Ecce homo Homolka

Generačný rozdiel sa v rámci česko/slovenskej novej vlny zameriaval viac na deti-stredoškolákov a ich rodičov. Ecce homo Homolka si za ústrednú konlfiktnú skupinku berie trojgeneráciu starých rodičov-rodičov-detí a tým pádom aj rieši iné okruhy problémov nazerané z iných uhlov. Ostáva klasické "já ti to říkal"a zvýrazňuje sa "falošné" opustenie rodičovského hniezda, keď komplet všetci bývajú v jednom byte. Šibnuté až normálne situácie sú akosi obligatórne a očakávané. // Ponúka sa porovnávať so situáciami u Ravingerovcov (Deň náš každodenný), ktoré však skrývajú svoju inscenovanú povahu a polohujú sa ako dokumentárny film. (25.04.2009)

Jeden z nejlepších českých filmů. Dokonale komponovaný, obrazově poctivý, citlivě zacházející s hudbou a spojující v sobě různé formy humoru a společenské kritiky. Až překvapivě novátorský, přelomový; postmodernu předznamenává svou žánrovou prostupností, provokativností (dnes sice možná krotce vyznívající, ale ve své době bezesporu intenzivní) a zejména promyšlenou aluzivností (zde bych vyzdvihl především soustavně připomínaný, variovaný a rozvíjený pašijový motiv vyzdvižený již názvem filmu; poměr malých českých človíčků k Ukřižovanému se promítá do jazyka (od bohapustého klení k promluvám k Panně Marii (scéna, kdy babička ukazuje Madoně krucifix patří k nesilnějším scénám české kinematografie) i do tělesné nápodoby: např. obraz polonahého Ludánka oplakávaného matkou). (23.03.2008)

Když se řekne „film o české povaze“, okamžitě si vybavím Ecce Homo Homolka Jaroslava Papouška. Tento film pojednává o pražské rodině Homolkových, která se jednoho dne rozhodne vyrazit na výlet do přírody, aby si každý z nich užil trochy toho zdravého vzduchu. Díky velmi rozmanitým charakterům, které tvoří celou rodinu, osobně tento film považuji za velmi vtipnou ale zároveň i pravdivou sondu do tradiční české rodinky. Dominantní babička, která si zaslouží přívlastek „generál“, suverénní děda, jejich syn Ludva řízený svou věčně nespokojenou manželkou Heduš a jejich dva synové (dvojčata) – konfrontace takových figurek prostě nemůže vyústit v bezproblémově strávený den v přírodě. Místo toho diváky čeká pravé rodinné peklo, které je zároveň i pekelně zábavné. 100% (08.06.2009)

"A příště půjdu na fotbal a ještě se vožeru! Anebo...půjdu za děvkama." Ale jo, já bych dala i 4*, protože alespoň v jedné scéně najde paralely s vlastní rodinou asi každý Čech, osekala bych ale úvod z lesa a vůbec bych vynechala mikrozápletku s mladým párem. "Kluci, nehrajte si furt na toho tátu..." (13.04.2020)

Tak tohle je takový úlet, že do toho člověk musí opravdu dorůst. Ale jakmile se tak stane, zůstává navždy fanouškem. Další díly mě moc nebaví, však tento mě dostal. Jaroslav Papoušek perfektně zvolil čtveřici dospělých. Domnívám se, že ani scénář v ruce nemuseli třímat, stačilo naznačit na jaké téma scéna bude a zapnout kameru... (21.04.2019)