. Postupně se sblíží s introvertním Filipem, který má také největší podíl na její proměně. Annina zdánlivá naivita a upřímnost jejích citů nakonec zamíchají kartami v celém příběhu. (Magic Box)

(více)

Zajímavosti (19)

Venkovský učitel (2008)

  • Téma homosexuality se ukázalo být při oslovování producentů a koproducentů lehce ošidným, ovšem z jiných důvodů, než by tehdy mnoho lidí možná předpokládalo. Režisér Bohdan Sláma: "Naši producenti měli strach, abychom homosexualitu neukazovali ve špatném světle. Kdysi dělali film Šeptej, v němž je postava homosexuála povrchní a nesympatická, a cítili jistý dluh vůči tomuto tématu, proto se strašně báli, aby tenhle film neublížil. První reakce německých koproducentů pak byla zase taková, že na Západě homosexualita už dávno není žádné tabu, tudíž že to nebude nikoho zajímat. Musel jsem jim spolu s producenty vysvětlovat, že Venkovský učitel není o homosexualitě, ale o lásce tří lidí, z nichž jeden je shodou okolností homosexuál. Vesnický učitel není o vyrovnávání se se svojí sexuální orientací, je to film o hledání lásky, což se týká úplně každýho, film je proto úplně stejně homosexuální, jako heterosexuální." (NIRO)

David Ondříček

  • Po mládí s videokazemi, dovezenými ze západu, a vzděláním na FAMU, přišel čas, kdy si začal hledat vlastní filmařskou cestu. Vzpomínal na to: "Na FAMU byli na můj vkus lidi až příliš intelektuální a zahledění do sebe - občas mi připadalo, že chtěli být naschvál nesrozumitelní, aby se tím udělali zajímaví. Zjistil jsem, že ze všeho nejraději mám filmy, které jsou zdánlivě pro každého, ale přitom je zdobí lehce elitářský jazyk či humor. K takovým filmům řadím například Zběsilost v srdci, kterou jsme svého času považoval za nejlepší film všech dob. Hodně mě chytla i Pravdivá romance, první realizovaný Tarantinův scénář, který natočil Tony Scott. Ta ni například pomohla natočit Šeptej bez kompromisů. Oblíbil jsem si i oba Andersony, jak Lindsaye, tak Paula Thomase... zajímavé je, že z Hříšného Boogie jsem byl původně skoro zhnusenej, zatímco dneska například z pasáže, ve které chtějí točit pornofilmy s kriminální zápletkou, lezu smíchy po zemi." (NIRO)

David Ondříček

  • V roce 2006, tedy už coby etablovaný režisér, reflektoval své první filmy, které měly nálepku "kultovnosti": "Rehabilitoval jsem Šeptej. V jednu chvíli jsem ten film nesnášel. Před dvěma lety jsem ho ale viděl ve Washingtonu s českými důchodci a jejich americkými kamarády, film skončil a ty lidi se mnou vedli diskusi, jako kdyby to byli čeští teenageři. Generace současných amerických důchodců byla ve zkušenostech s homosexuáalitou, drogami a menšinami obecně jako teenageři u nás. Měl jsem radost, že se za ten film nemusím stydět. Co se týče Samotářů, vnímám je s menším nadšením než tehdy. Před premiérou jsem jim moc nevěřil. Před námi šel Návrat idiota a já si v duchu říkal, že kdybychom měli stejnou návštěvnost, jako on, byl bych šťastej. Pak měli Samotáři víc než dvojnásobnou návštěvnost, velký ohlas na festivalech a já na sebe začal být zvláštním způsobem hrdej. Ale když je teď zpětně analyzuju, tak se mi zdají malinko emocionálně prázdní. Jsou založení na skvělé kombinační technice Petra Zelenky a na, dejme tomu, určitém filmovém stylu, který jsem do toho vnesl já. To je síla toho filmu, ale jeho emocionální stránka není tak hluboká, jak jsem si tehdy na obláčku euforie myslel." (NIRO)

Reklama

Reklama