Dark Waters

Já takovéto filmy podle skutečných událostí z právního odvětví mám rád. Příběh, který vás chytne za srdce a donutí vás zamyslet. Protože i to, že se děj odehrává za mořem, tak se v podstatě dotýká nás všech. Uvědomíte si naprostou bezradnost obyčejných lidí a bohužel i systému a neochoty vlády. Když je tu zkrátka jedna velká nadnárodní společnost, na které je vláda a země závislá z jejich daní apod., tak zkrátka je nikdy nezařízne. Takovéto společnosti pochopitelně ovládají i vlády, parlamenty a mohou si diktovat jakékoliv podmínky. Toto jsou společnosti, které skutečně řídí naše země. Ostatně je to vidět i u nás u pár nejmenovaných společností. Je tu také pěkná paralela s pandemií Covid-19. Všem je u prdele zdraví obyčejných lidí a také dopad na další generace – pokud je tu mocná společnost, která přidává příjmy do státního rozpočtu, bude to pro vlády zemí vždy důležitější, než nějaké zdraví farmáře, vaší babičky nebo vás samotných. Je to smutné, ale je to tak – vládě je to úplně u zadku, že se dobrovolně každý den zabíjíte. Rozehřátí pánve už nebude nikdy stejné jako předtím. A pokuty se mohou zdát „obrovské“, ale pro tyto společnosti je to jen zlomek toho, co vydělají. Ještě si to dají do nákladů jako uznatelný daňový náklad a odečtou si to z daní, chce se mi blejt. (04.04.2021)

Hm, tak už ty pánve vylizovat nebudu. Tedy ty teflonové. A ty na vaření.  Myslím ty věci, samozřejmě. A vůbec, pojďme od toho vylizování pryč.  Dark Waters je de facto hraným dokumentem o jednom velkém právním případu, jenž MÁ  (to je podstatné slůvko,  žádné měl, bohužel) nedozírný dosah na zdraví celého lidstva i životní prostředí. Ano, to má kde co, ale málokdy se podaří takto chytit viníka za prdel a i když je možné jej ukřižovat, tak se vykoupí flusnutím na kříž, poněvadž 670 milionů pro miliardářskou korporací je skutečně řekněme trochu z větší hloubky vybraným chrchlem, ničím víc.  Ale  co už, plast je vynikající  lidský vynález a brzy ho budeme mít nejen plnou prdel, ale i oceány, moře, lesy a ulice, takže pohoda,  jeden otrávenej teflon se v tom bez problémů ztratí.  Haynese si pak znamenám,  bez lacinosti, ale velmi působivě natočená soudnička, kde  jsem Bruci Bannerovi přál místo mrtvice spíš  Hulka. To by se pánové v Du Pontu nasmáli... (17.11.2022)

Film je to průměrnej a nijak mě ze židle nezvedl. Kvalit např. takové Erin Brokovich nedosahuje, prostě protože tlustej a unavenej Mark Ruffalo není tak zajímavej a výstupy jeho ženy, které mají navodit domácí nepohodu prostě nefungují. DuPont ale znám a naprosto jsem netušil, že jde o nepokrytě zlou korporaci. (18.01.2021)

Je naprosto děsivé a zarážející, že po něčem takovém Du Zmrd ještě existuje. Prokázaným několika tisícům lidí, kteří kvůli jeho zcela vědomé a záměrné travičské enviromentální politice pošly nebo ještě pojdou pomalou a trýznivou smrtí, jakož i živořícím deformovaným teflonovým potrátkům, stačilo zacpat hubu pouhými 670 melouny (při ročním obratu 25 miliard musí kluci ve vedení Du Sit smích). Moc a šusťáky zjevně lehce vykoupí i prokázanou masovou vraždu a mrzačení, aniž by za to kdokoliv z těch progresivních, eticky nezávadných nenažerů musel doživotně dělal negrům pytložvejka v supermaxu. Možná je to také tím, že se kauza udála ještě před asociálními sítěmi a překorektnělým světem. Dneska by byl největší travič světa - Du Pont - do půl roku v Du Pě, protože by jej hysterické biomatky, Gréta Dummkopfová, elfští sluníčkáři a BLM (určitě zkapal i nějaký ten mouřenín) okamžitě umlátili pánvemi od Tefalu. Inu, dozajista záhy uvidíme, co zmůžou lidová virtuální média, až po těch 40 tunách ryb začnou chcípat i Valaši a Endyho Dezu už z toho nedostanou ani dezinformační články na iSUPovi a z ruky žeroucí ministři vnitra a spravedlnosti. Třeba pak za 10 let i u nás někdo splácá nějakou tu Temnou Bečvu a již popraveného Endyho bude za dodatečný trest hrát Magnusek. Každopádně solidní a až děsivý právní napínač, nápadně připomínající Grishamova Obchodníka s deštěm, akorát s hrůzně reálným základem a velmi špatným koncem. (10.12.2020)

(8/10). Oči otevírající drama, které diváka zasáhne přímo do srdce. Abych pravdu řekl, tak jsem o této kauze nikdy neslyšel. O to více bylo pro mě děsivé sledovat, co za svinstvo dokáže společnost vyprodukovat a skrýt jen aby neztratili zisky. Prozíravý právník v podání Marka Ruffala měl srdce na správném místě a stal se z něj takový Captain America v obleku. Dokázal obětovat úplně všechno, jenom aby odhalil pravdu. Snímek se mi hodně líbil. Nebylo to takové to právnické tlachání, které nikoho nezajímalo. Tady šlo o mnohem více než přírodní katastrofu. Tohle se týkalo každého člověka na této planetě, jak jsme se dozvěděli na konci. Při tomto zjištění se člověku zatají dech a tuchne mu krev v žilách. To samé během filmu. Jakmile se objevila nějaká znepokojivá zpráva, nebo odhalení, které divákovi dojde, tak to je přímý útok na emoce, který funguje na výbornou. Měl jsem podobný pocit bezmoci a vzteku jako třeba u snímku Vice. Právě díky těmto snímkům se lidé dozví děsivou skutečnost, kterou absolutně netušili. Je to nesmírně potřeba, aby byli nohama na zemi a uvědomili si, že peníze vládnou světu a společnosti jdou doslova přes mrtvoly. (30.03.2022)