Sophiina volba

Filmová adaptace strhující stejnojmenné Styronovy knihy je jednou z nejsilnějších reflexí zvěrstev 2. světové války. Jak absurdně zrůdný byl nacistický odosobněný systém likvidace všech lidí neárijské rasy, v němž byl člověk stavěn před nevyhnutelnost takovéto volby. Onen člověk (žena, matka) zhmotněný určitě životním (a Oskarovým) hereckým výkonem Meryl Streepové, jejíž polština, němčina i slovanský přízvuk v angličtině, jakož i celá postava Polky přeživší peklo Osvětimi, byl tak sugestivní, že jsem si po skončení filmu na internetu hledal, zda má slovanské předky. Prý ale nemá... Alan J. Pakula natočil skutečně sugestivní psychologický film, který má svou svébytnou (a rovnocennou) pozici po boku knižní předlohy. I když jsou oproti Styronově románu-obžalobě celkem logicky některá místa redukována (nejvíce jsem jako divák postrádal opodstatnění a osvětlení pragmaticky motivovaného kalkulu při osudové volbě), samostatný snímek je natolik nosný a konzistentní, že je třeba jen jediné - neustále si ho pro výstrahu připomínat... (19.11.2006)

Dvojplánový příběh o lidském a uměleckém dozrávání naznačuje, že autor literární předlohy William Styron do něj vložil nemálo autobiografických prvků. Zprvu konvenční námět o tuctovém trojúhelníku mladých lidí uprostřed poválečného New Yorku na konci čtyřicátých let se postupně rozvíjí do otřesně tragického podobenství o děsu, zkáze a zhoubách, které do mezinárodního společenství vnesly země Osy. Součástí humanismu tohoto osobitého autorského pohledu, který Alan Pakula plně ve filmové podobě zachoval, je nečernobílost všech protagonistů. S hořkou nadsázkou lze napsat, že jim nic lidského nebylo cizí. A právě tato skutečnost, toto chápavě sdílející pozadí umožní o to víc respektovat a sdílet hloubku tragických, režisérsky, kostýmově i výpravově a kameramansky mimořádně přesvědčivě zvládnutých druhoválkových retrospektiv s celou řadou monumentálně vystavěných scén (pouť kolem bloku budoucích obětí hradných vražd v plynových komorách, setkání s Mengelem, Sofiina záchrana před dětským udáním v Hössově rodině, jež by znamenalo pro ni jistou smrt), doplněných o značně silný motiv polského protižidovského cítění, dotváří skutečný rozměr katastrofy, vyvolané druhou světovou válkou. Důsledky utrpěných ran se prolínají: Životem i výčitkami svědomí štvaná žena se ve svém bolu bojuje i apojuje se s psychotikem, opakovaně bičovaným svým svědomím po záchvatech plných hrubostí, agrese, brutality; neustálými střety mezi vnitřními hlasy jekyllovským a hydovským, nejen v životě, ale i ve společně sdílené smrti, která se stává jejich společným etickým i úlevným východiskem z trampot a hrůz jejich nenapravitelně zpackaných životů-tragédií. Podobenství o síle i slabosti lidského ducha - zhruba tak lze postulovat nadčasovou výzvu, kterou v sobě tento neprávem přehlížený film nese. V době svého vzniku i dnes. (01.08.2009)

Díky přítelce jsem si právě doplnil jednu z mezer v mém klasickém filmovém vzdělání (kterou jsem pravda plánoval doplnit už dlouho) a jsem tomu rád. I po téměř čtyřiceti letech od svého vzniku je totiž tohle psychologické drama stále zatraceně působivé. Původně jsem měl za to, že film bude pojednávat především o válečných časech a o onom Sofiině děsivém dilematu (kostru Styronova příběhu jsem povrchně znal), ale byl jsem příjemně překvapený jeho dějovou košatostí a dobře propracovanou psychologií hlavních postav. Válečné události pak celý film korunují a na nepřipraveného diváka musí účinkovat jako dost nečekaná a surová ťafka mezi oči, po předchozím sice vypjatém, ale přece jen převážně pouze "vztahovém" ději. (01.12.2021)

Stejně jako knížka tomu celkem podtrhává nohy začátek, kdy se nic neděje, a člověk prakticky ani neví, že Sophie byla v koncentráku. Pak ale přijde finále, které člověka rozdrtí, takže jsem jako u knihy s hodnocením rozpolcený. Prostě je to velmi dobré, ale nevyvážené dílo, tady ještě umocněno famózním výkonem Meryl. (17.11.2016)

Sophie's Choice je téměř dokonalé drama od Alan J. Pakula. Skvělé herecké výkony všech tří hlavních postav. Škoda, že tento film je z roku 1982, být o pár let novější, bavil by mě o něco více. Dobře provedené pasáže z koncentráku, škoda že nebyli delší. Knižní předlohu od Williama Styrona tento film téměr dokonale vystije.. 8/10 = 80% (19.10.2011)