Andělin popel

Drama.Na začátku jsem si říkala že to snad vzdám a nedodívám .Přemohla jsem nechuť a dobře jsem udělala !Příběh rodiny v bezvýchodné situaci dané beznadějí a chudobou.Tu beznadějnost jejich života tvůrci nevnucují vy sami jste do ní vtaženi a žijete s nimi máte na ně vztek když byste něco udělali jinak a " lépe "....atd.Film je opravdu natočen trochu odlehčeným stylem což není na škoduDo 140 min je vtěsnáno dětství chlapce který si dokázal najít svoje místo v životě.Tvůrci si pohráli s detaily.Masky,kostýmy,interiéry výběr herců to opravdu vše zachytila ještě dobrá kamera.Jenom těmi filtry na ní měli šetřit.Ale už se stalo nešvarem ,že když se má podtrhnout to které prostředí tak je vše modrozelené nebo do hněda nebo do zlatova a to ubírá na přirizenosti (01.08.2017)

Ťažko hľadať vhodné slová, ktoré by výstižne charakterizovali túto snímku, rovnako ako je ťažké sa dívať na chudobu istej Írskej časti v polovici 30.rokov minulého storočia. Film vyzerá lacno, zato sa v ňom však dajú nájsť kúsky zlata. Herecké výkony Roberta Carlylea a hlavne Emily Watson, ako aj výkony mladých neznámych detí. To najlepšie je ale príbeh a hlavne skvele vytvorené chudinské prostredie. A potom zistenie že za hudbou stojí John fucking Williams, ktorého by som tu v tomto lacnom diele nečakal. Snímka je to v skutku dlhá až predlhá, ale ja ku podivu by som sa na to ešte aj zo 2 hodiny díval a rád by som videl úplné pokračovanie tejto rodiny, možno až do ďalekých 50.tych, možno až 60.tych rokov, aj keď je to film priemerný, ale proste mi tam chýba kvalitný koniec. Chýba mi nejaký ten väčší happy-end, chýba mi tam nejaké posolstvo, chýba mi tam možno tá očakávaná Amerika, chýba mi tam celkové dorozprávanie čo sa so všetkými stalo. Ale možno práve takýto pochmúrny pocit sa snažil film v divákovi zanechať. (Skôr 3 a pol hviezdy než 3). (27.07.2019)

Andělin popel je příběh irské rodiny v Limericku. Je to barvité líčení mezi bídou a nouzí, špínou a hladem, vlhkem a deštěm, mezi rozením dětí a umíráním. Andělin popel je laskavé i humorné vyprávění irského chlapce, který dospívá v jinocha. Film, který vznikl podle stejnojmenného románu Franka McCourtha, doprovází jímavá hudba Johna Williamse. Ze zanedbaného prostředí věčně vlhkého Limericku vypluje občas na povrch drahokam: "Naplňte svou paměť. Je to vaše pokladnice a vaše vědomosti vám nikdo nevezme. Když si hlavy naplníte smetím, shnijou vám. Můžete být chudí, mít rozbité boty, ale vaše mysl bude palác." (12.06.2011)

To není chladný odstup, to je chvályhodná snaha nedělat z toho všeho tragického, co se na plátně stane, slzopudný kýč. Jak jinak přežívat takovýhle osud, než že se člověk mírně zatvrdí a bere život bez velkého patosu, místy až trochu cynicky – s posunutým pohledem na to, co je a není k nepřežití. Pro mě jeden z filmů, kterým se mimořádně daří zprostředkovávat „jaké by to bylo žít jako…“ v tomto případě jako chudý klučina v Irsku třicátých let 20. století. Přesné, věcné, psychologicky věrohodné, emoce tam rozhodně jsou a je jich tak akorát, aspoň v první cca. polovině; pak to chytne náběh do takové té líbivé amarcordové lidičkovské laskavosti, která mi odjakživa poněkud leze krkem, takže i když jsem (taky pro svou lásku ke všemu irskému) pošilhával po páté *, zůstávám protentokrát u čtyř. (08.09.2012)

Alan Parker a jeho adaptace románu Franka McCourtha, který je v podstatě vlastní autobiografií o dětství a dospívání. Prostředí Irska působí klasicky chudě, sklesle a prázdně. O tom již bylo natočeno mnoho snímků, ale Angela Ashes není o Irsku, ale o rodině Angely. Manžel, otec několika dětí, které i díky chudobě postupně umírají, je neschopný najít si práci a při vyššímu obsahu peněz v kapse ihned končí opilí v hospodě. Těžký vývoj chlapce v takové rodině v chudinské čtvrti vedle svých bratrů... Chvílemi silné a působivé, aby v druhé chvíli film přišel trochu naivní (ale aspoň někdo v Irsku měl trochu štěstí...). Jen ta délka je možná příliš... (18.07.2009)