Adresát neznámý

Spinave prostredi Korejskeho venkova, kde splet brutalnich vescnicanu predvadi show svych agresivnich choutek. Typicka storyline tohoto filmu vypada asi takto: zakomplexovany misenec doma reze prsa sve matce za to, ze ho splodila s US cernochem, to se nelibi jejimu kamosovi, takze ho za to zavira do klece pro psy a mlati k smrti, to se ale zase nelibi te porezane matce, ktera ma kazdou chvili screaming amok a mlati vsechny okolo. Do toho tam obesuji, strileji, sexualne zneuzivaji a baseball palkou mlati kazdeho psa, ktery se jen objevi na scene. Znasilnuje se ve velkem, tuzky vrazene do oka, strileji se lukem do rozkroku atd. atd. Jinak receno - klasicky Ki-duk Kim. 7/10 (21.06.2010)

Na můj vkus, je to taky příliš absurdní a brutální. Od prvního snímku – ručně vyrobená zbraň v rukou dítěte, z které střílí na plechovku, která je na hlavě jeho sestry. Pes kterého jeden škrtí a druhý utlouká baseballovou pálkou a potom dalšího a dalšího. Štěně, které se zloději rozhodnou zabít upálením. Zoofilie atd. A to co si dospělé osazenstvo vesnice dělá navzájem ( a každý sám sobě) mně už bylo tak nějak jedno. Bylo mi líto jenom těch psů. (04.01.2006)

Tak to zase byly dvě hodiny násilí a brutality. Stále nechápu, jak něco takového mohu podstupovat dobrovolně, i když vím, co mne čeká. Ve filmu je vyobrazena vesnice hrůzy dle Kim Ki-duka. Všechny postavy jsou psychicky narušené, jednají naprosto iracionálně a na žádné se bohužel nenajde žádná výraznější sympatická vlastnost. Celý film stojí stejně jako většina režisérových děl na agresi, zvrácenosti, bolesti, týrání zvířat, sexuálním násilí a dalších problémech. Při mnoha scénách se mi doslova zvedal žaludek. Celý film je poměrně natahovaný, myslím, že by neuškodilo zkrácení o několik minut. Jinak mám smíšené pocity a stejně jako u většiny ostatních Ki-dukových filmů mám stejný problém – je to dobrý film, ale téma je tak hrozné a brutální, že ve mě jen vyvolá pocity odporu a opovržení. Myslím, že se teď budu muset podívat na nějakou komedii, aby mi zlepšila náladu. (28.11.2009)

Ki-duk Kimovsky rukopis cítiť na každom milimetri stopáže, kde mi už tradične nevadí ani spomalenie deja na úkor času. Násilie, brutalita, týranie mi práveže v tomto snímku pripadali najmenej samoúčelné. Celý dej, ktorý sa dá po viacerých poetických dielach aj dejom nazvať sa snaží postupne po vrstvách odokrývať traumy a sociálne útrapy kórejského národa po vojne. Každý z charakterov do batohu plného kameňov, ktorý potápa celú krajinu do mizérie, prispieva tím svojím dielikom a spolu znášahú následky, no u každého sa prejavujú v individuálnych skazených životných osudoch. Nemôžem si odpustit analógiu so Štestím aj keď tento film má určite omnoho vyššie ambície a zložitejšiu rozprávaciu techniku. Veľmi výstižný názov plne symbolizuje utrpenie z pocitu izolácie a nikam nepatrenia. Vnímavý človek, ktorý sa nedá znechutiť kimovou rozprávačskou technikou sa môže tešiť na niektoré veľmi silné scény mapr. papierové oko, vyrezávanie tetovania či zúfalú matku na poli..Finálne hodnotenie: Napriek všetkým pozitívam tento film nevybočuje až tak veľmi z klasického kidukovskeho konceptu, teda až na politickú stránku, no výrazové prostriedky zostávajú stále tie isté. Od scény ku scéne moje hodnoteni oscilovalo medzi 3 a 4 gviezdami no nakoniec sa prikloním k 3,5* (27.09.2006)

Tie tri hviezdičky sú viac-menej z milosti. Film sa príhodne volá Adresát neznámy, ale podľa mňa je neznámy aj divák. Komu je vlastne ten film určený. Netuším, koho by mohla zaujať tá zbierka blata, špiny, násilia, vulgárnosti, deviácie a iných zvráteností, ktoré mali iba občas nejaký zmysel. Väčšinou totiž pôsobili samoúčelne a som rád, že v neskorších filmoch Ki-Duk-Kima, ktoré som videl už neboli prítomné. Splnil som si povinnosť vidieť ďalší film s viac ako 80 % a som rád, že už skončil. (21.01.2019)