Všichni prezidentovi muži

Dost zajímavý snímek o tomto skandálu, který je dnes už každému známý. Dvojice investigativních novinářů v podání Dustina Hoffmana a Roberta Redforda jim jde tvrdě po krku. Snaží se celou událost rozklíčovat a najít pravé viníky této kauzy. Nikdo s nimi ale moc nechce spolupracovat a ani jejich šéfredaktor jim moc nevěří. Musí se tedy hluboko ponořit do vyšetřování a obětovat tomu maximum. Časem se začnou přibližovat a situace začne být i pro ně nebezpečná. Do celé kauzy jsou totiž zapojeni skoro všichni. Nakonec to přináší svá ovoce. Trochu mi to připomnělo snímek Spotlight. Každopádně si film Oscary určitě zaslouží. Zdá se do šílené, co Nixonovi tehdy málem prošlo... "Je to pro jeho dobro." (21.08.2019)

O Watergate jsem věděl zhruba tolik, co se dočtete v prvních dvou větách oficiálního textu distributora. Myslel jsem, že mi to bude pro sledování filmu stačit, ale nestačilo. Všichni prezidentovi muži na mě valili jedno jméno za druhým, po nějaké půlhodině jsem se v tom ještě vyznal, po hodině už vůbec ne a neměl jsem ponětí, kdo, s kým, pro koho nebo proti komu... Před koncem se sice leccos vyjasnilo, ale pořád jsem si připadal jako ztracené dítě v černém lese, no a samotný závěr jako by úplně chyběl. Nebo se mi to jen zdálo? Každopádně nemůžu filmu upřít působivou atmosféru a uvěřitelné herecké výkony (velmi se mi líbil šéfredaktor v podání Jasona Robardse). Až se někdy odněkud o Watergate dozvím více, rád se na film podívám znovu. Zatím dávám tři a půl hvězdičky. (21.11.2014)

Mám slabost pro snímky o investigativní žurnalistice (Sladká vůně úspěchu, Vysíláme zprávy, Dobrou noc a hodně štěstí, Zodiac) a tohle je jeden z nejlepších. Lopotné kutání hluboko ukrytých informací hájí, ale neidealizuje. Připouští, že tahle práce je šílená dřina, časově náročná, vyčerpávající a monotónní (film nevypouští ani tu méně zábavnou část vyšetřování, například dlouhé přesuny na vzdálená místa, zbytečné návštěvy a nikam nevedoucí telefonáty), nechává však na divákovi, aby posoudil, zda výsledky pátrání stály za to (film končí před publikováním klíčového článku). Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: StarsFan, Faidra, Iroquaise, Merggie, Svadbos (29.04.2018)

Povedená adaptace mé oblíbené knihy byť poněkud zjednodušená. Zvlášť mě mrzelo, že z filmu vypadla část, kdy Woodward s Bernsteinem šli po Haldemanovi a pokoušeli se spojit s Nixonem, aby ho varovali. Tehdy ještě ani jeden z nich netušil, že poznámka Hlubokého hrdla (Deep Throat) je až tak doslovná, že když říká, že jsou v tom namočeni všichni, jde až na pozici úplně nejvyšší. Zvlášť to vyhazování některých scén - a pokud se nepletu, s Deep Throatem jich bylo vyhozeno víc, protože v knize jsem nějak silněji cítila tu jeho nezbytnou roli v celém vyšetřování - je ale jediné, co můžu tomuto filmu vytknout. Noční scény v podzemní garáži, vyslýchání svědků a většinou až slovo od slova opsané části knihy; to je přesně to, co jsem od Všech prezidentových mužů čekala. Je dobré, že se najdou novináři, kteří se nebojí, když jim bývá vyhrožování smrtí (mimochodem, další věc ve filmu vynechaná) a jdou za pravdou, ve kterou věří. A ještě více obdivuju jistého pana Marka Felta, ve filmu známého pod výše zmíněnou přezdívkou Deep Throat, který byl druhým nejmocnějším mužem v FBI a jeho prozrazení jako zdroje informací by ho mohlo stát vše. Přesto se to pokusil riskovat a oběma novinářům dával nápovědy z centra, které je dovedly až k cíli. Což zase jen dokazuje, že FBI má nejspíše odpovědi na všechny otázky, jen si je nechává pro sebe. Věděli jste například, že o atentátu na Kennedyho odhalili sotva setinu svých dokumentů? (24.12.2008)

Carl Bernstein a Bob Woodward v tak symbolicky americkém spojení "židovský mládenec po boku plavovlasého anglického protestanta riskují vše, nač jen pomyslíte, v zájmu pravdy a spravedlnosti," že to mohl vymyslet jen jediný scénárista - život - a obohaceni o protikladný šarm Roberta Redforda a Dustina Hoffmana dokazují platnost slov jedné španělskými tradicemi inspirované písně: "Není chlap, kdo býka skolí, pravý muž zápasí s voly!" Dokumentární ráz filmu může na někoho působit suše a zdlouhavě, pro mě je spolu s velmi dobře dýchatelnou atmosférou sedmdesátých let se všemi psacími stroji na kancelářských stolech, pevnými linkami a zápisníky v kapsách důvodem, proč na mě působí daleko víc než nějaké nadlidské výkony žurnalistických supermanů zdrhajících s notebookem v jedné ruce, kompromitujícími dokumenty v druhé a mobilem přidržovaným u ucha ramenem před bandou najatých zabijáků, pověřených umlčet jejich smělý hlas. Roberte, proč ses při natáčení Hrdinů a zbabělců nezkusil na chvilku ohlédnout těch třicet let zpátky a nevzpomenout si, jak vypadá pořádný kopanec na solar systému? A moji milí čeští žurnalisté, kdy se nějaký Bernstein nebo Woodward objeví mezi vámi? Hledám, hledám, nenacházím... (15.01.2008)