Dům bláznů

Tak ono je to drama? A já bláhová myslela celou dobu, že se dívám na komedii... Ať už to záměrem tvůrců bylo nebo nebylo, v každém případě jsem se dobře bavila. Něco tak ujetého se často nevidí. Ruských filmů zase tolik neznám (pokud nebudu počítat povinně shlédnuté válečné filmy a Mrazíka, tak snad jenom vydařenou Ironii osudu), ale tenhle považuju za velmi povedený. A nemyslím, že by to bylo kvůli účasti Bryana Adamse. (02.01.2011)

Ty klipovité záběry s Bryanem Adamsem z filmu opravdu zbytečně trčí, možná by bylo lepší je aspoň svítit stejně jako zbytek filmu. Ale co, jsou to sny naší mírně švihlé hrdinky, tak budiž. Jak mě totiž většina filmů z blázince nudí tím, jak se jejich tvůrci z toho snaží vytřískat alegorii našeho „normálního“ světa, Končalovskému se povedlo mne zaujmout. Už proto, že se mu celkem daří vyhýbat se všemožným klišé. I když se přes ten blázinec stihnou přehnat obě znepřátelené armády. A to pak opravdu těžko říci, kdo jsou větší blázni... (23.10.2010)

Zajímavý ale poněkud nevyrovnaný film. Má řadu kladů, ke kterým patří protiválečné zaměření, řada scén ve stylu magického realismu a la Kusturica, slušné herecké obsazení a pochopitelně námět zasazený do šílené doby v šílící zemi. Válečné snímky obecně mají obrovský potenciál a pokud režisér dokáže správně pracovat s emocemi, může vzniknout hodně zajímavé dílo. Určitý problém je v tom, že Končalovskij je za zenitem, není to zkrátka Sibiriáda. Jeho film je poznamenaný určitou artovou manýrou, postavy jsou příliš typizované, některým dialogům moc nevěřím a především se v Domě bláznů projevují takové ty klasické neduhy ruské (sovětské) filmové školy, tzn. příliš velká tendence k lyričnosti a neochota prostříhat zbytnělé scény. Osobně mně přišlo neetické i obsazení naturščiků, tzn. skutečně postižených pacientů ve filmu. Místy režisér okatě diváka vydírá, záběry na společenství nervově nemocných. Co naopak funguje dokonale, jsou např. absurdní scény obchodování mezi ruskými vojáky a čečenskými povstalci nebo záběry na vystresované a vyčerpané vojáky. Celkový dojem: 60 %. (19.05.2009)

Podobenství, typicky rusky rozmáchlé, tragikomické a místy absurdní. Se zajímavou atmosférou, tentokrát přece jen ne úplně jednolitou. Vzhledem k prostředí blázince a války se pak paradoxně zcela od reality odtržené pasáže romance s Bryanem Adamsem zdají nejnormálnější a nejlidštější. Spousta hlubokých myšlenek tu také nebyla zasazena na špatnou půdu. (04.07.2008)

Film v ktorom je v hlavnej úlohe symbolika každého druhu. Bez pozorného sledovania a záľuby v lúskaní orieškov sa jeho hodnota stráca v obrázkoch a skrytých významoch. „Čo vidíš? – Jablko. – A ja národy, ktoré sa milujú, zabíjajú a bojujú. Ako ho môžem zjesť?“ „Boh odpúšťa. – Ktorý? – Všeobecne..Boh! – Odpúšťam Ti. Choď!“ Kto z nás je blázon? Ten, čo nemôže zjesť jabĺčko, alebo ten, čo chce slobodu, pomstu, trávu, jesť? Boh odpúšťa všetkým. Je to jeho práca a navyše – všetko vie a preto nesúdi. Necháva súdiť hlúpeho človeka. Hudba, ako symbol iného sveta, kde sú všetci šťastní a spokojní, láska, ktorá nás drží pri živote, kým sa niekto za nás modlí. Mnoho takýchto podobenstiev je vo filme o vojne, ktorá zbavuje ľudí zvyškov ľudskosti, ktoré v nás ostávajú, keď nám chýba sloboda a životy riadi diktát. Ľudstvo nikdy nepochopí, že sloboda je len vnútorný pocit, rovnako ako ten, ktorý nám navráva, že môžeme niekoho ovládať. A preto, kým na zemeguli nebude veľkým nápis „dom durakov“ a my všetci budeme dnu, neprekročíme svoj tieň a nedotkneme sa slobody ani jedným prstom. (18.03.2006)