Přednosta

McCarthyho příběhy, vyprávěné díky kameře, jsou takovými "obyčejnými životními cestami neobyčejných lidí". V tomto případě se jedná o cestu samotářského liliputa Fina, který by sám sebe nejraději viděl v postapokalyptickém světě ala Já, legenda. Když se ale k podivínskému mužíkovi začnou přidružovat ukecaný mexikánec spolu se ženou ve středních letech na pokraji nervového zhroucení, je o zábavu postaráno. Ano, opravdu zábavu, neboť film se nesnaží o nic jiného, než diváka pobavit, okouzlit pravdivým příběhem a možná i nechat něco na duši. Nejvýstižnější synonymum je roztomilý. A přitom byť i jedna jediná vypjatější dramatická scéna by tomu tolik slušela... Ještě, že se pan režisér poučil do dalšího snímku (The Visitor). (25.04.2010)

Přednosta stanice (station agent) se nepodobá filmu, na jaký jsme pod stejnojmenným názvem zvyklí s Vlastou Burianem. Je to víc než mimořádně citlivý a příjemný film o člověku, který se s noblesou dokáže vyrovnat se svým handicapem a jeho budování citových a společenských vazeb ve svém novém okolí včetně vztahu nového okolí vůči němu. I když je to film s poměrně jednoduchou dějovou linií, všem lidem, co se na tomhle filmu podíleli, se podařilo vytvořit něco úžasného. Pro mě je tenhle film (spolu s maďarským Kontroll) asi nejpříjemnějším překvapením, které jsem letos vzhlédl. Patricia Clarkson jako Olivia a Peter Dinklage jako Fin a zdatně sekundující užvaněný Joe (Bobby Cannavale) .. to je herecký koncert... Prostě a jednoduše... je to neobyčejně obyčejný film o neobyčejně obyčejných lidech... :-) (12.10.2005)

Nádherný fim. Přesně můj šálek čaje. Uvolněný, komorní, intimní, lidský. Rozkročený mezi úsměvnou komedií a citlivým dramatem o lidech tak trochu na okraji, samotě, vlacícch a přátelství. Skvělé herecké výkony Petera Dinklage a vlastně skoro všech zúčastněných. Jemný a velmi uvěřitelně napsaný scénář, který spolu s jistou režiií dělá z tohoto filmu jeden z nejlepších snímků roku 2003, ne-li let následujících. Jak rád bych zašel na espresso k šílenýmu Frankovi a v tichu si popovídal... (21.08.2008)

Film o vlacích, osamělosti a přátelství. Hlavní role byla zřejmě psána na tělo Peterovi Dinklagemu, kdo jiný by to taky takhle zahrál, že? Film vřele nedoporučuji milovníkům akčních filmů, jelikož zde se většinou sedí, mlčí, čte a hledí na koleje, po kterých dokonce občas přejede vlak. Velkým odvazem je pak návštěva místní knihovny a největší akcí návštěva baru, kde si hlavní hrdina dá pár panáků a posléze vyskočí na stůl a zakřičí. Pak jde v klidu domů a cestou usne na kolejích. Vlak ho nepřejede, protože je malinký a protože pak už by to nebyla komedie. Ale ona to vlastně není komedie, spíš takové milé pohlazení po duši. A toho není nikdy dost. (20.06.2011)

Pokud vybíráte, jaký film si pustíte zrovna v ten večer, kdy si chcete odpočinout od všeho, na chvíli utéci a přijít na jiné, příjemnější myšlenky, určitě si pusťte právě tenhle film. Všechno je v něm krásně a lehce pospojováno, všechno má svoje místo, svůj řád a jako celek to působí přirozeně a vyváženě. Nemohl jsem si pomoci, ale ve filmu se mi chtělo za Fina pořád mluvit. Tak nějak jsem ho z pohodlí domácího křesla popoháněl k nějakým souvislejším a delším větám, než bylo jeho ano, jistě a ne.... P.S. Film byl pro mě o to zajímavější, protože mezi mnou a Finem je rozdíl přesně 56cm :) (27.12.2005)