Ecce homo Homolka

"Ježiši Ludvo, to si přišel vo moc. To byl zápas, to není k vidění.... To byl konzert, to byla filharmonie. No hele, to je útok.... Sparta má takovej útok teďkon, hele, to je světový. Ty by rozkopali Real Madrid, no prostě všecky. Hele Ludvo, představ si, dlouhej pas od brány, ale takovej jako polovysokej, hele a Andrej...stahováčka....hele, šoup to na bránu.... levačkou na pravačku přehodil....fouk to Veselýmu, a ten (DUP, DUP, DUP, DUP) fofrovačku, rozumíš, hele a gólman stál, no ten byl tuhej.... a do šibenice....A já zařval jak kráva... No co ti mám povídat... :o))))))))))))))) Film tak český, jak jen může být, a ještě k tomu neuvěřitelně vtipný. (19.10.2007)

Děsivý, téměř neusledovatelný horor, jako ostatně všechno pod čím byl podepsán v šedesátých letech Papoušek. Naprostá bravura v popisu "ostatních lidí" se vším tím strašlivým slabošstvím, lítostí, peciválstvím, bonmotováním a ponižováním se. Výborně zaplněná scéna maloměšťáckými artefakty. Vždy když někdo spustí nostalgii po nějaké době, vidí v ní dobře oblečené muže s kravatou, ženy v šatech sedící na půli zadku, děti hrající si s obručí a sousedy zdravící se pozvednutím klobouku. Dvě třetiny lidí však vždycky vypadalo, žilo a následně v zapomnění upadlo takto. Kdokoli se v tomto alespoň trochu vidí, má důvod plakat. PS: kolem České nové vlny se mimochodem pohybovaly nejkrásnější ženy, které kdy česká kulturní scéna měla v nabídce - Yvonne Kodoňová, Věra Křesadlová či Věra Chytilová. Strávit s nimi podzimní odpoledne v družném hovoru nad lahví vína... Sni si chlapče, sni. (14.10.2018)

Svérázná rodinka Homolkovic si dokáže zdánlivě obyčejnou neděli dokonale užít. Od návštěvy lesa až po domácí hádky a udobřování. Pospolitost je u nich nade vše.Úvodní scéna v lese je sice nejprve vtipná, když se divák seznamuje s jednotlivými členy rodiny a jejich osobitými charaktery, ale pokus o její vypointování s údajným "přepadením" v lese nevyšel a je zkrátka nedotažený i přes nastalý chaos a povyk, ke kterému v lese došlo, a výskyt postav s křestními jmény Jeníček a Mařenka(!). Poté se přesuneme do skromně zařízeného Homolkovic pražského bytu a až na drobné výjimky ho až do konce neopustíme. Od té doby začne palba vynikajících hlášek v podání vynikajících herců i neherců. Film i přes svůj nastalý divadelní minimalismus vystihuje s velkým přehledem českou rodinu a jejich malost, která je jakýmsi nastaveným zrcadlem pro diváky, kteří se v ní snad mají poznat, ačkoliv si to nikdo nikdy nepřizná. Film našel sílu v kompaktním zobrazení jednoho nedělního odpoledne, jehož trpká příchuť je tím, co tenhle film žene dopředu. Sváry, konflikty, hádky netřeba představovat, protože zde jsou vyobrazeny originálně, tak jak to tvůrci tzv. nové vlny šedesátých let, mezi něž režisér Jaroslav Papoušek neodmyslitelně patřil, dokázali s funkčním režisérským rukopisem. Časté reprízy filmu však přispívají nemalou měrou k ohranosti filmu a spousta nuancí a hlášek tím ztratila svůj původní pel. Herci jsou však nezapomenutelní a Šebánkovo popisování fotbalového zápasu nemá obdoby. Pro mě nejlepší scéna filmu. 70% (02.02.2014)

Jedna z najlepších českých "dedinských" komédií o obyčajnej rodinke s celkom obyčajnými problémami. Vtipných situácií je tu viac než dosť, bez dennodenných banálnych hádok by to nebolo ono a herci celkový dojem iba umocňujú. So slávnou českou trilógiou Slnko, seno... sa to rozhodne nemôže porovnávať, a to som od rodiny Homolka vážne nič neočakávala :-) (29.06.2010)

Nie je pravdou, že rodiny, ako Homolkovci neexistujú. Nie je ani pravdou, že ich je väčšina. Pravdou však je, že tak dobre zobrazenú rodinu, ako v Papouškovom filme, hneď tak nenájdeme. A pravdou je aj to, že bez českej novej vlny by sme prišli o zážitok vidieť tento výborný film a v ňom fascinujúce neherecké herectvo Josefa Šebánka. Pre časť divákov je film príliš lesklý, fungujúci ako zrkadlo, v ktorom sa vidia, a na ktoré potom nadávajú. (06.09.2010)