Ecce homo Homolka

Jednoznačně nejlepší film, jaký kdy Papoušek natočil. Osobně jsem ho viděl bezpočtukrát a pokaždé u něho utírám slzy smíchu. A současně lituju postavu Ludvy, že musí žít v takovém pekle, jak už to tak u každého mezigeneračního soužití bývá. Kdo zažil na vlastní kůži, ví své. O filmu se zajímavým způsobem zmiňuje Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Film o Homolkových se stane jedním z nejpozoruhodnějších důkazů umělecké vitality české veristické školy jak pokud jde o národní charakter, tak pokud jde o schopnost nalézt si při dodržení stejné metody vlastní jazyk... Jedna rozmíška stíhá druhou, šarvátky plné vzájemných výčitek, invektiv a ustavičného popichování vyplňují život, v němž malé zbabělosti stíhají stejně malé zrady a v němž pocity hořkosti, pokusy o únik či vzpouru mají stejně krátký dech jako představa, že se na tom dá něco změnit. Ve skutečnosti ovšem nejde vůbec o to něco změnit. Smyslem je naopak něco udržet: rodinu, bezpečí, vědomí, že pevné zázemí v klanu je jediné a co je mimo něj, je cizí, nezáviděníhodný svět. Neboť ať už je život Homolků jakýkoli, je to jejich život a všechno to hašteření, škorpení a rýpání se do žeber je jeho nejpevnějším tmelem. Nehádají se, aby nalezli nějaký smysl - smysl je právě v tom, že se hádají. Absurdnost? Jistěže. Ale jen pro toho, kdo stojí vně tohoto kruhu. Pro Homolkovy je to naopak akt seberealizace, sebezáchovy - všeho čím se člověk řídící se víc instinktem než rozumem brání rozpadu pevně utvářeného, spolehlivého světa. Hádáme se a pereme se - ergo sumus, mohl by prohlásit kterýkoli člen homolkovského klanu, a ne bez jistého oprávnění: neboť pudově objevil právě ten princip soužití, který mu umožňuje izolovat se od vnějšího světa a přesto se v něm necítit izolovaný... Ještě Forman a Passer pokládali za nezbytné obeznámit se zázemím svých postav, s poměry, které tak či onak spoluvytvářely jejich sociabilitu. Papoušek se toho úplně vzdává; pozoruje Homolkovy jako biolog svá morčata: jak žijí, jak se chovají, jak reagují na podněty vnějšího světa, slovem: jací chtějí být, bez ohledu na normy přikazující, jací by měli být... Homolkovi dosáhli ideálu lidské malosti: žít ve vlastním neklidu, aby měli pokoj od neklidu obklopujícího je světa."(cit. s.: 144-146). (01.04.2013)

"Hergot, bábo, otevři nebo ti z těch peřin udělám Himaláje." Jsou-li Homolkovi typicky českou rodinou, tak je mi z toho trošku smutno a patrně emigruju do Vietnamu. Odtamtud se totiž lépe směje tomu buranskému řvaní a jedinečnému podpantofláctví. Samozřejmě nemůžu tvrdit, že bych se tomu občas neuchechtl, ale když jsem ještě tahal kačera po pískovišti, tak se tomu hromadně smáli mí rodiče, tety, strejdové, babičky i dědečkové a já jsem toužil dospět do chvíle, kdy mi Homolkovi otevřou dveře do světa úžasné zábavy. Nikdy se tak úplně nestalo, ale zasmát se s nimi dá. Že jo, Ludvo. (03.11.2016)

Kdo by neznal rodinku Homolkových a jejich eskapády?Snímek se odehrává během jednoho dne ve kterém vidíme pražskou rodinku,kteří připomínají spíš nějaký uřvaný burany z italského venkova než civilizované lidi,kteří bydlí na pražském Žižkově.Nejprve se s nimi setkáme v lese,kde se kochají krásou přírody a baletním vystoupením Heduš,vzápětí uprchnou do svého bytu,aby se dohodli,že půjdou jako celá slušná kulturní rodina na koníčky do Chuchle.Samozřejmě to celé dopadne néé podle jejich představ,ale jako seznámení s trilogií je excelentní.Opět zde můžeme vidět jednoduchý příběh,téměř bez zápletky,který spoléhá na estrádu hereckých výkonů s nezapomenutelnými někdy až triviálními dialogy a s velkým množstvím skečů,kde občas nevíte,jestli máte soucítit s tím anebo s tou,protože se furt někdo cítí uražený,což vyústí v řadu komických scének.Hereckým výkonům není co vytknout.Mě se nejvíc líbil Josef Šebánek v roli dědy a to jeho Tě říkám,jestli...,ale samozřejmě Heduš v podání Heleny Růžičkové stojí za to.No zkrátka všichni jsou bezvadný,jak říká ještě přiopilý Ludva svým rodičům.Role dětí si zde zahráli synové Miloše Formana,Matěj a Petr.Za mě nekompromisně 100% (22.01.2021)

Člověk by sprásknul ruce a řek by: „Ježiš, to je ale taková blbina.“ Ono to jako blbina fakticky vypadá, jenže pod tou slupkou primitivní úsměvné podívané je vlastně geniální sonda do českých rodinných poměrů. Když si vezmete už jen ty postavy. Typický podpantoflák Ludva Františka Husáka co se bojí nervových záchvatů vlastní manželky na straně jedné a citových náletů v podobě úderné letecké eskadry své vlastní matky. Kde by mohla bejt, kdyby byla bejvala neztloustla, aneb Heduš Heleny Růžičkové, typická ukázka náladovosti a dráždění zamindrákovaného hada bosou nohou. Geniálně zahraná děda Josefem Šebánkem, který hází hlášku za hláškou (ono legendární: „Ludvo, jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak seš u mě mrtvej Homolka“) a přitom dokonale ukazuje typický český rys na oko dělat hrdinu a když přijde na věc lehnout na záda do polohy mrtvého brouka. Babi Homolková Marie Motlové zas reprezentuje konflikt matka a snacha v přízni vlastního syna, její hádky s dědou Homolkou pak vlastně dělají celý tenhle film. Třeba si vezměte scénu s křížem, co visí trochu šejdrem. Jinde by to nestálo ani za nahození kamery, kdežto tady jde vlastně o jednu ze stěžejních scén. Nejúdernější na hlášky je právě druhá polovina, kde mě osobně nikdy nezklamou výroky: „Takhle sem se kvůli tobě ponížil mámo“ a nebo „to se zeptej jí, umělkyně.“ Jaroslav Papoušek zkrátka vystihl lidskou obyčejnost v té její neobyčejné podobě. Hlavně díky přesnému výběru herců, díky snaze neudělat z toho vyumělkovanou komedii a jakés takés nadčasovosti, tohle patří ke zlatému fondu české komediální tvorby. Proto nemohu jinak než za plný počet. (25.02.2005)