Sophiina volba

Výnimočná americká herečka MERYL STREEP patrí v súčastnosti medzi herecké stálice, nebudem ani spomínať, koľkými nomináciami na najprestížnejšie filmové ocenenia disponuje, alebo koľko ich získala za svoju bohatú kariéru... Hneď ten druhý „zlatý plešivec” za hlavnú úlohu postavy - poľskej katolíčky Zofii Zawistowskej, v snímku renomovaného Alana Jaya Pakulu, inak trebárs jeho Všetci prezidentovi muži, sú špičkovým politickým thrillerom, a pritom politika sa mi hnusí, za asistencie dvoch špičkových antagonistov - radcov, postáv, akýchsi rivalov Nathana a Stinga, pričom druhý pán je i rozprávačom snímku, hm... čiže scenáristicky je prispôsobený na vyrozprávanie deja v dvoch časových rovinách, áno, Zofia spomína na hrôzy koncentračného tábora v Auschwitzi, alebo po skončení vojny, prichádza do new yorkského ghetta do Brooklynu, kde má jednak po ruke nápadníka, t. j. nádejného spisovateľa a schizofrenika, ktorý je jej aktuálnym priateľom, i keď máva tie svoje divoké výkyvy nálad, ale netreba zabúdať, že sa jej ujal, keď bola v psychických sračkách, a tak sa dá povedať, že mu hľadí. VOĽBU v názve filmu, vedľa hlavnej postavy Zofie, by som rád charakterizoval, a taktiež definoval na PLURÁL, ako množné číslo, pretože ONA musí činiť ťažké rozhodnutia, nielen v klasicky známej scéne z koncentráku, ale aj medzi dvomi mužmi, s ktorými je v blízkom kontakte. Zofia je LINGVISTA, čiže to znamená, že ovláda svetové jazyky, a tak okrem svojej rodnej poľštiny, sa veľmi dobre dorozumie i po nemecky, čo jej de - facto zachránilo holú kožu, alebo angličtina jej robí trošku problémy, používa akcent, a tým pádom získava jej herecká predstaviteľka Meryl Streep na väčšej a väčšej AUTENTICITE, REALITE, podáva svedomitý výkon, ktorý sa právom považuje na jeden z najlepších v histórii kinematografie, konkrétne na svojej ruke by som ju narátal... PS : Pochválim KAMERU barcelonského rodáka Nestora Almendrosa, ktorý sa vypracoval už na Nebeských dňoch, a pozorovať jeho špeciálne prispôsobenú sekvenciu z Osvienčimu, je jednak brilantné a úžasné, ale i taktiež desivé a hrôzostrašné zároveň ! Veľmi dobrý film, ktorý je VIAC - významový, je potrebné sa naň poriadne sústrediť, lebo by vám mohli uniknúť fakty a skutočnosti. (26.08.2017)

Jak tu již přede mnou někdo zmínil v komentáři - připadá mi, jakoby byly dvě verze tohoto filmu a zatímco většina hodnotících viděla tu dobrou, já narazila na tu špatnou.. Po celou dobu jsem se snažila pochopit, co na tom filmu je. A proč se to vlastně jmenuje "Sophiina volba". Celou dobu příběh totiž vypráví o třech přátelích, kteří se chovají rozverně, hloupě a podle mě dost nelogicky - a aby se neřeklo, asi tak na dvacet minut z celé stopáže (!) je tam Meryl Streep v koncentráku. Oné osudové volbě byly věnovány snad dvě minuty na konci. Nemluvě o nepřehledném skákání z jedné linie do druhé. Co to ksakru mělo být? Ten film je tak neskutečně vycpaný nudnou, nezáživnou vatou, až se mi z toho chce ve čtyři odpoledne spát. Viděla jsem už dost snímků na toto téma a myslím, že Sophiina volba je opravdu z toho slabšího soudku. (06.07.2014)

Sofiinu voľbu som si pozrel, aby som sa utvrdil v tom, že tri hviezdičky sú správnym ohodnotením neúspešnej adaptácie slávneho románu. Neúspešná adaptácia však neznamená v tomto prípade zlý a nepodarený film. Film je zásluhou Meryl Streep nadpriemerný, ale mohol a mal byť vynikajúcim. Pakula, ako mnohí pred ním a určite aj mnohí po ňom, doplatil na ignorovanie nevhodnosti prostého prepísania knihy do filmovej podoby. Krachli na tom Rusi s doslovným prepisom Vojny a mieru, krachne na tom každý ďalší. Film je vizuálne umenie a Sofiina voľba mi pripadala, ako dramatizované čítanie Styronovej knihy. Nikto mi nemôže mať za zlé, že som čakal omnoho viac. (09.05.2011)

Dvojplánový příběh o lidském a uměleckém dozrávání naznačuje, že autor literární předlohy William Styron do něj vložil nemálo autobiografických prvků. Zprvu konvenční námět o tuctovém trojúhelníku mladých lidí uprostřed poválečného New Yorku na konci čtyřicátých let se postupně rozvíjí do otřesně tragického podobenství o děsu, zkáze a zhoubách, které do mezinárodního společenství vnesly země Osy. Součástí humanismu tohoto osobitého autorského pohledu, který Alan Pakula plně ve filmové podobě zachoval, je nečernobílost všech protagonistů. S hořkou nadsázkou lze napsat, že jim nic lidského nebylo cizí. A právě tato skutečnost, toto chápavě sdílející pozadí umožní o to víc respektovat a sdílet hloubku tragických, režisérsky, kostýmově i výpravově a kameramansky mimořádně přesvědčivě zvládnutých druhoválkových retrospektiv s celou řadou monumentálně vystavěných scén (pouť kolem bloku budoucích obětí hradných vražd v plynových komorách, setkání s Mengelem, Sofiina záchrana před dětským udáním v Hössově rodině, jež by znamenalo pro ni jistou smrt), doplněných o značně silný motiv polského protižidovského cítění, dotváří skutečný rozměr katastrofy, vyvolané druhou světovou válkou. Důsledky utrpěných ran se prolínají: Životem i výčitkami svědomí štvaná žena se ve svém bolu bojuje i apojuje se s psychotikem, opakovaně bičovaným svým svědomím po záchvatech plných hrubostí, agrese, brutality; neustálými střety mezi vnitřními hlasy jekyllovským a hydovským, nejen v životě, ale i ve společně sdílené smrti, která se stává jejich společným etickým i úlevným východiskem z trampot a hrůz jejich nenapravitelně zpackaných životů-tragédií. Podobenství o síle i slabosti lidského ducha - zhruba tak lze postulovat nadčasovou výzvu, kterou v sobě tento neprávem přehlížený film nese. V době svého vzniku i dnes. (01.08.2009)

Takovou nedějovost u tak známého a oceňovaného titulu jsem vskutku nečekal. Slyšel jsem sice, že kniha, se kterou jsem ještě neměl tu čest, je o poznání lepší než film, což je však v tomto případě zcela nevypovídající skutečnost, neb jít s úrovní nad tento snímek není žádný velký kumšt. Tři mladí lidé, žijící v pensionu, - jižanský spisovatel Stingo, polská imigrantka Sophie a "biolog" Nathan - nemají nic smysluplného na práci, a tak pouze užívají života. Chodí na pikniky, oblékají si roztodivné převleky a pořádají tématické večery a vůbec nedělají nic krom sladkého nicnedělání. Tato jejich idylka je tu a tam vyrušena Nathanovým výbuchem zlosti, kdy oběma svým přátelům ztropí scénu a uráží je (popř. bije). Druhý den se za svůj výstup omluví a vše je opět při starém. Rozruch do jejich bezstarostných životů ještě sem tam vnese Sophie se svými vzpomínkami na koncentrák. Ty jsou jako jediné alespoň trochu zajímavé. I tak, koukat se na dvouapůlhodinový film o ničem kvůli silnému momentu "pošlu do plynu dcerku nebo synka?" mi přijde zcela zcestné... 50% (12.10.2009)