Hogo fogo Homolka

Genialnitou tvůrců je zde to, že čerpají náměty z bezedné studny a sidce ze života. Co život dal, co vzal a jak to v něm vlasntě chodí. Troufám si tvrtdit, že snad každý musel zažít ať už v roli rodiče nebo dítěte nějakou rodinnou hádku jakýchkoliv rozměrů. Přesně tohle nám představuje typicky česká rodinka Homolkovic. Z jednoduchých a životních situací se s trochou toho kořeníčka pro mě stávají nezapomenutelné scény, plné skvělých hereckých výstupů. Celé je to založeno zejména na mlueveném slovu, bez kterého by film zajisté nebyl takovýmto filmem. Jedna typická scénka za druhou člověku nedá aby se zamyslel jak to ten svůj život vlastně žije a každý si jistě ve filmu najde scénku ve které někdo vystihuje právě jeho povahu. Inu jak říkám: vynikající rodinná komedie ze života pro celou rodinu. (11.01.2006)

Homolkovy mě nikdy k srdci nepřirostli, a tohle je vůnec nejhorší ze všech dílů. Ani jednou jsem se nezasmál, u všech scén s pradědečkem jsem se extrémně nudil a ani scény s rodinou Homolkovic se mi nijak zvlášť nelíbily. Tak už jsem se těšil na onu scénu s nedobrovolnou koupelí, ale ta mě taky zklamala. Celá byla natočena tak neuvěřitelně nudně, že mi na tváři nevyvolala ani jemné pousmání, natož pak smích. (12.01.2006)

Ani první díl o rodině Homolkových nepovažuji za nějak úžasnou zábavu, respektive si dovedu představit sledování jejich taškařic v krátkometrážním seriálovém formátu. Celovečerní stopáž je vždy potřeba naředit vedlejšími zápletkami a stejně jako v "Ecce homo" mě rozčiloval mladý milenecký pár, zde jsem kroutila hlavou nad scénami z honu na lišku a srazu myslivců. (31.10.2020)

Sice, nedosahuje geniálnosti jedničky,ale pořád jde o kvalitní zábavu ''buranské'' rodinky Homolkových. Hodně scén zde bylo zapamatování hodných ale, kdybych měla zmínit jednu tak jak se babi topila- http://www.youtube.com/watch?v=GoxCjH-rBZo&feature=related . Z herců jednoznačně vede Děda Homolka v podání neuvěřitelného pana Šebánka. (12.04.2010)

Rodinka přijíždí za "umírajícím" dědou, který vlastně neumírá a vůbec se s ním nesetkají. Ale on přece jen umírá, aniž by se s ním setkali, on v lese, oni v lese. Tento díl jde víc do hloubky než první. Přebírá geniálně komický pohled na Homolkovi, v kterémžto ohledu sice nemůže nepřekonatelnou jedničku dostihnout, ale přidáním ještě starší generace obohacuje ságu o zcela nový pohled - není to jen srandovní motiv navíc. Vzadu za geniálně trapnou rodinkou běží zcela jiná obyčejná trapnost - stáří a smrt jako dovršení všední trapnosti, z níž není pro "prokletý homolkovský rod" (tedy pro nás) úniku. Ale přece - stařenka je ve své sešlosti jakoby nad věcí - ne snad pro nějakou "moudrost stáří", ale právě proto, že už je tak trochu "mimo" - mimo "aktivní život" a tedy i jakoby mimo kletbu jeho trapnosti. A dědek? Ve svém "umírání" stojí na hranici osvobození. Ale jen na hranici. Z tohoto kruhu trapnosti totiž není úniku. Smrt jen naznačuje, že jsme pod závojem kletby, dává mlhavě zahlédnout skrz, ale neumožňuje závoj strhnout. To, co dělá druhý díl jiným než první, je tématizováno hned na začátku v geniální scéně s dědou a puberťačkou v prázdné hospodě. (Komentáře stojící za přečtení: Šandík, Subjektiv. Pozoruhodnou nevšímavost projevuje Vančura, naopak potěšil Venkovan.) (25.03.2011)