Hogo fogo Homolka

Druhý film z trilogie Homolků zavede rodinu Homolků na vesnici, kam jedou všichni navštívit babičku a dědu, který (prý) umírá. Už to není jen o dialozích, ale taky o smrti, smutku, … Přibude další generace a jiné prostředí. Režisér Jaroslav Papoušek do toho chtěl tentokrát vpasovat i nějaký ten přesah. V některých záběrech a myšlenkách se to povedlo, nicméně ve většině případů mi to moc nesedělo. Celý film se rozsypal na menší části. Stejně jako v prvním film se i zde dočká divák třeskutých dialogů. Není jich ovšem tolik a občas musí přepnout do tichých záběrů naplněných jakousi nostalgií. Záběry ze soutěže norníků a myslivců jsou pak už hodně mimo. Nebo by alespoň nemusely být tak dlouhé. Film má sice jen 77 minut, přesto jsou v něm hluchá místa, což je škoda a ubírám za to jednu hvězdu dolů. (19.12.2023)

Kdepak buranská řachanda, docela vážný film o míjení města s venkovem, mládí se stářím, rodičů s dětmi a života se smrtí. Plný humoru založeného na detailně odpozorovaných projevech malichernosti, trapnosti, čecháčkovství či pražské pýchy spojené s provinčním pohrdáním nóbl způsoby. Humorem se druhý díl od prvního prakticky nijak neliší, ovšem jeho vsazením do netragicky nasnímané smrti již ano. Veškerý smutek dané chvíle je vržen na cizí, spolek kynologů a diváka. Babka podřimuje a zbytek rodiny se cachtá v rybníce. Někdy nám to nejdůležitější uteče, naší vinou i bez ní - v obou případech jde život dál - norníci norují, ptáčkové zpívají a Homolkovic nasedají do auta. +++++ Mám pocit, že Papoušek v Hogo Fogo Homolka předvedl jednu z nejjímavějších, nejopravdovějších a venkoncem nejlepších filmových smrtí. S krásnou kamerou, střihem nové vlny, řemeslně precizní. I když se nám hudba snaží namluvit, že o nic nejde, jde o život. Český život. Mladší generace se bude cítit vznešenější se svými modernějšími koníčky, technikou, internetem a přehledem, jenž poskytuje, ale uniknou jí stejné věci. Pro úmornost některých konverzačních pasáží, slabé ****. (12.10.2014)

Druhé pokračování o trochu trhlé české rodince. Nějáký díl musí být vždycky nejslabší, pro mě je to tenhle. Oproti Homolka a tobolka jsem se tolik nezasmál. Ale pořád je to nadstandart, scény, kdy děda Homolka vytahuje z kadibudek čepice, nebo kdy ukazuje, jak se mu tchán smál, až mu viděl do krku jsou nezapomenutelný. (21.12.2011)

Druhý díl je o něco méně povedený než předchozí. Prvky jsou tu však stále stejné, i když děj se trochu vleče do doby než rodina Homolkových dorazí na venkov. Pak už se zas všechno rozjíždí - rodinné šarvátky, hádky, vtip atd. Helena Růžičková skutečně uměla svá "kila" nosit a udělala z nich svou přednost, kalhotový kostým s různými doplňky jí skutečně sekne. Nezapomenutelná scéna je ta závěrečná, která se odehrává u rybníku a ve které Heduš skáče šipku do vody, aby z ní vylovila kloubouk a brýle. Spoiler - Smutek však nastane, když umírá "chudák tatínek", kvůli kterému se celá výprava na venkov vůbec uskutečnila... (15.09.2007)

Druhý film o rodině Homolkových mě už tolik nezaujal jako první díl. Možná kvůli změně prostředí, které bylo najednou více vzdušnější, a nebylo omezeno v podstatě z velké části na jeden byt. Ani rodinné hádky na mě nefungovaly stejně jako u Ecce homo Homolka. A navíc nejsem zrovna fanouškem honů na lišku. Humorný podtón vyrovnávající kritické vyznění filmu však zůstal. (29.04.2013)