Il Boemo

Objektivně nejlepší (protože nejpropracovanější a nejstravitelnější) Václavův snímek. Kromě České republiky se natáčelo také v Benátkách a Janově, výprava, kostýmy a prostředí divadel a operních domů dávají logicky vzpomenout na Formanova Amadea. Tím největším triumfem je ovšem Vojtěch Dyk v životní roli, který se naučil svoje dialogy v italštině a zároveň patří mezi největší hudební talenty své generace. Vytknout ovšem musím (a dělám to poslední dobou hodně často) přehnanou stopáž filmu a také poněkud jednoduchý scénář, který nepřináší prakticky žádný dramatický oblouk a omezuje se zejména na Myslivečkovy pletky s ženami. Přesto se jedná o jeden z nejlepších českých filmů minulého roku právem vyslaný na Oscary (i když se do úzké nominace nedostal). Držím palce aspoň na Lvech. (11.02.2023)

Je to nuda. Špatný scénář, průměrné až podprůměrné herecké výkony a nezajímavá hudba Josefa Myslivečka. Zde by byla silnější inspirace nedostižným Amadeem Miloše Formana skutečně na místě, aby byla vidět alespoň snaha přiblížit se ideálu historického snímku o hudebním skladateli. Il Bohemo byl místo toho mdlým sestřihem souložení a zdánlivě nekonečných výjevů z oper. 1,5*. (12.03.2023)

Jakkoliv jsem rád, že Petr Václav udělal otočku o 179° a natočil něco úplně jiného než dosud (i když toho Zdeňka Godlu si propašoval i sem (ale naštěstí tu nemluví (protože větu v italštině by se nedokázal naučit))), výsledek není o mnoho koukatelnější, a hlavně není jasné, pro koho je určen. Českého diváka film v italštině o zapomenutém českém skladateli zajímat nebude. Zahraničního diváka film o zapomenutém skladateli taky zajímat nebude. Oscarovou komisi tento pokus o kopii Amadea taky zajímat nebude. No, tak snad se aspoň vrátí náklady. K filmu samotnému: když si odmyslíme přehnaně dlouhé operní sekvence, tak už tam toho moc není. Vlastence může těšit úspěch českého skladatele v tehdejším centru hudebního světa, na film to ale nestačí, i když se Dyk, hudebníci a kostýmní výtvarníci snažili. Z nudy tak vytrhnou jen občasné cudné orgie, Dykova proměna v zombii, a roztomilý malý Mozart (ne Rosický, ale skutečný malý Mozart). Ze dvou nejambicióznějších českých filmů roku - IL BOEMO a BANGER, tak u mě s přehledem vede druhý jmenovaný, protože má poslouchatelnější hudbu. Viděno na VIP premiéře ve Slovanském domě. (20.10.2022)

Takhle, pojďme si říct, že druhý Amadeus se nekoná. Ale nebylo to špatné. Jen mám z toho dost rozporuplné emoce. Protože samotná vlastní Myslivečkova tvorba tam vlastně nehraje zásadní roli - moc z ní tam ani není. Lidé mu říkají “mistře”, ale mám z toho pocit, že zase takový mistr to nebyl, že bez not nebyl schopný zahrát svoji vlastní tvorbu a že se k úspěchu spíš prošukal, což ho vlastně stálo půlku obličeje. Nicméně hlavní hrdina sympaťák, kostýmy perfektní, prostředí skvělé, stejně tak to samotné zpracování. Těšil jsem se na italštinu, která měla být něco jako bonbónek, ale ve většině pasážích to bylo dost nepřehledné, takže jsem přepínal do českého dabingu. Tam jsem měl zase pocit, že Vojtu namluvil někdo úplně jiný, což působilo hrozně rušivě. Takže jsem vlastně byl pořád někde jakoby na půl cesty. A takový mám celkový dojem z filmu. Tak prostě nějak na půl. (06.03.2023)

Strohý a uměřený. A to jak v celkovém způsobu vyprávění, tak v představení světa skladatele Myslivečka. Zprvu mi to přišlo trochu úmorné, ale postupem času, když člověk přistoupí na pomalejší tempo a snad až dokumentární způsob snímání příběhu, přijde odměna v podobě opravdu dotažené dobové fresky. Fungovaly jednotlivé postavy, dialogy - nebylo tu nic zbytečného ani hloupého. A vypadá to celé tak poctivě - člověk prostě musí napsat tu otřepanou frázy - na český film je to opravdu úspěch. (12.01.2024)