P.U.L.S.E. Live at Earls Court 20.10.94, London

Neznám hudbu, která by měla větší hloubku. Která by ždímala víc všemožných emocí, vydolovaných z úplného nitra duše. Která by byla kosmická jak z jiného světa, ze kterého na nás zhlíží. Která je jak z budoucnosti, která se za námi ohlíží a rekapituluje, co vůbec jsme a co jsme byli. Hudba, která umí skloubit i ty nejtíživější pocity s optimismem a nadějí. Která tu naději i optimismus umí tak rychle zadupat hluboko pod zem. Která by měla být poselstvím pro další generace, kterým by pomohla v chápání vlastních pocitů. Která by tu po nás měla zůstat navždy jako důkaz, že lidstvo nebylo jen bezhlavé stádo sebezničujícího charakteru, ale že v nás bylo i něco víc. A že jsme se museli prát se sebou samými, abychom mohli hledat smysl života. Nádhera. (04.01.2014)

One of these days, I'm going to cut you into little pieces. ~ Pink Floyd Mě provází v tomto životě od samotného narození a od chvíle, kdy rodičům přistálo doma pulsující dvojalbum, tak s velkou radostí sjíždím i tyhle dva kotouče a nyní je znám již dokonale nazpaměť. O dekádu později přišlo i DVD, které ale mělo taktéž neúplný tracklist jak VHS a skutečně nerozumím, proč je tak složité vydat kompletní kolekci i bez chybějícího Astronomy Domine (a dalších tracks) u edice s obrazem s nezkrácenými verzemi některých dalších skladeb. Na CD verzi zasejc chybí například One of These Days, což je absolutně neodpustitelné, přesto ale stále zanedbatelné, protože i současný výsledný produkt, jenž už asi nebude z technických důvodů završen fešnou blu-ray edicí, jest Vrcholně kouzelný. Ze všech zaznamenaných živáků se na mé stupnici drží stále na úplném Vrcholu, vysoko nad vším ostatním. Nikdy jsem si také úplně neoblíbil The Dark Side of the Moon LP (tehdá kvůli lyrics především), čili disk dva zůstával dlouhou dobu více bokem; nutno ale dodat, že po Eclipse přijde úžasně složená trojka a k zakončení celé show by se těžko výbíralo něco epičtějšího; taktéž celá odvrácená strana měsíce je na jevišti odehrána tak božsky, že je až zázrak, jak všichni diváci přežili tu nepopsatelnou multi-smyslovou nádheru. Pro Mne hudebním vrcholem je ovšem už hned začátek, Shine On You Crazy Diamond. Koncertní verze zní samozřejmě lépe než na LP a ta z P.U.L.S.E. zní lépe než z jakéhokoliv jiného živáku, k tomu všemu se jedná o moji nejoblíbenější skladbu od Pink Floyd vůbec; plus to, jakým způsobem působí, Mne taktéž nikdy nepřestane fascinovat. Po celý koncert jsme svědky úžasného hudebního talentu, podtržený překrásným hlasem Gilmoura, nechybí samozřejmě ani ikonická laserová show a mnoho dalších vychytávek, včetně filmových projekcí a světelných krás. Při encore, během Comfortably Numb, pak přijde něco, co je zaručeně třeba vidět na vlastní oči a navíc ta dokonalá performance, ahhh... P.U.L.S.E. je mimozemsky geniální dílo, jenž až s vizuálním aspektem dokonale prozáří Naše existence a navždy se vměstná do Našich pozemských životů. ∞ ...nobody knows where you are, how near or how far... (14.05.2016)

Nádhera - jednoduše nepopsatelná nádhera, o které tady můžu psát romány, oslavovat ji ódami i nejrůznějšími superlativy a stejně to bude málo. Nádherná čistota a originalita hudby Pink Floydů zhmotněná na pódium prostřednictvím náherného hlasu Davida Gilmoura, skvělých kytar a geniálních kytarových sól. Tohle je opravdu hodně silný zážitek. (26.08.2007)

Jsem fanda Pink Floyd, a hlavně té post-Watersovské éry, takže jsem nemohl nebýt nadšen. Ale i kdybych tady viděl a slyšel PF poprvé, musel bych být naprosto unesen - precizní provedení, skvělá hudba, světelné efekty, které do dnes neumí nikdo přesně zopakovat a které navíc neruší, ale perfektně doplňují muziku... Podle mě nejlepší rockový koncert všech dob. (13.09.2012)

Pro mě je tohle asi nejlepší koncert všech dob. Parta kolem Davida Gilmoura neskutečně válí a předvádí 110 % výkon ve všech ohledech a místy opravdu dost těžko uvěřit, že je tohle živák, tak dokonale přesně jsou jednotlivé skladby zahrané a zazpívané. Přidejte si neuvěřitelnou světelnou show, která vrcholí audiovizuálním orgasmem na druhou který musel odpálit elektřinu půlce Londýna a vyjde vám neskutečný zážitek po jehož zhlédnutí nezbývá než závidět těm, kteří měli tu čest být na místě. Tohle není koncert s velkým K, tohle je koncert s velkým K, O, N, C, E, R i T. (21.06.2010)