Přednosta

Během celé stopáže vlastně o moc nejde. Jenom se tak klábosí, pije, kouří, chodí a pozoruje okolní svět. Absence velkých témat ale rozhodně nevadí. Právě naopak. Co se na začátku jeví jako bible všech správných nihilistů, to se na konci změní na dojemný příběh, který vám vlije novou krev do žil a jasně ukáže, že přátelé jsou to nejdůležitější. (25.02.2024)

Celkem 7 x jsem smazal rozepsaný komentář, poněvadž zjišťuju, že cokoliv napíšu je buď moc bombastické nebo příliš fádní a ani jedno se k Přednostovi nehodí, poněvadž tohle je nejlepší film o přátelství, který jsem v poslední době viděl a tahle prostá věta bude k tomuto prostému nádhernému filmu stačit. (19.02.2013)

Chcete vidět film, který je absolutně o ničem? Přednosta. Chcete vidět film, který je absolutně o všem? Přednosta. Pohladí dušičku a zahřeje srdce.Stačí k tomu jedna opuštěná menší nádražní budova s přistavěným vagónem, kterou zdědí trpaslík, jeden temperamentní mladý Kubánec, který jezdí za nemocného tatínka s dodávkou s občerstvením, jedna žena středního věku, která vás čas od času přejede svým autem a jedna mladá knihovnice, ze které se vyklube nastávající maminka.Peter Dicklag je tak jako vždy úžasný a pokud máte rádi vlaky....nádhera a plný počet hvězd. (02.11.2012)

Ještě, než Tom McCarthy sledoval pozadí vzniku budoucí zpravodajské konzervativní bašty s démonickým Russellem Crowem v čele (The Loudest Voice) a než nám předložil ušlechtilé drama o jednom investigativního týmu (Spotlight), napsal a natočil civilní příběh z amerického zapadákova, ve kterém se toho příliš nestane, přesto si svého diváka najde. Ledový samotář Peter Dinklage zvláštně přitahuje své okolí a otevírá v druhých jejich třinácté komnaty a „pomáhá“ jim, jak se záklopkou naložit. Ve výsledku potěší mile zvláštní atmosféra a několik hereckých pokladů amerického (nejen) nezávislého filmu. Na skákání do vzduchu to ale zase určitě není, navíc se na něj docela rychle zapomene. (13.10.2021)

McCarthyho příběhy, vyprávěné díky kameře, jsou takovými "obyčejnými životními cestami neobyčejných lidí". V tomto případě se jedná o cestu samotářského liliputa Fina, který by sám sebe nejraději viděl v postapokalyptickém světě ala Já, legenda. Když se ale k podivínskému mužíkovi začnou přidružovat ukecaný mexikánec spolu se ženou ve středních letech na pokraji nervového zhroucení, je o zábavu postaráno. Ano, opravdu zábavu, neboť film se nesnaží o nic jiného, než diváka pobavit, okouzlit pravdivým příběhem a možná i nechat něco na duši. Nejvýstižnější synonymum je roztomilý. A přitom byť i jedna jediná vypjatější dramatická scéna by tomu tolik slušela... Ještě, že se pan režisér poučil do dalšího snímku (The Visitor). (25.04.2010)