Andělin popel

Andělin popel je příběh irské rodiny v Limericku. Je to barvité líčení mezi bídou a nouzí, špínou a hladem, vlhkem a deštěm, mezi rozením dětí a umíráním. Andělin popel je laskavé i humorné vyprávění irského chlapce, který dospívá v jinocha. Film, který vznikl podle stejnojmenného románu Franka McCourtha, doprovází jímavá hudba Johna Williamse. Ze zanedbaného prostředí věčně vlhkého Limericku vypluje občas na povrch drahokam: "Naplňte svou paměť. Je to vaše pokladnice a vaše vědomosti vám nikdo nevezme. Když si hlavy naplníte smetím, shnijou vám. Můžete být chudí, mít rozbité boty, ale vaše mysl bude palác." (12.06.2011)

Obecná škola na irský způsob? Potom ale o poznání chmurnější. Dětství, jaké zažíval hlavní hrdina, mu asi nikdo závidět nebude a přitom takových rodin musely být tisíce. Románovou předlohu neznám, takže nemůžu posoudit nakolik byly postavy oproti ní plošší, mě se vykreslení jejich charakterů zdálo (pro potřebu filmu) dostačující. Vypíchnul bych otce v podání Roberta Carlyla, Emily Watson byla taky výborná i když svojí kreaci z Prolomit vlny už asi nikdy nepřekoná. Líbilo se mi, že při vší té bídě (prostředí zablácených, smradlavých uliček a kutlochů bylo podáno hodně sugestivně) a hořkosti nevyznívá film depresivně. Parker umí i když zrovna netočí přelomová díla. (23.12.2009)

To detstvo vo filme bolo úplne zúfalé, aké sa nevidí ani vo vojnových filmoch. Keď sa dieťa nemôže spoľahnúť ani na svojich rodičov, dokonca ani na jedného z nich, čo je to za detstvo. Sledovať postupné umieranie súrodencov a rozmýšľať, kto bude ďalší, za neustáleho hladu, zimy a vody na prízemí svojho domu, to by otriaslo vierou v Boha u každého. Ale v Limericku nie, tam čo učiteľ a kňaz povedal, to bezvýhradne platilo. Keď je film dokonca autobiografický, tak o to viac klobúk dolu pred autorom, ako sa z toho všetkého dokázal dostať. Film ma aj pri svojej dĺžke prinútil pozorne sledovať celý osud a udialo sa toho skutočne dosť, niektoré momenty by som si možno vedel predstaviť menej napriamo zobrazené. (17.10.2016)

Tohle je proste depka, naprosta totalni depka od zacatku do konce. Vyrustani Frankieho a jeho sourozencu v chudinsky ctvrti v Irsku, kdy sourozenci padaj jak mouchy, vsude spina a hnus, neustalej dest, celej film ladenej do sediva, kluci nemaj prachy ani na chleba, natoz na obleceni, aby se zahrali, musi spalit stenu v byte, kdyz uz tatik vydela jednou za uherskej rok naky prachy, okamzite je prochlasta a pak usne ve vlastnich chcankach. Pusobivy to je o to vic, ze je film podle skutecnosti, respektive podle autobiograficky knihy. Nicmene precejen se tu sem tam hlavne v druhy polovine objevi nejakej naznak nadeje nebo dokonce i vtipek, ale hodne sporadicky a nasledne to vzdycky skonci nejak spatne. Hlavni hrdina si najde praci a ma z toho jen zanet spojivek a tak podobne. Ale i pres to vsechno film konci vicemene optimisticky, i kdyz da se rict, ze lehce stupidne, protoze se v podstate dostanem do bodu, kde film zacinal. Jinak herci jsou perfektni, hodne jim taky pridavaj irsky prizvuky a to jak co se tyce deti, tak Carlyle a Watson v roli rodicu. Lepsi 4* a Parker me opet potesil. (25.07.2011)

Obyčejnou nebo svěcenou?:))) Zezačátku dosti depresivní, potom se ale díky lehce ironickému nadhledu divák i občas zasměje. Domodra vytónovaný obraz i nádherně smutná hudba výborně podporují depresivní a zoufalou atmosféru. Postava matky se mi zdála upozaděná a charakterově méně propracovaná než postava otce. Pár zajímavých přirovnání (Shakespeare je jako bramborová kaše - nikdy se ho nemůžete nabažit), několik dosti vtipných momentů (babička-bigotní katolička řešící tělo a krev Páně na svém dvorku, hádka o poslední slovo). Délka mi ani tak díky barvitě a komplexně vylíčenému vyrůstání v chudobě a bídě nevadila, jen mi film celkově připadal trochu nevýrazný a vlastně ničím výjimečný, asi jako tento můj komentář. (13.07.2009)