The Journey All Around My Head
Režie:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jiří ŠámalHrají:
Ondřej Havelka, Miroslav Macháček, Marta Vančurová, Petr Haničinec, Eva Vidlařová, Michaela Kudláčková, Eugen Jegorov, Jiří Bartoška, Jitka Asterová (více)Obsahy(1)
Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Chvílemi se mi sice zdálo, že Cesta je až moc podobná na Dobré holuby (které ovšem Papouškův film předcházel o dva roky), ale budiž. Havelkovi sedne role Roberta jako prdel na hrnec, perfektní Macháček, Jegorov, Vančurová a Nohýnek jen doplňují trefné obsazení. Konec je možná trochu useknutý, ale dá se přijmout. ()
Ve vzpomínce sympatická komedie, při čerstvém znovuzhlédnutí zklamání. Zajímavá látka a roztomilí kultoidní protagonisté (jmenovitě Havelka, Venclík, Jegorov, Macháček; nezanedbatelná je Vančurová, ale to je jiné kafe; naopak Bartoška s Haničincem jako psychoterapeuti byl dost hustej úlet). Jinak nic. Slabé, hloupé, nevyužité, jakkoli odborně jakž takž věrohodné. Čekal jsem plod Papouškovy renesance, ale vidím marnost, již Havelkovo sborem vítězící „buďme na sebe hodní“ nemůže přehlušit. Normalizační Bublice byly rozhodně zajímavějším filmem. Wandrwalla upozorňuji, že si plete pojem středoškolského profesora s akademickým titulem; zato o jeho tvrzení, že chce Robert na psycholožku přenést své já, nelze pochybovat. ()
Robert o svém věku nelhal, skutečně mu bylo třicet, a stejně tak pravdu mluvila doktorka Březinová, i filmový věk Marty Vančurové korespondoval s jejím lidským. Panoptikum města šíleneckého podle Jaroslava Papouška, sestavené z charisma Petra Haničince, hereckého mistrovství Miroslava Macháčka, člověčismu Eugena Jegorova a vlně sympatií vyvolávané pozdějším nezapomentelným ťuňťou Jiřím Oulickým Ondřeje Havelky. ()
Tohle mohla být komedie ve stylu Monty Pythona jako vyšitá, vše ale zazdil střih který mi příšerně nesedl, a hudba. Havelka excelující, Macháček zklamání, ale ve své roli nemohl více předvést. Vančurová krásná. Ve výsledku je to takový horší Homolka a tobolka. Možná by to spravila pilulka... ()
Viděl jsem to naposled už dávno, ale vždycky jsme se u toho královsky bavili... asi máme k blázinci v rodině holt blízko...?!? :) **** A letos jsme dali repete... a i když se pod pojmem rodina skrývají věci proměnlivé, tak humor se nám asi drží společný... :) "Pane profesoréééééé!!!" "Haha, to nebyl von! Ale mě byste ten kbelík na hlavu nevysypal!" 😁 ()
Reklama