Homolka a tobolka

Oproti prvním a druhým Homolkům si tenhle třetí díl hodně pomohl barvami, radikálním rozšířením hereckého ansámblu a v neposlední řadě zasněženými Krkonošemi. Tím se ovšem Homolka a tobolka značně odchyluje od prvního dílu, který naopak značně vybočoval z tehdejší produkce. Tohle už spadá do řádu normalizačních komedií, nicméně nadprůměrných, nutno dodat. Stejně jako u Anděla s Jaroslavem Marvanem mě děsí rekreační organizovanost. Děj (stejně jako u předchozích Homolků) nehraje zas tak velkou roli, protože postavit film na dohadování o výměně pokojů si může dovolit jenom kvalitní scénář. A ten tu je, protože dokonalé hlášky ani po čtyřiceti letech nestárnou. (04.07.2014)

Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146). (01.04.2013)

Ani druhý, ani třetí díl nedokázal geniální jedničku celé normalizační ságy předčit, či se jí spíš jen přiblížit - ba naopak, od původního námětu se tvůrci odkláněli čím dál tím víc. Homolkovi náhle přicházejí o onu mrazivou symboliku, kterou sondovali miliony československých domácností a promítali zoufalý tragikomický výsledek na plátno - náhle nám nezbývá než sledovat partu zaostalých buranů, trávících dovolenou na horách, pořvávajíce po sobě monotónně a bezduše. Fórky jsou zde redukovány na tu nejnižší a nejméně kvalitní, "povinnou" úroveň. Režimní cenzura si protentokrát zřejmě vybrala svou daň naplno a ruku na srdce, že s takovými podmínkami měl být Homolka radši zapomenut, než aby se prodlužovalo jeho utrpení. (31.05.2012)

Je to znova trefné (čechíčkářství je nevyčerpateľný zdroj všetkého, na čo si len spomeniete), je to celkom vtipné, aj keď situácie sú zjavne ovplyvnené groteskou a tým pádom nereálne, ale je to v podstate bez deja a v akomkoľvek momente by film skončil, na jeho vyznení by sa nič podstatného nezmenilo. Nakoniec sa tak aj stalo, záverečná scéna dojmom záverečnej vôbec nepôsobí. Každopádne tu máme ukážku, prečo je český skok na lyžiach tam, kde skoro celú svoju existenciu je (štyri mostíky v jednom areáli, to snáď nemajú ani v Nórsku) a prečo vám môžeme my, junáci spod Tatier s legendárnym FIS areálom, iba ticho závidieť. (30.04.2013)

Jestli jsem vychvaloval Ecce homo Homolka, že v sobě kromě toho maloměšťáckého šklebu skrývá hluboký přesah, tak v poslední homolkiádě ho nenajdete. Je to "jen" komedie a to ještě ne moc dobrá. V takové herecké sestavě...je to vlastně docela průšvih. Z komorní konverzačky jsme se přesunuli mezi spoustu dalších postav, takže původní šestice nedostává ani zdaleka tolik prostoru pro interakci, která byla v Ecce homo Homolka geniální. Nabízí se, že se role "hláškařů" chopily další postavy, ale není to tak. Hrzán i Janžurová jsou nevyužiti a ostatní postavy, snad s čestnou výjimkou vedoucího zotavovny, dělají pouhé křoví. Takže co? Máme tady film, který je přecpaný křovaři, kde není žádný silný moment a který působí stejně jako jeho závěr...odfláknutě. A ne není to tou dobou...vždyť se bavíme o éře, kde vznikly opravdu skvělé komedie, jako: Světáci (1969); „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970); „Pane, vy jste vdova!“ (1970); Dívka na koštěti (1971); Noc na Karlštejně (1973).... . (24.04.2020)