Před deštěm

Určitě se jedná o vysoce nadprůměrný film, jenomže takových povídkových filmů už jsem viděl spousty. Zrovna v tomto filmu krátká stopáž, jež je vyměřena každé postavě, neumožňuje divákovi se sžít. Oceňuji jak originálně jsou jednotlivé povídky propojeny:,,Čas nikdy neumírá, ani kruh není kulatý.“ Také je tu pár krásných záběrů, díky kterým pro mne abstraktní flek na mapě dostal podobu země s nádhernou přírodou. (02.07.2007)

Jugoslávská válka trochu jinak. Tři příběhy, které jsou spolu mistrovsky propojené, jsou nesmírně sugestivní výpovědí o nenávisti. Krásná hudba (skupina Anastasia), minimum dialogů a především úžasné hrátky s časem. Na konci mi díky nim běhal mráz po zádech a jen jsem si opakoval: "Dokonalé!" Film získal Zlatého lva v Benátkách (1994) a byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film - a měl ho dostat!! (a ne ten ospalý snímek Unaveni sluncem, u kterého jsem málem usnul) (25.07.2003)

tri poviedky 1. SLOVÁ. "Nerozumiem ti, ale si dobrý človek." Poviedka o tom ako Albánske dievča zničí život mladému mníchovi, u ktorého v cele sa ukryje, následne ona zomiera takpovediac v jeho náručí. Priam Shakespearovské klišé. 2. TVÁRE: Neobjasnená poviedka o mladej Londýnčanke, ktorá sa bohvie prečo nevie rozhodnúť medzi milencom a manželom, ktorý tiež zomrie. Táto inak nudná časť bola zaujímavým kontrastom k ostatným dvom v tom zmysle, že hoci Angličanka bola úspešná a zabezpečená, nedokázala svoj život prežiť lepšie, ako Macedónci strieľajúci bezhlavo po každom. 3. OBRAZY: Režisérsky a kameramansky najzaujímavejšia časť, v ktorej sa však divák rýchlo preje násilia a surovosti, ktoré síce jasne nevidno, ale visia vo vzduchu. Preto sa u mňa na konci- čiže pri ďalšej smrti - nedostavil efekt, ktorý si režisér asi kládol za cieľ - odsúdenie násilia. Toho "hnusu" už bolo príliš na to, aby to so mnou pohlo. Akurát som dospel k názoru, že postavy vo filme sú poväčšinou pološialení a často ozbrojení magori. Vyššie tempo by možno filmu pomohlo, ale hlavne by to chcelo viac vysvetliť konanie niektorých postáv a možno trošku skrátiť stopáž. (03.07.2008)

"Balkán - to je, nebo spíš byl, veselý polostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snado milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války" (C.L.Sulzberger, 1950). Tak vitajte v srdci Balkánu, v tom začarovanom kruhu násilia, vášne a výbušnosti. Prvý príbeh je trošku nudný a patetický, druhý je zase trochu od veci, ten tretí to ale riadne dvíha. Macedónsko si zaslúžilo Oscara. (12.04.2017)

Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a najmě pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšt si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zůčastněných, stejně tak jako duši divákovu. (15.12.2009)